Mohl byste z vlastní zkušenosti popsat rozdíly mezi irskou rozhlasovou stanicí RTE a Českým rozhlasem?

Irské rádio má také hudební pořady, ale skoro vše ostatní je v něm zaměřené na mluvené slovo. Soustředí se na politiku a aktuální dění. Radiožurnál je mnohem méně o projevu. Slouží spíše k navození příjemné atmosféry a informuje vás v dopravní špičce. Irsko je velmi radiocentrická země. U nás každý poslouchá rozhlas. Když jsem v něm dříve pracoval, neustále mi volali členové rodiny, že mě zrovna slyšeli. RTE tam hraje zkrátka všude, ať už doma, nebo v autě. V porovnání s Radiožurnálem je mnohem rozšířenější.

Podle žebříčku Reportérů bez hranic vede Irsko o osmnáct pozic nad Českou republikou ve svobodě tisku. Co podle vás dělá lépe?

O tomto žebříčku nemám bližší informace, ale problém českých médií v současné době je, že je vlastní oligarchové. My oligarchy nemáme. Máme bohaté lidi, ale žádné vlivné byznysmeny, kteří by skupovali velké mediální domy. Vy máte minimálně tři, čtyři, samozřejmě včetně Andreje Babiše. Myslím si, že to je důvod, proč jsme před vámi.

Přišly vám někdy nabídky odejít do jiných do zahraničních médií?

Žiji zde už skoro dvacet šest let a jsem tu šťastný. Kdybych chtěl, nejspíš by se něco našlo, ale vždy bych upřednostňoval lepší práci v této zemi.

Takže o návratu do Irska jste nikdy nepřemýšlel?

Ne. Poprvé jsem přijel roku 1992 na dovolenou. O rok později jsem se sem přestěhoval. V pozdních devadesátých letech jsem nad tím trochu uvažoval. Irsko bylo v ekonomickém boomu, ale rozhodl jsem se zůstat. Měl jsem tu přátele. Ze všech zemí a měst v Evropě, kde bych mohl žít, je podle mého názoru Praha tím nejlepším.

Dnes jste na Prix Bohemia Radio moderoval diskuzi na téma 15 let v Evropské unii. Navštívil už jste sám některý z programů?

Bohužel na to nemám čas. Přijel jsem jen na jeden den pracovně a zase jedu vlakem domů. O festivalu toho ale vím hodně. Minulý rok jsem zde dokonce soutěžil, ovšem nezvítězil jsem. Letos jsem nahrával zvukové průvodce festivalem. Když někde uslyšíte „Vítejte na Prix Bohemia Radio…,“ je to můj hlas, který jsem namlouval v Praze.

Má poslední otázka bude opět porovnávací. Pijete radši Guinness, nebo české pivo?

Guinness. Já i moje manželka jsme velcí fanoušci. Guinness je prostě jiná třída. České pivo mám také rád, ale musím se vám svěřit s jednou věcí – v Irsku máme mnohem hezčí hospody, o dost pohodlnější a příjemnější. Občas sedíme v půlkruhu, abychom se všichni slyšeli, jindy zase stojíme, abychom se do malých prostor vešli. Oproti Česku, kde chodíte pořád se stejnými kamarády, to pak člověka nutí k interakci s ostatními.

V diskusi, která, jak již název napovídá, probíhala v anglickém jazyce a jejím tématem byly dopady členství v EU na Českou republiku. Hosté vedli rozpravu o pěti základních bodech.

Hodnocení českého členství v EU

První otázka směřovala na celkové zhodnocení působení naší republiky v Evropské unii. Padl například argument, že se jednalo a stále jedná o velký učební proces pro českou politiku. Evropa nás vnímá jako zvláštní stát – nikdo neví, co se tady děje. Nemáme žádného politika, který by opravdu reprezentoval zájmy našeho státu, což Evropané vnímají jako naší slabost.

Evropské volby

V tomto tématu stočil moderátor diskuzi k nepopularitě voleb do Evropského parlamentu, a to nejen u nás, ale ve většině členských států. „Evropa připadá lidem jednotlivých zemí „moc daleko“, a tak se o volby moc nezajímají. Je tu určitá bariéra mezi obyvateli jednotlivých států a Evropskou unií. Čím méně o ní ví, tím méně je volby do parlamentu zajímají“, pronesl Karel Barták.

Jako další problém slabých účastí u voleb hosté uvedli, že média v EU volby málo zmiňují ve svých relacích, následně pak lidé neví, jak parlament skutečně funguje. Každá informace má být dostupná. Volby proběhnou za několik týdnů, ale žádná strana nedělá žádnou výraznou kampaň. O činnosti parlamentu nikdo nemluví, není tu žádná zpětná vazba, takže nemůže vzniknout obecné mínění.

Migrace

Ve střední části kontinentu používají členové vlád tuto problematiku stále jako nástroj své kampaně, díky čemuž se dostávají do popředí extrémistické strany. Na evropské scéně ovšem parlamentní zástupci pokládají migraci za uzavřenou záležitost.

Euroskepse a CZEXIT

„Proč jsou Češi tolik euroskeptičtí?,“ zněla další otázka Iana Willoughbyho. „Lidé nerozumí, co se v EU děje. Vypadá to cize, nezajímá je to, jejich názor závisí na emocích. Skepticismus vytvořili naši vládnoucí politici – jakmile je nějaký problém, hodí to na EU. Když je naopak výsledek Unie úspěšný, tak se jedná o jejich vítězství. Je to hra, na jejíž pravidla přistupují všechny členské státy, ale nejvíce to můžeme vidět právě u nás. Souvisí to i s totalitou, kde byli lidé v hodně pasivní roli – dostat je teď k aktivitě je těžké. Pomoci jim k tomu mohou politici. Pro ty je ovšem jednodušší, když jsou občané pasivní a většinou vše shodí na to, že jsou tyto problémy moc složité“, měl jasno Jan Hartl.

„Politici jen málo kdy dělají pozitivní kampaň, na kterou mohou byt pyšní. Potřebují problémy na někoho svést, na EU, ale my jsme EU! Většina skepticismu pochází ze špatně položených cílů. Navzdory zbavení se nezaměstnanosti se porovnáváme s Němci, Nizozemci, … Potřebujeme pozitivní politiky“, dodal Michal Babiak.

„Učitelé by měli ve školách začít více mluvit o této problematice. Ideální by bylo vysvětlit, jak celý legislativní proces EU funguje, aby to pak nedopadalo tak, že všichni věří tomu, že nám EU akorát vše diktuje. Je třeba to více dostat do veřejné sféry“, uzavřel toto vlákno diskuze Barták.

V návaznosti přišla řada na czexit. Hartl při vyřčení tohoto slova lehce znervózněl, což odůvodňoval tím, že ho opravdu nemá rád. Současná situace v Británii může prý přerůst v „modní trend“,  kdy všichni najednou budou chtít vystupovat. Z pojmu brexit lidé podle něj dělají fenomén, o kterém ovšem nikdo nic neví.

„Okolo czexitu byl velký rozruch před rokem, teď už je to jiné. Brexit je opravdu skvělá lekce, že vystoupení z EU nepřináší pozitivní věci. Nicméně referendum je velice nebezpečné. Sice je teď pro setrvání většina občanů, ale člověk nikdy neví,“ doplnil Filip Nerad.

Přijetí Eura

Na závěr této diskuze nemohl Willoughby opomenout dotaz ohledně přijetí společné evropské měny. První si vzal slovo opět Nerad, dle nějž bude případná změna měny trvat mnoho let, jelikož vláda odsouvá i pouhé rozpravy o této možnosti. Strany ani lidé to nechtějí (snad kromě TOP 09). Podle Bartáka by se musela stát opravdu mimořádná věc, aby se názor veřejnosti změnil.