Jak vnímáte nálepku žena – šéfredaktorka?

Nemám pocit, že bych čelila nějakým poznámkám nebo nálepkám. Jestli se to děje za zády, tak o tom nevím. Šéfredaktorek je spousta, v ženském a lifestyle segmentu asi dokonce většina. Ve zpravodajství jich tolik není. Co se týče zmíněného zpravodajství, myslím, že poměr šéfredaktorek a šéfredaktorů celkem odráží situaci ve společnosti. Podobný poměr bude všude ve vyšším managementu. V tom nejvyšším je to úplně nejhorší, žen na pozici CEO jsou jen jednotky procent. Například žádná česká banka ještě neměla šéfku. 

Je pro ženy těžší prosadit se v médiích? 

Myslím, že ano. Často se stává, že když se někde obsazuje pozice šéfa, rovnou se dívá po mužích, přemýšlet o ženě někoho na první dobrou ani nenapadne. Je to podobné jako v jiných odvětvích. Kdybychom generalizovali, tak ženy se také méně prosazují, umí se méně „prodat“. V tom to mohou ovlivnit samy. Také si dokážu představit, že někdo může mít předsudek, že nepůjde dělat „pod ženskou.“ To se ale napřímo nedozvíte, takže není třeba se tím trápit. Nevýhodou je to, že jako žena nebudete součástí takového toho „boys clubu“, kde si parta vlivných kamarádů neformálně předává informace. Takže získávat některé informace je pro ženu těžší.  

Proč jste se rozhodla odejít z funkce šéfredaktorky?

Deník E15 je pro mě srdcová záležitost, byla jsem v něm od založení, celkem 13 let. Řídila jsem ho asi šest let. To je dlouhá doba a došla jsem k názoru, že já i deník prostě potřebujeme změnu. Je to zdravé a nic jiného v tom není. Celý život mě – kromě jiných věcí- zajímá religionistika a filozofie. Řekla jsem si, že v tom chci být i doopravdy vzdělaná. Nyní se začínám učit hebrejštinu, řečtinu a latinu a je to naprosto skvělé. 

Do TOP10 veřejné sféry se poprvé dostal Jiří Fröhlich zastupující Českou obchodní inspekci (ČOI). Za pozornost stojí i umístění mluvčího vlády Martina Ayrera. Představitel komunikace Úřadu vlády se mezi prvními deseti objevil naposledy v roce 2011: jednalo se o tehdejšího mluvčího Jana Osúcha. Mluvčí z veřejného sektoru se k citacím dostávají výrazně častěji než představitelé podniků. Převahu jejich citovanosti lze doložit skutečností, že nejvíce citovaný podnikový mluvčí – Ivo Čelechovský z OKD se celkově umístil až na 4. místě. Druhý Aleš Ondrůj ze Student Agency by ve společném žebříčku skončil až devátý.

„Po letech se v top10 za komerční sektor neumístil žádný zástupce médií, loni devátá Alžběta Plívová (Česká televize) a předloni desátý Jiří Hošna (Český rozhlas) skončili až ve třetí desítce, což je ovlivněné tím, že na rozdíl od předchozích let nemuseli reagovat na tak medializovaná témata jako Hovory z Lán a otázku placení koncesionářským poplatků,“ dodává Věra Bartalosová.

Složení první desítky podnikových mluvčích však doznalo řady změn. „Poprvé se umístila zástupkyně Vítkovice Machinery Group – Eva Kijonková, Roman Pařík prezentující AGH a Marek Sviták z JE Dukovany. V případě OKD a Letiště Václava Havla se v žebříčku prosadili jejich noví mediální zástupci. Po letech se v TOP10 mezi podniky neobjevili představitelé veřejnoprávních médií či VZP,“ srovnala pořadí s předchozími lety Věra Bartalosová.

Jasně, není to takové překvapení, je neděle, státní svátek, média se věnují hlavně oslavám a kdo by vynechal bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ, představitele režimu, který si z oslav dokázal udělat výborné PR. Přesto, uplynulo 27 let a Miloš zůstává… Z hlavních médií tématu odolávaly jen (paradoxně?) blesk.cz a e15.cz, aktuálně.cz Jakeše v hlavním článku původně nezmiňovaly (print screen z 12:40), ve 12:45 tam už ale byl.