Mohl byste z vlastní zkušenosti popsat rozdíly mezi irskou rozhlasovou stanicí RTE a Českým rozhlasem?

Irské rádio má také hudební pořady, ale skoro vše ostatní je v něm zaměřené na mluvené slovo. Soustředí se na politiku a aktuální dění. Radiožurnál je mnohem méně o projevu. Slouží spíše k navození příjemné atmosféry a informuje vás v dopravní špičce. Irsko je velmi radiocentrická země. U nás každý poslouchá rozhlas. Když jsem v něm dříve pracoval, neustále mi volali členové rodiny, že mě zrovna slyšeli. RTE tam hraje zkrátka všude, ať už doma, nebo v autě. V porovnání s Radiožurnálem je mnohem rozšířenější.

Podle žebříčku Reportérů bez hranic vede Irsko o osmnáct pozic nad Českou republikou ve svobodě tisku. Co podle vás dělá lépe?

O tomto žebříčku nemám bližší informace, ale problém českých médií v současné době je, že je vlastní oligarchové. My oligarchy nemáme. Máme bohaté lidi, ale žádné vlivné byznysmeny, kteří by skupovali velké mediální domy. Vy máte minimálně tři, čtyři, samozřejmě včetně Andreje Babiše. Myslím si, že to je důvod, proč jsme před vámi.

Přišly vám někdy nabídky odejít do jiných do zahraničních médií?

Žiji zde už skoro dvacet šest let a jsem tu šťastný. Kdybych chtěl, nejspíš by se něco našlo, ale vždy bych upřednostňoval lepší práci v této zemi.

Takže o návratu do Irska jste nikdy nepřemýšlel?

Ne. Poprvé jsem přijel roku 1992 na dovolenou. O rok později jsem se sem přestěhoval. V pozdních devadesátých letech jsem nad tím trochu uvažoval. Irsko bylo v ekonomickém boomu, ale rozhodl jsem se zůstat. Měl jsem tu přátele. Ze všech zemí a měst v Evropě, kde bych mohl žít, je podle mého názoru Praha tím nejlepším.

Dnes jste na Prix Bohemia Radio moderoval diskuzi na téma 15 let v Evropské unii. Navštívil už jste sám některý z programů?

Bohužel na to nemám čas. Přijel jsem jen na jeden den pracovně a zase jedu vlakem domů. O festivalu toho ale vím hodně. Minulý rok jsem zde dokonce soutěžil, ovšem nezvítězil jsem. Letos jsem nahrával zvukové průvodce festivalem. Když někde uslyšíte „Vítejte na Prix Bohemia Radio…,“ je to můj hlas, který jsem namlouval v Praze.

Má poslední otázka bude opět porovnávací. Pijete radši Guinness, nebo české pivo?

Guinness. Já i moje manželka jsme velcí fanoušci. Guinness je prostě jiná třída. České pivo mám také rád, ale musím se vám svěřit s jednou věcí – v Irsku máme mnohem hezčí hospody, o dost pohodlnější a příjemnější. Občas sedíme v půlkruhu, abychom se všichni slyšeli, jindy zase stojíme, abychom se do malých prostor vešli. Oproti Česku, kde chodíte pořád se stejnými kamarády, to pak člověka nutí k interakci s ostatními.

V diskusi, která, jak již název napovídá, probíhala v anglickém jazyce a jejím tématem byly dopady členství v EU na Českou republiku. Hosté vedli rozpravu o pěti základních bodech.

Hodnocení českého členství v EU

První otázka směřovala na celkové zhodnocení působení naší republiky v Evropské unii. Padl například argument, že se jednalo a stále jedná o velký učební proces pro českou politiku. Evropa nás vnímá jako zvláštní stát – nikdo neví, co se tady děje. Nemáme žádného politika, který by opravdu reprezentoval zájmy našeho státu, což Evropané vnímají jako naší slabost.

Evropské volby

V tomto tématu stočil moderátor diskuzi k nepopularitě voleb do Evropského parlamentu, a to nejen u nás, ale ve většině členských států. „Evropa připadá lidem jednotlivých zemí „moc daleko“, a tak se o volby moc nezajímají. Je tu určitá bariéra mezi obyvateli jednotlivých států a Evropskou unií. Čím méně o ní ví, tím méně je volby do parlamentu zajímají“, pronesl Karel Barták.

Jako další problém slabých účastí u voleb hosté uvedli, že média v EU volby málo zmiňují ve svých relacích, následně pak lidé neví, jak parlament skutečně funguje. Každá informace má být dostupná. Volby proběhnou za několik týdnů, ale žádná strana nedělá žádnou výraznou kampaň. O činnosti parlamentu nikdo nemluví, není tu žádná zpětná vazba, takže nemůže vzniknout obecné mínění.

Migrace

Ve střední části kontinentu používají členové vlád tuto problematiku stále jako nástroj své kampaně, díky čemuž se dostávají do popředí extrémistické strany. Na evropské scéně ovšem parlamentní zástupci pokládají migraci za uzavřenou záležitost.

Euroskepse a CZEXIT

„Proč jsou Češi tolik euroskeptičtí?,“ zněla další otázka Iana Willoughbyho. „Lidé nerozumí, co se v EU děje. Vypadá to cize, nezajímá je to, jejich názor závisí na emocích. Skepticismus vytvořili naši vládnoucí politici – jakmile je nějaký problém, hodí to na EU. Když je naopak výsledek Unie úspěšný, tak se jedná o jejich vítězství. Je to hra, na jejíž pravidla přistupují všechny členské státy, ale nejvíce to můžeme vidět právě u nás. Souvisí to i s totalitou, kde byli lidé v hodně pasivní roli – dostat je teď k aktivitě je těžké. Pomoci jim k tomu mohou politici. Pro ty je ovšem jednodušší, když jsou občané pasivní a většinou vše shodí na to, že jsou tyto problémy moc složité“, měl jasno Jan Hartl.

„Politici jen málo kdy dělají pozitivní kampaň, na kterou mohou byt pyšní. Potřebují problémy na někoho svést, na EU, ale my jsme EU! Většina skepticismu pochází ze špatně položených cílů. Navzdory zbavení se nezaměstnanosti se porovnáváme s Němci, Nizozemci, … Potřebujeme pozitivní politiky“, dodal Michal Babiak.

„Učitelé by měli ve školách začít více mluvit o této problematice. Ideální by bylo vysvětlit, jak celý legislativní proces EU funguje, aby to pak nedopadalo tak, že všichni věří tomu, že nám EU akorát vše diktuje. Je třeba to více dostat do veřejné sféry“, uzavřel toto vlákno diskuze Barták.

V návaznosti přišla řada na czexit. Hartl při vyřčení tohoto slova lehce znervózněl, což odůvodňoval tím, že ho opravdu nemá rád. Současná situace v Británii může prý přerůst v „modní trend“,  kdy všichni najednou budou chtít vystupovat. Z pojmu brexit lidé podle něj dělají fenomén, o kterém ovšem nikdo nic neví.

„Okolo czexitu byl velký rozruch před rokem, teď už je to jiné. Brexit je opravdu skvělá lekce, že vystoupení z EU nepřináší pozitivní věci. Nicméně referendum je velice nebezpečné. Sice je teď pro setrvání většina občanů, ale člověk nikdy neví,“ doplnil Filip Nerad.

Přijetí Eura

Na závěr této diskuze nemohl Willoughby opomenout dotaz ohledně přijetí společné evropské měny. První si vzal slovo opět Nerad, dle nějž bude případná změna měny trvat mnoho let, jelikož vláda odsouvá i pouhé rozpravy o této možnosti. Strany ani lidé to nechtějí (snad kromě TOP 09). Podle Bartáka by se musela stát opravdu mimořádná věc, aby se názor veřejnosti změnil.

Navzdory protestům v řadě evropských zemí včetně České republiky a pěti milionům podpisů pod peticí s názvem Zachraňme internet, Směrnice Evropského parlamentu a Rady k autorským právům na jednotném digitálním trhu prošla hlasováním evropského parlamentu. Jednotlivé členské země teď budou mít dva roky na to směrnici uvést v platnost ve svých zákonech.

Směrnice má za úkol modernizovat autorské právo z roku 2001 a reagovat tak na neustále se vyvíjející digitální technologie. Kontroverzní se stala hlavně díky článkům 11 a 13. První jmenovaný má majitelům práv, jakými jsou třeba média, zajistit spravedlivý podíl za použití jejich obsahu na internetu. Zmizet by tak například mohly úryvky textů článků při vyhledávání na Google.

Ještě větší vlnu nevole však vyvolal článek 13. Ten ukládá internetovým platformám typu Facebook, Google nebo You Tube kontrolovat obsah nahraný uživateli, zdali se shoduje s autorskými právy, ať už se jedná o videa, hudbu či obrázky. Výjimku později dostal obsah, který má být citátem, satirou či parodií. Mnoho odborníků ale namítá, že technologie dnes ještě není tak pokročilá, aby byla schopná obrovské množství obsahu, které uživatele denně nahrají, spolehlivě filtrovat.

Překvapení se dočkali všichni lidé, kteří zavítali ve čtvrtek 21. března na úvodní stránku Wikipedie. Komunity dobrovolníků spravující české, německé, dánské a slovenské webové encyklopedie se rozhodly zakročit proti evropské směrnici o autorském právu. Konkrétně se jedná o články 11 a 13. Ty by se přímo Wikipedie sice netýkaly, značně by ale zkomplikovaly způsob vyhledávání informací a dostupnost zdrojů, ze kterých čerpá.

„Dobrovolní editoři Wikipedie musí uvádět zdroje pro tvrzení, která do encyklopedických hesel přidávají. Jsou to často různé knižní publikace, u žhavých témat ale i webové odkazy, například ze zpravodajských serverů nebo jiných webů. Reforma nám značným způsobem omezí možnost tyto weby citovat,“  odůvodňuje stávku na blogu WikiMedia předseda spolku Vojtěch Dostál.

Problém vyvolávají články 11 a 13

Článek 11, známý pod přezdívkou daň z odkazu, se zabývá ochranou publikací při digitálním sdílení. Vydavatelé, kteří sídlí v zemích Evropské unie, by tak měli získat finanční odměnu za sdílení textů například na sociálních sítich. Jeho schválení by výrazně ovlivnilo vyhledávání zpravodajských i publicistických příspěvků na internetu.

Druhým článkem by pak bylo zajištěné automatické rozpoznávání nelegálně použitého obsahu. Pokud by například algoritmus rozeznal scénu z filmu, na kterou se autorské práva vztahují, odmítla by daná sociální síť obsah zveřejnit. Už v listopadu minulého roku pomohl situaci dostat do povědomí lidí známý český youtuber a tvůrce videí pro Seznam zprávy Kovy. V příspěvku Konec parodií na youtube naznačil, jakým způsobem by rozhodnutí Evropské unie omezilo nejen jeho kariéru.

Dřívější stávky Wikipedie

Není to poprvé, co se celosvětová encyklopedie rozhodla vyjádřit nesouhlas se změnami ve společnosti. Roku 2012 se na anglické verzi zobrazil podobný text. Text „Představte si svět bez svobodného poznání“ bylo to jediné, co šlo na 24 hodin vyhledat. Černou stránkou s nápisem „S cílem zvýšit povědomí o této problematice vypínáme stránky na 24 hodin“ zakročila síť proti Stop Online Piracy Act (SOPA), návrhu amerického zákona na omezení počítačového pirátství. Přidaly se tehdy také domény Reddit a blog Boing Boing.

Současné omezení dvaceti procent reklamního času během vysílání bude platit nadále, ale nový návrh přinese televizím více flexibility při uvádění reklam, product placementu a sponzorů. Limit, který je v současné době omezený hodinově, by měl platit pro celodenní vysílání. „Televize by si mohli samy stanovit, který čas je pro ně primetimový,“ uvedla pro pořad Newsroom na České televizi europoslankyně Michaela Šojdrová.

Členové Evropské komise si uvědomují, že daleko více dospělých a hlavně dětí, dává přednost online videím před televizí, a proto směrnice omezí i svět internetu. Opatření se budou serverů pro sdílení videa na internetu dotýkat v oblasti nenávistných projevů a ochraně nezletilých před škodlivým obsahem.

Návrh dává za povinnost poskytovatelům mediálních i audiovizuálních služeb dodat k programům dostatečné informace o škodlivosti obsahu pro nezletilé děti. Nevhodné příspěvky by měly podléhat přísným opatřením, jako je zadávání hesel nebo šifrování znaků. Zpřísnění podmínek se týká i veřejných projevů, které nesmí pobízet k násilí ani nenávisti vůči skupině osob na základě pohlaví, rasy, náboženského vyznání nebo původu.