Na střední škole Westerburg High v Sherwoodu v americkém státě Ohio už nějakou dobu vychází pravidelný zpravodajský videopořad Westerburg Considered tvořený od studentů pro studenty. Promítá se na interaktivní tabule ve třídách denně během první vyučovací hodiny a má za úkol především informovat o aktuálních, důležitých a užitečných tématech. Jeho obsah zaměřující se na třídění odpadu, přípravu na zkoušky či prevenci sebevražd ale skoro nikoho nezajímá, někteří o samotné existenci Westerburg Considered prakticky ani nevědí. Chybí mu jiskra.

Za tvorbou pořadu stojí trojice vzorných, slušných, neoblíbených intelektuálů vedená trochu vlezlým všeználkem Peterem Dawsonem, který má neustále přehled o všem, co se kde šustne, a většinu hovorů začíná slovy „Už jste slyšeli, že…?“ Tihle hoši se snaží nejlépe jak dovedou, zvou si hosty na rozhovory, po chodbách s sebou nosí připravený diktofon, chtějí být víceméně seriózní, berou vše zodpovědně… jenže to pro mladou znuděnou generaci v senzacechtivém světě 21. století nestačí. Westerburg Considered by byl odsouzen k pomalému skomírání a existenci ve věčném stínu, kdyby jeho malému redakčnímu týmu nezkřížila cestu nečekaná posila.

Populární transgender dívce Heather Duke hrozí kvůli problémům s kázní vyhození ze školy. Učitelský sbor jí nicméně nabídne i mírnější alternativu trestu – chce-li se Heather vyhnout vyloučení, musí se přidat do redakce Westerburg Considered a díky své reputaci uznávané školní celebrity udělat ze studentského ranního vysílání hit. Přes svou prvotní neskrývanou nechuť Heather souhlasí, že pro vlastní záchranu podstoupí onu oběť s Peterem i jeho kamarády bude spolupracovat.

Když už ji ale školní vedení nutí ztrácet čas v natáčecí místnosti se skupinou nerdů, rozhodne se Heather alespoň Westerburg Considered od základů přetvořit k obrazu svému a dodat mu třpyt. Nehodlá být spojována s tímhle typem nudné žurnalistiky pro ošklivé lidi, jak sama říká. Heather do redakce vnese a suverénně prosadí názor, že média nemají lidi informovat, mají ničit. Ve westerburgských zprávách vidí příležitost k veřejnému znemožnění své nejlepší kamarádky a zároveň i nenáviděné konkurentky Heather Chandler, školní královny, která by zasloužila sesadit z trůnu. Ostatní novinářští spolupracovníci postrádají snahu jí vzdorovat, naopak k Heather Duke vzhlíží, uvědomují si svůj nižší společenský status a jakékoliv podřízení jejím nápadům berou jako čest.

I když ve městě existují profesionální média jako třeba noviny Sherwood Times Dispatch, z nichž by si studentská televize mohla vzít příklad, inspiraci ke změnám čerpají redaktoři Westerburg Considered pod taktovkou Heather Duke od kontroverzní, neprofesionální, rádoby investigativní televizní reportérky Lexi Anne. Z jejich umírněného, nekonfliktního a nezáživného programu tak záhy vzniká párminutový formát provokativní barevné bulvární show plné drbů, pomluv či přemrštěné zářivé grafiky. Tato show dostává přiléhavé nové jméno Hellscape With Heather Duke. Heather v pozici moderátora je poté se svým výrazným, extravagantním vzhledem a drzým, sebevědomým vystupováním jen pomyslnou třešničkou na dortu.

Od prvního odvysílaného dílu se Hellscape With Heather Duke těší velké oblibě. Podává skandální informace i pikantnosti, jež jsou často morálně dost přes čáru, uráží, ponižují, ubližují, ale sledovanost zajišťují spolehlivě. Heather ví, co u jejích vrstevníků zabírá, a jak to skrze svou kreativní slovní zásobu prodat. Hudební podkres, pohyblivé vizuální efekty, poutavé nesouvisející koláže, vulgarita… Skoro každý se výborně baví, dokud ho Heather v některé z nehezky kousavých poznámek nezmíní také. Kdokoliv se stane předmětem rubrik Hellscapu (Hot Takes, Blind Item, Westerburg Exposed), je okamžitě společensky zruinován.

Seriál Heathers nám tímto s určitou nadsázkou připomíná, že média mohou mít mnoho tváří a disponují velkou mocí, pokud je mají v rukou správní lidé. Někdy jsou média zdrojem zábavy a poučení, někdy zdrojem utrpení, někdy trestem, někdy zbraní.

Hayao Miyazaki je velikánem mezi tvůrci japonských animovaných filmů. Příběhy jako Cesta do fantazie, Můj soused Totoro nebo Princezna Mononoke obletěly svět. Diváky dokážou vtáhnout do překrásného kresleného světa plného malebných scenérií. Jako hrdiny Miyazaki rád volí děti nebo mladé dospělé. Odkazuje se na starou japonskou architekturu, na duchy a bůžky, kteří hrají v japonské kultuře velkou roli. Několik příběhů zasadil i do Evropou inspirovaného prostředí. Oblíbil si zejména Itálii. Každý, kdo sleduje jeho tvorbu, si jistě povšiml, že Miyazakiho fascinují letadla. Libuje si v konstruování všemožných létajících strojů, vykreslování součástek a mechanismů. Co ale málokdo v jeho filmech zaznamenal, jsou novináři. Ač se příliš neobjevují v hlavních rolích, dokázal je zobrazit z mnoha různých úhlů. 

Ve filmu Porco Rosso, který pojednává o příběhu prokletého italského pilota s prasečí tváří, se novináři neukazují zrovna v nejlepším světle. Dva horlivý reportéři se neomaleně vrhnou na právě příchozího Porca Rossa v hotelovém baru, kde zrovna zpívá půvabná Gina, láska všech pilotů. Porca chtějí za každou cenu vyzpovídat ohledně jeho záchrany malých děvčat ze spárů vzdušných pirátů. Po pár větách je nekompromisně utne pilot Curtis. Chytne je za límce a násilím usadí ke stolu se slovy: ,,Buďte zticha když zpívá!”.

Příběh o malé čarodějce, která na koštěti s černým kocourem na rameni vyrazí na zkušenou do nového města, už k novinářům tak krutý není. V Doručovací službě čarodějky Kiki se objeví celý televizní štáb při dramatické závěrečné scéně, kdy se vzducholoď vymknutá kontrole zarazí o věž a začne padat. Za lano, kterým byla přivázaná, se zuby nehty drží chlapec. Reportér celý průběh situace pohotově zprostředkovává divákům přímo z terénu. Kiki nakonec chlapce zachrání a vše dobře dopadne. Nebýt ale živého televizního vysílání, vůbec by se o chlapci v nesnázích nedozvěděla. 

Síla studenského tisku se ukázala ve snímku Kokurikozaka kara, anglicky From Up on Poppy Hill, který bohužel nemá český název. V boji studentů za záchranu staré klubovny pomáhají i školní noviny, které ručně tiskne jejich šéfredaktor Shun, jeden z hlavních hrdinů celého příběhu. Maturantka Umi, jejíž osud ve filmu sledujeme nejpozorněji, se o Shunovi a jeho náklonnosti k ní dozví skrze báseň, kterou chlapec v novinách otiskl. Nedlouho poté se Umi zapojí do redakce, kde píše šablony pro následný tisk. Píle a odhodlání studentů rozpadající se klubovnu přetvoří do ohromující stavby, která si nakonec vydobyde nárok na další existenci. Všemi dílčími úspěchy se studenti pravidelně chlubí ve školních novinách.

Howlův kráčející zámek, tak by se v doslovném překladu z japonštiny jmenoval Miyazakiho film Zámek v oblacích. Mladý, okouzlující, zároveň sobecký a zbabělý kouzelník Howl, který si libuje ve svém zámku z harampádí plném špíny a prachu, zkříží cestu kloboučnici Sofii. Po jejich setkání vyhledá dívku zlá Čarodějnice z pustin a promění ji ve stařenku. Odvážná Sofie se rozhodne přijmout svůj osud, vyhledá Howlův zámek a začne tam pracovat jako hospodyně. Svět, ve kterém se příběh odehrává, je zrovna uprostřed války. Poklidná scéna, kdy jde Sofie s Marklem, Howlovým chráněncem, nakupovat na přístavní tržiště, se rychle změní v drama po příjezdu zničené válečné lodi. Téměř ihned poté se nad hlavami zvědavců objeví nepřátelská vzducholoď a shodí několik výstražných bomb do moře. Na obloze se ale objeví ještě jedna zbraň, déšť propagandistických novinových letáků. Strážník všechny obyvatele varuje, ať je v žádném případě nečtou. Miyazaki zde ukazuje tu nejstinnější stránku médií – mohou se stát nebezpečným nástrojem masové manipulace.

Pojďme ale obrázek, který jsme si podle Miyazakiho o novinářích udělali, ještě trochu vylepšit. Poslední zmínka o novinářích se objevila ve filmu Zvedá se vítr. Díky anglickému časopisu o letadlech se malý Jiró Horikoshi, hlavní hrdina filmu o japonském konstruktérovi letadel v období druhé světové války, dozvěděl o italském leteckém inženýrovi Capronim, se kterým se pak potkával ve snech. Na mediálních křídlech k němu přiletěl osudový vzor. Touhu stavět krásná letadla v něm totiž vzbudil právě Caproni.

Hayao Miyazaki svými filmy poukázal na to, že novinařina je práce ošemetná. Ne vždy se reportéři udrží na řetězu a pro novou informaci se neomaleně vrhají jako psi na kost. V nesprávných rukách může být novinářské práce zneužito k propagandě a manipulaci. Žurnalisté se ale mohou prokázat i odvahou a pohotovostí v terénu. Úděl informovat není snadný, navíc je nesmírně důležitý. Tisk dokáže dát studentům hlas a dětem sny. Proto novináři jsou a budou součástí nejen animovaných příběhů.

Sam Sparks se odmala nadšeně zajímala o vědu o počasí. Na dívku byla prý až překvapivě chytrá. Oproti ostatním vrstevníkům si místo hraček přála dostat radar Doppler 2000 Turbo. Kvůli svým zálibám i uhlazenému vzhledu svědomité školačky se stávala terčem posměchu a šikany. Vnější image a vystupování proto změnila, aby tolik nevyčnívala a zbavila se nechtěné negativní pozornosti. Vášeň pro zkoumání atmosférických jevů jí ale zůstala, a dokonce ji o mnoho let později přivedla až na místo rosničky v jedné z newyorských televizních stanic. Jak sama řekla, nebylo snadné takovou pozici získat. Bohužel ovšem nevěděla, že kolegové na ní prakticky jako to jediné důležité vidí veselou povahu a hezkou postavu, nikoliv profesní kvalifikaci.

Pro stále mladou a nezkušenou Sam představoval průlom vyslání z redakce do terénu na ostrůvek Swallow Falls v Atlantském oceánu. Doprovod, kameramana i veškerou technickou oporu pro zajištění spojení s pevninou jí dělal pouze málomluvný společník Manny. Vysílala odtud pravidelné živé vstupy o počasí do celostátního zpravodajského vysílání moderovaného sebestředným a ne příliš profesionálním moderátorem Patrickem Patricksonem. Zároveň, možná částečně nevědomě, plnila vylepšovala mediální obraz místnímu starostovi, který byl v příbuzenské přízni s jejím nadřízeným.

Samin entuziasmus z rozjíždějící se kariéry narušil prvotní neúspěch. Při svojí živé televizní premiéře se vlivem nervozity i vnějších okolností ztrapnila a působila popleteně, zmateně a ne tak profesionálně, jak by si přála. Její dlouholeté úsilí nebylo daleko od toho, aby přišlo vniveč. Frustrace spolu se strachem z výpovědi a pocitem zklamání se nicméně brzy ztratily, když Swallow Falls začaly potkávat nevídané, bizardní meteorologické jevy – z nebe pršící jídlo. Dokumentování a nápadité komentování senzace těchto rozměrů Sam pomohlo nejen napravit reputaci, ale rovněž získat určitý věhlas a nabýt sebevědomí před kamerou. Po určité době se dostala na obrazovky po celém světě.

Sam na onom výjimečném ostrůvku zůstala, v určitém slova smyslu tam našla samu sebe. Zvyšovala mu svým meteorologickým zpravodajstvím, plným chytrých dvojsmyslů, rýmů či slovních hříček s tematikou jídla, popularitu až do chvíle, kdy se tamější počasí změnilo v nekontrolovatelnou hrozbu. Tehdy učinila rozhodnutí využít veškerého svého umu, vynalézavosti, znalostí i dosaženého vlivu k varování a záchraně planety před rizikem zkázy.

Od 80. let minulého století, kdy se April poprvé objevila na stránkách komiksového sešitu, ušla dlouhou cestu a prošla řadou změn. Z původní počítačové programátorky afroamerického původu se později stala zrzka oblečená do žluté barvy, jíž živila jednou archeologie, podruhé práce vědkyně, někdy byla ještě studentkou. Ve hrané filmové verzi z roku 2014 každopádně vystupuje v podání Megan Fox jako odhodlaná a neodbytná novinářka-moderátorka, která má určitě více co nabídnout než jen hezkou tvářičku.

Ve výše zmíněném celovečerním snímku přináší April O’Neil vstupy do zpráv pro televizní Kanál 6 (Channel 6) v New Yorku. Natáčení, vyptávání se i informování o všem možném ji zajímalo od dětství. Jak sama říká, novinařinu dělá profesionálně čtyři roky. Zadávané úkoly vyplývající z její pozice jí ovšem nevyhovují, přijde si omezovaná, ztrapňovaná, zaseklá u podřadných témat. Proč by měla například komentovat veřejné fitness cvičení, když v ulicích amerického velkoměsta řádí japonská zločinecká organizace klan Foot? Touží po zpracovávání velkých příběhů, které by něco znamenaly.

Občas se zdá, že postrádá pud sebezáchovy. Pokud se nachomýtne k pokusům o ozbrojená loupežná přepadení, která maří tajemní maskovaní hrdinové, neváhá riskovat. Nedělá jí problém přelézt plot, vyšplhat na střechu bytového domu nebo se rovnou dobrovolně vrhnout do centra nebezpečí. Vše kvůli zdokumentování dění z první ruky svým mobilním telefonem. Bohužel, nenápadnost není její nejsilnější stránkou.

Mimo svou pracovní dobu i nad rámec pole působnosti investigativně pracuje na rozklíčování záhady, kdo jsou ti neznámí strážci New Yorku. Jestliže nestačí informace z internetu, zajde či zajede si pro ně s bločkem a perem sama přímo ke zdroji. K přesunům napříč newyorskou metropolí používá jízdní kolo, častěji dodávku Kanálu 6 řízenou nápomocným a podporujícím kolegou kameramanem Vernonem Fenwickem. Výsledky bádání samozřejmě se zápalem pro věc prezentuje svým nadřízeným v redakci. Ti ji ovšem neberou vážně, dokonce jí dají výpověď. Řekněme, že odvádí dobrou práci, kterou si ale nedokáže dost šikovně obhájit.

Ve svém mladém věku může být April občas poněkud naivní, smysl pro spravedlnost, vytrvalost a kuráž každopádně nezapře. Nevzdává se, nasazuje život pro to, co považuje za správné. V neposlední řadě je nutno vyzdvihnout – novinářské senzace nestaví nad své blízké. Jak vidíme v závěru filmu, ani to nejfantastičtější zjištění nevypustí do veřejného prostoru, pokud by ohrozilo její rodinu a přátele.

Po tom, ako pri policajnom zásahu novinárovi Chrisovi neznámy človek nezištne daruje svoje auto a chce od neho iba aby dobrý skutok poslal ďalej sa Chris začne zaujímať prečo to ten muž urobil a čo za tým stálo. Neskôr sa od muža dozvedá, že nedávno práve jemu niekto pomohol, keď si on sám pomôcť nedokázal a požiadal ho, aby to poslal ďalej. Takto sa Chris postupne dostáva k ďalším a ďalším ľuďom a snaží sa prísť na to, kde tento nápad vznikol a kto za ním stojí. Presvedčený, že tento príbeh mu pomôže v jeho novinárskej kariére, vydáva sa na dlhú cestu autom za ďalším človekom, ktorý by mu mohol nevšedný jav objasniť a dostať ho bližšie k uzavretiu príbehu. Nakoniec po dlhej ceste a nespočetných rozhovoroch s neznámymi ľuďmi zisťuje, že za týmto nápadom stojí iba 11 ročný žiak siedmej triedy.

Film Pošli to ďalej je drámou s romantickým nádychom, ktorý zachytáva príbeh 11 ročného Trevora s matkou alkoholičkou. Trevor v škole dostal za úlohu vymyslieť, ako by dokázal pomôcť svetu. Cestou domov dostane nápad ako by sa mohol svet stať lepším svetom a začne ho realizovať.

V priebehu filmu sa stávame svedkami toho, že aj tak mladý človek ako je Trevor môže mať nápad, ktorý dokáže zmeniť spoločnosť k lepšiemu.

Mladý novinár Chris nám ukazuje, že s dostatkom odhodlania a vôľou niečo dosiahnuť sa dokážeme dostať k zaujímavým príbehom a tým sa stať dobrým novinárom.

Lloyd Vogel je investigativní novinář a čerstvý držitel ceny za nejlepší článek. Daří se mu nejen v kariérním, ale i osobním životě – má krásnou ženu, dítě, byt v New Yorku. Málokdo však ví, že jeho minulost, zejména pak dětství, rozhodně nebyla procházkou růžovým sadem. Otec Jerry jej spolu se sourozenci opustil poté, co lékaři manželce diagnostikovali rakovinu, a děti tak musely samy pečovat o umírající matku. V tom, že se přes chmurnou historii nemůže nikdy zcela přenést, ho jen utvrdí setkání s otcem na sestřině svatbě, která skončí kvůli jejich potyčce fiaskem. Lloyd je přesvědčen, že nebude nikdy schopen Jerrymu odpustit.

Aby toho nebylo málo, redakce ho pověří sepsáním rozhovoru s Fredem Rogersem, moderátorem animovaného pořadu pro děti odehrávajícího se ve fiktivním městečku Neighbourhood. Nejdříve k úkolu přistupuje skepticky a snaží se z něj vymluvit, protože v Rogersovi vidí pouze podivínského baviče, který si z nepochopitelného důvodu získal srdce nejen amerických dětí, ale i mnoha dospělých. Šéfredaktorka časopisu je však neúprosná a Lloyd musí vyrazit do Pittsburghu, aby se s televizní hvězdou setkal tváří v tvář.

Příběh setkání dvou mužů ze zcela rozdílných světů ukazuje, že první dojem nemusí být zároveň tím finálním, a že nás v těžkých chvílích občas podrží lidé, od kterých bychom to čekali nejméně. Filmu nechybí dávka napětí, lehký humor ani zamýšlení se nad životními otázkami. Tom Hanks získal za roli Freda Rogerse nominaci na Zlatý glóbus.

Ashleigh Enright vnímá rozhovor s Rolandem Pollardem jako splněný sen, vždyť jde o romantickou klasiku, která je navíc nedílnou součástí jejího vztahu s přítelem Gatsbym. Winter Memories spolu poprvé viděli na prvním rande. Nesmí se před Pollardem ztrapnit. Nadšená Ashleigh začne spolu s přítelem hned dávat dohromady otázky pro své interview, nutno podotknout, že s nimi přichází spíš Gatsby, než samotná Ashleigh. 

Když o týden později dorazí za Rolandem Pollardem do hotelu v Newyorském SoHo je Ashleigh očividně nervózní, ale nadšená. Po počátečním uznání režisérovy práce se mladá reportérka pokusí zahájit předem připravený rozhovor, karta se ale rychle obrátí a najednou není vůbec jasné kdo zpovídá koho. Ashleina aktivní role je ta tam. Pollard vede svůj rozhovor sám. Svěří se Ashleigh, že s filmem není vůbec spokojen a přemýšlí, že s ním skončí, zároveň ji pozve na promítání spolu s jeho scénáristou Tedem Davidoffem, ze kterého mají vzejít poslední úpravy. 

Když režisér Pollard z promítání nespokojeně uteče začíná pro Ashleigh den v New Yorku, na který jen tak nezapomene. Spolu s Tedem se vydají “Rolyho” hledat a plán, který pro svou přítelkyni vymyslel Gatsby bere za své. Po cestě do studia přistihne Ted svou manželku s milencem. Chycena v nepříjemné situaci, si Ashleigh najednou dělá do notesu poznámky z hádky manželů, z rozhovoru s uznávaným režisérem se z ničeho nic stává bulvární story o manželské nevěře. Když se ohradí, že noviny z Yardley nejsou žádný bulvární plátek a odmítne se hádky dál účastnit, dostane se jí od Tedovy manželky jednoduché odpovědi. “Neexistují žádné noviny, které nejsou tabloid,” řekne. 

Do studia už Ashleigh pokračuje sama. Na Rolanda Pollarda tam sice nenarazí, získá si ale pozornost Francisca Vegy, který, podle slov její spolubydlící, je to nejlepší, co svět potkalo od pilulky po. Od té chvíle si o profesionalitě může Asheigh nechat pouze snít. S Vegou zažívá jakýsi šestihodinový románek a sama se stane předmětem zájmu novinářů, když spolu s hercem skončí na televizních obrazovkách. 

Na párty newyorské smetánky, se znovu setká jak s Rolandem, tak Tedem, kteří jí oba přiznají, že se do ní zamilovali. Ashleigh, která pomalu zapomíná, že přijela psát seriózní článek, končí v apartmánu Vegy, ze kterého po pár minutách utíká do deště pouze ve spodním prádle. Franciscova přítelkyně přijela domů dřív. 

Začínající novinářka se vrací deštěm promočeným New Yorkem zpátky za Gatsbym. Jeho zklamání uklidňuje tím, že nezískala jen rozhovor, ale pořádný příběh, ve kterém se do ní tříkrát zamilovali hned tři velcí muži, pro jednoho byla můzou, pro druhého emocionální oporou a třetího učarovalo její tělo.  

Murray Franklin (Robert De Niro) je moderátorem talk show Live! With Murray Franklin. Murray patří mezi smetánku Gotham City a na svém kontě má dokonce i rozhovor s Thomasem Waynem (otec Bruce Waynea) z dob, kdy kandidoval na starostu. Murray si zve do svého pořadu zajímavé osobnosti a mluví s nimi o jejich zálibách a životě, zároveň však také pouští videa, která mu posílají jeho diváci.

V jednom z těchto videí se objeví právě Arthur Fleck s jeho velice nepovedeným vystoupením. Moderátor v talkshow Arthura zesměšní, aby pobavil své diváky, a zároveň si ho pozve do pořadu jako hosta. Poté, co Arthur do studia dorazí a Murray ho představí jako Jokera, začne se ho velice profesionálně ptát na otázky ohledně jeho nové image a na jeho život. I když Joker začne být agresivní a neustále chce říkat nemístné vtipy o svých zločinech, Murray stále zachovává chladnou hlavu a snaží svého hosta krotit. Nepříjemné otázky mu ale pokládá i nadále.

Murray Franklin působí za všech okolností velice upraveně a profesionálně. Vždy se snaží navázat kontakt se svým publikem, a to nejen tím ve studiu, ale i u televizních obrazovek, čímž si získává sympatie velké části města. Dalo by se říct, že je to takový showman, ačkoliv je to pouze role, kterou hraje, na což v jedné ze scén sám poukazuje. Jeho show si lze představit jako americkou verzi Show Jana Krause, i zde totiž hosté přichází jeden po druhém a usedají na připravenou pohovku, nově příchozí pak vždy usedá na křesílko.

Ve filmu je hezky ukázáno, jak to funguje v zákulisí i na place Live! With Murray Franklin. Jde zde hlavně vidět, jak probíhá příprava moderátorů i hostů, a že role moderátora je opravdu jen role, která nedefinuje jeho život.

Film byl natočený podle stejnojmenného románu Arpáda Soltésze. Hned v úvodu snímek informuje, že podobnost se skutečnými příběhy a osobami je čistě náhodná. Kdo však dění na Slovensku poslední roky trošku sledoval, podobnost tam najde. Není také náhoda, že film měl premiéru jen několik dní před dvouletým výročím úmrtí Kuciaka a jeho snoubenky.

Posláním novinářů je vyptávat se na otázky. Mezi dotazovanými často bývají slavné osobnosti, vědci nebo taky politici. Otázky, na které se novináři ptají, často nemusí být příjemné a je jen na respondentech, jak se s otázkami vypořádají. Neodbytného novináře Ondřeje, který se v příběhu snažil dopátrat pravdy ohledně všelijakých byznysových a politických nesrovnalostí, tak někdo umlčel tím nejhorším způsobem.

Sviňa nám dá možnost nahlédnout do práce investigativního reportéra. To je odvětví žurnalistiky, které se zabývá závažnými zločiny, analyzuje protiprávní jednání nebo porušování lidských práv. Investigativa je zkrátka běh na dlouhou trať. V České republice mezi investigativní novináře patří Sabina Slonková, Jiří Kubík, Jaroslav Kmenta, Janek Kroupa a další.

V síti

Hlavním tématem besedy s Vítem Klusákem byl jeho nový dokumentární film V síti. Ten poukazuje na téma zneužívání dětí na internetu a ukazuje, s jakými nepříjemnostmi se prostřednictvím online prostorů uživatelé ve věku od 11 do 13 let potýkají .

Režisér pro diváky v posluchárně připravil i zajímavé ukázky, v nichž herečky, které ve filmu ztvárnily dvanáctileté dívky, komunikovaly prostřednictvím sociálních médií, zejména Skypu a Facebooku s predátory, jejichž jediným cílem bylo získat od obětí obnažené fotky.

„Od pedofilů nám přišlo více než dva tisíce žádostí během deseti dní, dnešní doba je šílená,“ pronesl Klusák. Režisér s sebou do Olomouce vzal všechny tři herečky, které se spolu s posluchači podělily o své nepříliš příjemné zážitky během natáčení. O poznání horší je prý situace pro mladistvé, kteří za sebou nemají žádný tým a procházejí si podobnými případy sami. Často bohužel dochází k tomu, že se s problémem bojí svěřit a nátlaku predátorů nakonec podlehnou.

Řeč ale pochopitelně nebyla pouze o dokumentu. Klusák krátkými slovy představil každý ze svých dosud zrežírovaných pořadů. Delší zastávku udělal u Světa podle Daliborka. „Ještě nikdy jsem nepotkal podobného člověka. Neonacistu Dalibora nepřesvědčil o špatnosti režimu ani rozhovor se ženou, která přežila Osvětim, naopak on začal přesvědčovat ji,“ řekl režisér.

Počátek režisérské kariéry

Klusák promluvil i o začátcích kariéry. „K umění jsem se dostal náhodou, do filmového prostředí mě přivedl o deset let starší bratr, který uměleckou školu studoval,“ vysvětlil. Za skvělé dokumentární filmy tedy diváci musí poděkovat nejen Klusákovi, ale částečně i jeho bratrovi.

Důvod, proč se Klusák rozhodl pro dráhu režiséra dokumentů, je velmi prostý. „V dokumentu si režisér může dovolit více, než v hraném filmu, diváci vás totiž můžou nařknout, že si vymýšlíte, kdežto v dokumentu to tak není. Film v nich navíc přežije, pamatují si to, zajímají je souvislosti,“ prohlásil.

Politika

Dalším z probíraných témat byl i současný stav české politiky. Zvláště v případě Klusáka, který natočil dokument Matrix AB, „věnovaný“ Andreji Babišovi šlo o důležitou součást besedy. V souvislosti se snímkem režisér vypíchl jednu věc – že omylem nahrál rozhovor Babiše s americkým velvyslancem Schapirem, v němž se český premiér přiznal k vlastnění Čapího hnízda, ba co víc, dokonce si tento projekt pochvaloval.

V závěru Klusák přítomné posluchače příliš nepotěšil, dokument s mediální hvězdou Jaromírem Soukupem se nejspíše konat nebude, protože neodpovídal na telefonáty. Pozvání odmítl i mluvčí prezidenta Jiří Ovčáček.

Vít Klusák byl po Stachovi, Wollnerovi, Kubíkovi a Moravcovi pátým a posledním hostem na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci letošního roku.