Sál pro návštěvníky, který se nachází až v pátém patře, byl na podobné studentské exkurze , jakou byla i ta naše, evidentně dobře připravený. Mimo plastové židle se v sále nacházely i čtyři velké obrazovky zabudované do zdi. Televize ukazovaly jednotlivé služby a práci ČTK.

Na jedné běžela zpravodajská relace ČT24, na dalších dvou se objevovaly nejnovější agenturní zprávy a fotografie z různých zahraničních tiskových kanceláří, se kterými má ta česká uzavřenou dohodu o spolupráci. Poslední a největší obrazovka, umístěná v čele místnosti, sloužila jako interaktivní tabule, kde nám náš průvodce kanceláří, tiskový mluvčí Jan Weisser, ukazoval, jakým způsobem se pracuje s informační databází, kterou „četka“ svým klientům nabízí.

První hodina, která byla pojatá formou přednášky, přinesla mnoho starých i nových informací. To, že se kancelář nespecializuje pouze na zpracovávání informací, ať už v tištěné, audio, vizuální nebo infografické podobě, ale pořádá i výstavy nebo má své vlastní knihy, překvapilo jistě nejednoho z nás.

Jak jsme se také dozvěděli, žurnalistická práce, pro kterou tuto instituci zná jistě každý, funguje na třísměnném provozu. Stejně jako je svět v pohybu čtyřiadvacet hodin denně, jsou celý den a celou noc v pozoru i novináři, kteří musí jednat při zjištění nějaké zásadní informace opravdu velmi rychle. Headline vzniká hned na to, co se informaci dozví, fleš nejpozději půl hodiny poté a samotná zpráva vzápětí do dalších třiceti minut.

Novinářskou redakci nám představil vedoucí sekce domácího zpravodajství. Velká místnost, propojené stoly, ticho, klid, spousty pracujících a velmi soustředěných redaktorů . A v kontrastu prázdné stoly fotografů a reportérů, kteří jsou v terénu nebo přijdou až na jednu z dalších dvou směn. Něco, co byste očekávali snad jen u klasického amerického filmu o životě novináře nebo nějakého velkého magazínu.

ČTK je tak místem opravdu zajímavých možností a spousty nekončící práce, avšak velkou zábavu, rozruch, novinářské napětí ani spěch a vzrušení od něj čekat nemůžete.

Foto: Anna Skopalová, Tomáš Vojkovský, WeB