„Je to v prdeli.“ To jsou slova, kterými nás Václav Dolejší přivítal v prostorách divadla Na cucky. Jediné pravidlo Vlevo dole všude Tour, kdo dřív přijde, ten dřív sedí, se potvrdilo. Před otevřením sálu stálo před divadlem aspoň padesát lidí a místa k sezení se okamžitě zaplnila. Jan Kordovský (happiness manager slavné dvojice podcasterů) naštěstí rozdal polštáře a usadil návštěvníky na zem.

Až když organizátoři potvrdili, že sál je klimatizovaný a nikdo se neudusí, všichni si posedali. „Myslím, že máte ten pravý zážitek z podcastu, protože přesně takovýhle punk to vždycky je,“ zahájila akci Lucie Stuchlíková.

Budova se otřásla v základech, když se po otázce „Co by asi dělal prezident, kdybychom nějakého ve skutečnosti měli?“ zaznělo z publika „Třeba by mohl chodit“. „Možná je lepší nevědět, co se na tom Hradě děje,“ dodala Lucie. I přes všechny nedostatky se ale nakonec ukázalo, že ve stavění akvárek je Zeman jednoznačně nejaktivnější prezident. Dvojice taky probrala jeho narcismus v pokročilém stádiu. Třeba na rodinu si vzpomene, jen když dělá volební kampaň a první dámu naše země v podstatě nemá. Dvojice podotkla, že u Karla Janečka by tento problém rozhodně nenastal. Problémem u Janečka jsou mluvené projevy, které jsou docela na hraně. Třeba Janeček vs Babiš je jedna z mála debat, kde by Babiš podle novinářů vypadal, jako ten chytřejší.

Kandidáty na prezidenta popsali podcasteři podrobněji. Nejvíce přišla na přetřes Babišova kampaň, ve které mu půjde doslova o svobodu. Existuje snad lepší motivace než vyhnout se vězení? Na rozdíl od minulých kandidátů, kteří jen kydali špínu, si Babiš dokáže udělat drahý průzkum, která špína bude fungovat nejlépe. Čestnou kampaň už Stuchlíková s Dolejším (ani nikdo jiný) neočekávají. Dolejší připomněl volební boj mezi Starosty a Piráty o příchuť zmrzliny, který skončil Babišovou lízejte než to zakážou kampaní. „Pro marketing dobrý, pro řízení státu…,“ upozornil Dolejší. V rámci záchrany státu se Dolejší snaží přemluvit Víta Rakušana nebo Danu Drábovou ke kandidatuře, zatím neúspěšně. Petr Fiala bude možná se stejným cílem odrazovat ostatní kandidáty, aby hlasy nebyly rozdrobené mezi více kandidátů. Rozptýlení by mohlo způsobit třeba finále Babiš proti Okamurovi, poznamenali podcasteři. Po této hrozné představě se dvojice raději začala věnovat novému tématu, aby nerozbrečela celý sál.

Jak v praxi vypadá hybridní válka? Seznam zprávy začaly blokovat diskuze pod určitými články. Třeba Stuchlíkovou někdo nazval nenávistnou ženštinou z lidu. „Lidi to berou jako cenzuru a pak stejně píšou pod nesouvisející články, “ popisuje problémy s blokací Stuchlíková. „Máme malý oddaný a odhodlaný tým, který prochází všechny komentáře,“ vysvětluje. Téma uzavřela otázka Dolejšího na četnost sebevražd v tomto týmu.

Nechyběly ani interní zážitky téhle “husté dvojky” z temné strany politické scény. Třeba historka kdy Faltýnek ukazoval Stuchlíkové svoji jizvu po operaci přímo před sněmovnou, nebo když přiznal, že ve Floriánku není nic živého. Dolejší zase popsal jeho odmítnutí rukování do aktivních kybernetických záloh, po svém excelentním výkonu při návštěvě střelnice s Janou Černochovou. Náhodou tam natrefil i na Markétu Pekarovou Adamovou, která si pravděpodobně bude zřizovat zbrojní průkaz. Tak snad se aspoň ve sněmovně zvýší morálka.

Dolejší se přestal stydět, když začal chodit po sále a parodovat scénu z Foresta Gumpa, kdy se Gump zastavil a bezeslova opustil zmatený dav. Podle Stuchlíkové by přesně takhle bezradně vypadalo hnutí ANO, kdyby se Babiš odebral na Hrad nebo do vězení. A pak přišla Dolejším vymodlená otázka na jaderné energie. Následovala přednáška o budoucnosti a možnostech jádra. Po zaznamenání výrazu své kolegyně ale Dolejší přednášku utnul a slíbil, že po e-mailu odpoví na jakékoliv dotazy.

Když Jan Kordovský začal odpočítávat dotazy, bylo jasné, že se blíží konec. Po velmi příjemném povídání následoval velmi nepříjemný výstup schodů ze sálu divadla. Většina zúčastněných skučela při snaze vyjít nahoru po tak dlouhé době sezení na zemi. Odměnou naštěstí bylo vychlazené pivo a díky této motivaci, všichni stoupání úspěšně absolvovali.

Pokud jste akci z nějakého (velmi závažného) důvodu nestihli, můžete pořád dorazit na některou z dalších zastávek Vlevo dole všude tour.

Představte si situaci, kdy jste v perfektně fungujícím svazu republik se sousedním státem jménem Ukrajina. Prohlubujete přátelské vztahy, až se stanete kamarády, jak se patří. Ale i přes to všechno se tenhle stát odtrhne a začne si žít samostatně. Hodí Vás přes palubu a čeká, jestli se utopíte. Je to sice největší katastrofa 20. století, ale nějak to překousnete. Jsou to přece pořád sousedé.

Ukrajinci se ale začnou snažit sebrat Vám území. Území, které jste jim v rámci svazu republik darovali jako gesto. Když někomu uvolníte místo v šuplíku, aby si u Vás nechal věci, taky nečekáte, že si šuplík odnese domů. Nikdo by to nečekal, bylo to jen gesto. Ten šuplík Vám pořád patří. Krym byl pořád ruský. A tak jim ho vlastně ani Rusové nemohli vzít, když byl pořád jejich. Jako by nestačilo, že se odtrhli a nechali Rusko na holičkách. Úplně se na ně vykašlali a ještě jsou naštvaní, že si berou vlastní území zpět. Tím začaly sousedské neshody.

I když už toho pokazili opravdu hodně, rozhodnete se to nechat být. Jste pořád dobří sousedé a jediné o co se snažíte, je blaho lidu. Vždycky děláte všechno pro lidi. No ale v tom se začnou Vaši lidi ozývat. Jsou utlačováni a napadáni, protože žijí na ukrajinském území a je jich pouze menšina. Situace se rychle zvrhne, kvůli agresi občanů vedlejšího státu. Korunku tomu nasadí nalezení obrovských masových hrobů dokazující dlouhodobou genocidu ze strany Ukrajiny. Tisíce mrtvých dětí odhalí Vaše velmi důvěryhodná státní tisková agentura. Agrese se zvyšuje. Vaši lidé křičí o pomoc.

Na co chcete čekat? Až tam budou koncentrační tábory? To nemůžete! Spoléhají na Vás. Věří Vám. Je to prostě nevyhnutelné, musíte zakročit. Chcete jen to nejlepší pro lidi.

A tak spustíte speciální vojenskou operaci. Jejím cílem je obrana lidí, kteří jsou už osm let pod tlakem výsměchu a genocidy ze strany kyjevského režimu. Míříte k demilitarizaci a denacifikaci Ukrajiny. Je to náročné a může to způsobit problémy, ale pro ty lidi to prostě musíte udělat.

Snažíte se vyjednat mír, ale požadavky ukrajinského prezidenta jsou naprosto extrémistické. Nemá nejmenší zájem ukončit konflikt kompromisem a nehodlá ustoupit ani o milimetr. Z nějakého důvodu tomu komediantovi ale všichni zobou z ruky. Bouří lidi, budí agresi, podporuje protiruské nálady a manipuluje s celým světem. Média jsou samozřejmě také na jeho straně, protože je mladý a také jim to zvyšuje čtenost. Je to nová osobnost a proto je pro lidi zajímavý.

Západní média zveřejňují naprosto nerelevantní informace a znatelně Ukrajině straní. Jejich jedinou úlohou je objektivně informovat, a ani to nezvládají. Snaží se diskreditovat tvrdou práci ruských státních médií, která neúnavně informují svoje občany o situaci. Nějak se k nim přece informace o dokonalosti Ruska dostat musí.

Žádný ozbrojený konflikt se neobejde bez obětí. Vy jste tohle peklo nerozpoutali, chcete jen klidný život pro lidi, kteří na Vás spoléhají. Rusko nemůže tuto válku zastavit. Nemůže. Víte, že jen chráníte své lidi. Všechno to děláte jen pro dobro lidu, o nic jiného Vám nikdy ani nešlo. Takže z toho nemáme špatný pocit, protože máte dobré úmysly. Tohle bylo potřeba udělat. Jsou to lidé a je naší humanitární povinností je chránit.

Jenomže celý svět je z nějakého důvodu proti Vám. Copak oni nevidí, jak moc se snažíte všem pomoct? DĚLÁTE TO VŠECHNO PRO TY LIDI!

Snímky o veřejném protestu Mariny Ovsyannikové se rychle začaly šířit na sociálních sítích po celém světě.  Svým výstupem přerušila v polovině března vysílání večerního zpravodajského programu Vremja na státem řízeném Channel 1. Na transparentu stálo ,,žádná válka, zastavte válku, nevěřte propagandě, tady Vám lžou“. Ruská televizní stanice přerušila živý přenos reportáží, nicméně novinářka své poselství stihla odprezentovat.

Za natočené video, ve kterém prohlásila, že se stydí pracovat pro „kremelskou propagandu“, dostala pokutu ve výši 30 tisíc rublů (přes 6000 korun). Ve videu vyzvala ruský lid, aby protestoval proti válce, a řekla, že pouze oni mají moc „zastavit všechno to šílenství“.  Od pondělního večera byla nezvěstná. Až druhý den se na sociálních sítích objevil příspěvek Ovsjannikovové, jak spolu s obhájcem čeká na soud. Po soudním jednání udělala krátký rozhovor s novináři, kde uvedla, že výslech byl vyčerpávající a trval přes 14 hodin. Nedostala možnost spojit se s rodinou ani  právníkem. Zdůraznila také, že s myšlenkou protestu přišla sama. ,,Bylo to mé protiválečné rozhodnutí. Rozhodla jsem se sama, protože se mi nelíbí, že Rusko zahájilo tuto invazi,“ prohlásila také před soudní síní podle stanice BBC.

Za její odvážné vystoupení proti invazi na Ukrajině obdržela nespočet zpráv, které jí děkovaly za její činy. Za její šíření pravdy ji ocenili ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskij nebo vůdčí postava běloruské opozice Svjatlana Cichanouská. „Osobně děkuji ženě, která vstoupila do studia s protiválečným transparentem,“ řekl Zelenskij. Francouzský prezident Emmanuel Macron reportérce nabídl ochranu prostřednictvím azylu a prohlásil, že o tom bude diskutovat ve svém příštím hovoru s prezidentem Putinem. Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov její vystoupení označil za „chuligánství“.  Dále ruskou státní televizi vychválil jako příklad objektivního zpravodajství. Na tiskové konferenci upozornil, že případ prošetří příslušné úřady i samotný televizní kanál.

Na začátku března ruský parlament schválil zákon, který zavádí trestní odpovědnost v podobě až 15 let vězení za dezinformace a lživé zprávy o ruské armádě, za diskreditaci ozbrojených sil a za výzvy k sankcím. Na základě této novely se od minulého týdne stáhla z Ruska řada médií, například německé stanice ARD a ZDF, španělská tisková agentura EFE, stanice CNN, BBC, CBC nebo agentura Bloomberg. Ze stejného důvodu odešla z Moskvy i stálá zpravodajka Českého rozhlasu Ivana Milenkovičová. Podle mluvčího Českého rozhlasu Jiřího Hošny byla hlavním důvodem její bezpečnost. „Zákon o dezinformacích jsme vyhodnotili jako příliš velké riziko,“ odůvodnil Hošna stažení zpravodajky z Ruska.

Zatím není zcela jasné, jakým obviněním bude čelit za protest v přímém televizním přenosu. Podle odborníků se Marina trestu nevyhne.

„Převažuje agresivita a pohled ruských médií na dění v Evropě, že jenom mrznete bez ruského plynu a přejí vám všem konec. Je to hrozné ponižování, protože propaganda je silná,“ popisuje situaci ukrajinský zubař z Donětsku Sergei Bahrii, který přijel před dvěma týdny s rodinou do Česka. „Dokázat, co je nebo není pravda, trvá dlouho, a je to namáhavé. V televizi i v dalších médiích panuje cenzura. Špatně se s ní bojuje. Dvacet kilometru od nás je válka, ale nepůjdeš se tam podívat. Takže otevřeš média a získáš ty informace od nich, i když jsou cenzurované,“ doplňuje Bahrii.

Ruská federace veřejně označuje invazi na Ukrajině za mírovou misi. S tímto tvrzením pracuje i Všeruská státní televizní a rozhlasová společnost, která vlastní a provozuje celostátní stanice, mezinárodní televizní společnosti, rozhlasové stanice a většinu regionálních televizních a rozhlasových společností. Stejně k situaci přistupují i státní tiskové agentury TASS, RIA a Russia Today. Velký vliv má taky stejnojmenná televizní stanice Russia Today.“Třeba Russia Today je v ruštině, češtině, angličtině, všude. Můžete si přečíst, jak válka začala kvůli genocidě v Bondasu. Je to stejná propaganda jako v Rusku, jen v češtině,“ říká o šíření dezinformací Bahrii.

Oproti státním médiím existují i média snažící se informovat o konfliktu objektivně. Fungování nezávislých médií Ruské federaci samozřejmě nevyhovuje, a tak jejich činnost sabotuje. Agentura AFP třeba uvedla, že v pátek byly zpravodajské weby Deutsche Welle, RFE-RL a Meduza zčásti nebo zcela nedostupné. Být objektivním novinářem není v této chvíli v Rusku úplně vděčná práce. Díky cenzuře vláda kontroluje informovanost obyvatelstva a kvůli závažnosti situace zavádí stále tvrdší sankce.

„Ruský parlament schválil zavedení trestní odpovědnosti v podobě až 15 let vězení za dezinformace a lživé zprávy o ruské armádě,“ uvádí ČTK.  Ve výsledku mohou média zveřejňovat jen oficiální informace z Moskvy, která celý konflikt prezentuje jako „záchranou akci“ na osvobození Ukrajinců.

„V Rusku jsou zatýkáni lidé jen za to, že nechtějí válku. Propaganda funguje tak, že i někteří Ukrajinci byli proti Ukrajině. Já jsem se i bál mluvit ukrajinsky, protože Rusové byli strašně agresivní,“ popisuje vlastní zkušenost Bahrii. Ruský federální úřad Roskomnadzor kromě korigování mediálního obsahu začal omezovat i přístup k sociálním sítím. Minulý týden zablokoval přístup na Facebook a omezil přístup na Twitter.

Ve snaze informovat Rusy o aktuálním dění zorganizovali hackeři  mnoho kybernetických útoků. Pouštěli do státního vysílání záběry z Kyjeva a podařilo získat přes 150 tisíc ruských e-mailových adres. PO jejich zveřejnění na ně začali běžní lidé začali zasílat informace o aktuálním dění. Kromě útoků s informačním charakterem byly úspěšné i některé útoky na státní systémy. Jejich počet se stále zvyšuje a informace tak pomalu prosakují skrze cenzuru k obyvatelům Ruské federace.

I přes snahy Ruska se obyvatelé začali ozývat a protestovat proti této „speciální vojenské operaci“. Protestů se podle ČTK účastnilo přes 5200 lidí po celém Rusku, z toho přes 3500 lidí policie zatkla. Zvyšování trestů za vyjadřování proti režimu už k umlčení lidí nestačí. K protestům vyzval obyvatele Ruska i ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj.

V současné pandemické situaci jsou dezinformace komplicem samotného covidu-19. Spousta lidí se stane obětí této nemoci jen kvůli tomu, že podlehla lžím. Učebnicovým příkladem je portál vsechnojefigl.cz, který na svých transparentech propagovali někteří odpůrci vlády a opatření proti pandemii při příležitosti demonstrace, která proběhla 28. listopadu v Praze.

Na tomto webu píše jistá Lenka Pecharová „články“ o tom, jak nám vlastně oficiální média, vláda i lékaři lžou. Otázkou je, jestli tato osoba vůbec existuje nebo se jedná o pseudonym. Podle sekce nazvané Terapie jde údajně o jakousi terapeutku či životní guru. Každopádně žádný kontakt se dohledat nedal.

Co mají všichni, kteří šíří covidové dezinformace, společného? „Neprůstřelné“ zdroje. Aneb každý z nich má kamarádku, která má švagra, který má bratrance přes druhé koleno, který je náhodou lékař, a tak ví, jak to doopravdy funguje.

Pecharová na svém webu píše o příhodách à la Pepa z Horní Dolní povídal. Cituji nejlepší:

„Dceři naší známé odmítli v jídelně, kde dělá praxi, vydat zaplacené obědy a jíst, dokud se nenaočkuje.“

„Jedna paní má obvoďáka, který od začátku všechny před očkováním varuje a očkované, naposledy jejího otce, dnes již nekompromisně informuje: ‚Všichni zemřete. Nikdy bych sebe ani své děti nenechal očkovat.‘“

„A já vždy říkám, uvědomte si, že ve vakcínách je cosi, co dotyčné stahuje do tmy, chovají se jak krysy jdoucí za krysařem, nemají už rozum, to „něco“ jim zvláštním způsobem odbourává mozek.“

„Přeji vám všem mnoho štěstí, bude lépe. Pokud se ovšem nenecháte očkovat.“

Tyto perly bohužel nejsou raritou. Podobné příběhy se šíří skrze facebookové skupiny, řetězové zprávy nebo jen ústně. Takoví lidé asi ale existovali vždy, jen dnes mají platformy, kde se naneštěstí mohou vyjadřovat. Inteligentní a rozumní lidé se vůči takovým musejí obrnit, tak hlavně sdílejte, než to smažou.

Kdo vůbec jsou redaktoři Paralelních listů?

Jsme banda magorů. Každý je nějak rozbitý a to, co dáváme ven, je vlastně výsledek naší kolektivní rozbitosti. Myslím si, že se v tom skvěle doplňujeme.

Jak vypadaly vaše začátky? Neměli jste například problém s podobností s Parlamentními listy?

Na začátku si nás lidi absolutně pletli – ani se tomu nedivím – a na druhou stranu nás někteří vnímali jako ruskou propagandu. Trvalo skoro rok, než lidi pochopili, že se jedná o satiru a ne o nějaký klon Parlamentních listů. 

Uvažovali jste někdy o spolupráci s jinými parodickými stránkami? Třeba s falešným Jiřím Ovčáčkem?

Nemůžu jít úplně do hloubky, je to trochu ožehavé téma. Ale falešného Jirku Ovčáčka samozřejmě známe a zatím žádné koordinované útoky nevytváříme, rozhodně bych se tomu ale nebránil. (smích)

Dostáváte zpětnou vazbu od nějakých politiků, o kterých v článcích píšete?

Politici o nás rozhodně ví. Kdysi nám do komentářů psal i Marek Prchal. Jinak nám občas do zpráv napíše pražský primátor Zdeněk Hřib nebo Ivan Bartoš. Piráti jsou v tomhle asi nejvíc otevření.

Ozval se vám například častý cíl vaší ironie Patrik Nacher? 

U Patrika Nachera je to spíš takové okopávání kotníků. Hrajeme s ním hru, kdy mu hodíme klacek pod nohy, on za pár dní zareaguje nějaký prskavým komentářem, čímž nám dá signál, že jsme na tahu. Takhle už se to táhne asi třetím rokem. Jinak žádné propracované taktiky na grilování konkrétních politiků nemáme. Je nám jedno, jestli jsou z ANO, KSČM nebo ODS. V momentě, kdo kdokoli z nich řekne nějakou kravinu, dostane přes prsty.

Není někdy těžké udělat satiru na politiky, kteří se mnohdy už sami znemožňují?

Dospěli jsme do fáze, kdy není automaticky možné rozeznat, jestli je to fake nebo ne. Stejný problém řeší i falešný Jiří Ovčáček nebo americké Onion News. Obsah se teď vlastně tvoří sám. Myslím si ale, že ještě rozhodně nejsme na konci téhle fáze. 

Člověk v tísni provozuje vzdělávací program JSNS.cz, který vyučujícím poskytuje dokumentární filmy a výukové materiály z oblasti mediálního vzdělávání, lidských práv nebo moderních dějin. V první vlně koronaviru nabídl portál vyučujícím materiály přizpůsobené distanční výuce. Nyní přichází s novou vzdělávací publikací. „Zvolili jsme název Dezinformační dezinfekce. S určitou nadsázkou jsme chtěli poukázat na to, že dezinformacím se můžeme bránit,” vysvětluje na webu organizace spoluautor příručky Karel Strachota. Nejlepší dezinfekcí je podle něj mediální vzdělávání. Projekt učitelům usnadní výuku. 

Publikace žáky a studenty naučí, jak posoudit důvěryhodnost mediálního sdělení. Vysvětlí jim, jak vznikají dezinformace a proč se šíří. Rozebírá i „dezinformační lahůdky”. Popírá například patent společnosti Microsoft s číslem 666, který má dokazovat spolčení Billa Gatese s ďáblem. 

Dezinformační dezinfekce obsahuje pracovní listy, náměty na aktivity do hodin a další atraktivní výukové materiály. Získat ji lze zdarma v elektronické nebo tištěné podobě přímo na portálu JSNS.cz, kde se učitelé zároveň mohou zaregistrovat k webinářům mediální výchovy. „Média na nás mají velký vliv a mohou s námi manipulovat. Děti se musí naučit přistupovat k nim kriticky. Tato publikace je krok správným směrem,” hodnotí projekt učitelka českého jazyka Markéta Kovrzková. Zároveň dodává, že se problém fake news neváže pouze na koronavirovou krizi a je potřeba dětem představit komplexně. 

Předpovědi analytiků se naplnily. Na výsledky letošních amerických voleb se čekalo nezvykle dlouho a toto nekonečné čekání se stalo úrodnou půdou pro spousty konspiračních teorií a dezinformací. Ono čekání má svůj primární důvod, jako mnoho nezvyklostí poslední doby, v současné pandemii koronaviru. Mnoho Američanů se totiž letos rozhodlo volit korespondenčně, aby neriskovali nakažení koronavirem. A byli to především voliči demokratického kandidáta Joe Bidena, kteří se rozhodli odeslat svůj hlas poštou. Došlo tak k situaci, kdy při sčítání hlasů ze začátku vedl Trump, protože nejprve se sčítaly hlasy odevzdané ve volebních místnostech, jenže během několika hodin se do vedení dostal Biden a ve vedení zůstal až do samotného konce, kdy se stal vítězem.

Americké televize Trumpa odstřihly

Po sečtení prvních milionů hlasů se zdálo, že Trump má dobře nakročeno k vítězství. To se ale začalo brzy měnit ve prospěch Bidena. Chvíli poté, co se vítězství přiblížilo demokratům, vystoupil prezident USA s mimořádným projevem, který živě vysílala většina amerických televizních kanálů. „Jedná se o podvod na americkou veřejnost. Připravovali jsme se na vítězství v těchto volbách. Upřímně řečeno, tyto volby jsme vyhráli. Půjdeme tedy k Nejvyššímu soudu Spojených států. Chceme, aby veškeré hlasování skončilo“ řekl Trump ve svém projevu. Hned několik amerických televizí ho ale tak dlouho mluvit nenechalo. Jeho projev ukončili ve chvíli, kdy se prohlásil za vítěze. V této chvíli totiž o vítězi ještě zdaleka nebylo jasno a televize přerušením bojovaly proti dezinformacím.

Totožná situace se ale opakovala ještě jednou. V dalším živém přenosu Trump opět zpochybnil výsledky voleb s tím, že pokud by se započítaly legální hlasy, snadno by vyhrál, ale pokud by se započítaly i nelegální hlasy, mohli by se demokraté pokusit volby ukrást. Před koncem ho ale několik televizí přerušilo s odůvodněním, že pro svá tvrzení nemá žádné důkazy a že se dopouští šíření konspiračních teorií. K projevům prezidenta padaly i ostré komentáře, jako třeba ten od politického komentátora Andersona Coopera ze CNN. „Tohle je prezident Spojených států. Tohle je nejmocnější člověk na světě. A my ho vidíme jako obézní želvu, která se obrácená na krunýř mrská ve slunci,“ nechal se slyšet.

Reakce na samotné přerušení Trumpových projevů na sebe nenechaly dlouho čekat. Někteří komentátoři to označují jako cenzuru, jiní jako ochranu před dezinformacemi. Televize se hájí tím, že falešná tvrzení podobného rázu podkopávají demokracii. Další reálnou hrozbou také bylo, že by se radikální jádro Trumpových voličů mohlo pokusit o násilné přerušení sčítání, které dále probíhalo ve většině USA.

Twitter a Facebook sklízí chválu

Lži a dezinformace se šířily po tisících hlavně na sociálních sítích. V roce 2016 to byly právě různé dezinformační zprávy ze sociálních sítí, které pomohly Trumpovi k vítězství. Facebook a Twitter se z této zkušenosti poučili a s pomocí technologického vývoje byli schopní implementovat systémy, které dokázaly poplašné zprávy rozpoznat a následně je smazat či označit jako neověřenou informaci.

Donald Trump dlouhodobě komunikuje se svými voliči prostřednictvím Twitteru, kde ho sleduje necelých 90 milionů lidí. A byl to právě Twitter, který v letošních volbách sklidil nejvíce chvály za svůj boj proti dezinformacím. Téměř polovinu prezidentových příspěvků z poslední doby Twitter označil varovným štítkem upozorňujícím na možnou dezinformaci. Zároveň také zamezil sdílení těchto příspěvků. Po rozkliknutí varovného štítku se uživateli zobrazí ověřené informace a kontext k dané zprávě. Například u Trumpova tweetu „I WON THIS ELECTION, BY A LOT!“ se po rozkliknutí štítku zobrazí zpráva, že Joe Biden je podle posledních projekcí vítězem voleb a stane se 46. prezidentem USA.

Facebook k problému přistupoval ještě přísněji a sporné příspěvky s nepodloženými informacemi rovnou mazal. Smazal i několik skupin a profilů, ve kterých se dezinformace rychle šířily.

Trumpovy hlasy v koši a jejich pálení, nebo volení i po skončení voleb

Tak zněly některé z mnoha dezinformací, které se internetem, ale i jinými médii, šířily. Všechny samozřejmě v rychlosti vyvrácené. Problém ale byl, že sám prezident byl pomyslným „hnacím motorem“ těchto falešných zpráv. Například korespondenční volbu dlouhodobě kritizuje a říká, že hlasovací lístky, které dorazí po dni voleb, by neměly být započítány. Jsou podle něj nelegální. Po tzv. „deadlinu“ ale mohou hlasovací lístky přicházet ve většině amerických států a je to plně legální. Každý stát má stanovenou dobu, do které lístky musí dorazit, aby byly započítány – na Aljašce je to dokonce 10 dní po volebním dnu. Jedinou podmínkou je, aby obálka s hlasem byla odeslána nejpozději v den voleb.

„Každý festival má své headlinery, kteří hrají v osm večer na nasvíceném pódiu. Pro nás je to dnes Alexandra Alvarová,” uvedl celou besedu spolumoderátor a ředitel festivalu Vašek Müller. Beseda, kterou do této chvíle sledovalo přes tisíc diváků, se hned ze začátku pustila do aktuálního tématu šíření dezinformací a hybridní války Ruska nebo Číny.

Šíření dezinformací je patrně staré jako válčení samo, jeho moderní podoby se ale začaly formovat prakticky nedávno. S konceptem užití dezinformací, jako zbraně přišlo například Rusko už v polovině 90. let. „Rusové přišli na to, že začlenění těchto prostředků do vojenské doktríny je mnohem efektivnější – stojí míň životů i peněz,” řekla k tomu Alvarová.

Dospěli jsme do fáze informační války

Současná podoba ruského vedení hybridní války se pak řídí například podle tzv. Gerasimovy doktríny – článku náčelníka generálního štábu Ruské federace Valerije Gerasimova, který vyšel v roce 2013. V něm je už naplno rozvinutá myšlenka hybridní války a užívání nevojenských prostředků v konfliktu. To s sebou může nést i cílení dezinformací na obyvatele nepřátelského státu.

„Šíření fakenews a lží je závislé na vyspělých technologiích. Když s nimi neumíme pracovat, tak se tomu nemáme sebemenší šanci ubránit,” komentovala Alvarová technologický stav konfliktu, „prostě vyvracet lži je důležité, ale bez technologického backgroundu to nejde. Dospěli jsme do fáze informační války,” dodala.

Data jsou novodobá měna

Z obchodu s daty uživatelů se stal obrovský byznys s neuvěřitelnou silou měnit svět. O vlivu dat na politiku například svědčí také kauza Cambridge Analytica, která měla za pomocí informací o uživatelích potenciál měnit výsledky voleb i politické rozpoložení v zemi. „Data jsou novodobá měna,” dodala k tomu Alvarová.

Potenciální nebezpečí ze ztráty dat a osobních informací ale podle Alvarové nehrozí jen ze strany cizích mocností. Velkou roli v boji o osobní data hrají také internetoví giganti sociálních sítí nebo vyhledávačů. „Facebook a Google nám sice říkají, ať si chráníme své soukromí, a že je to jen naše věc, ve skutečnosti ale spíš na nás chtějí přehrát Černého Petra odpovědnosti. Jejich převaha nad námi je ale přitom obrovská,” komentovala Alvarová.

Parlamentní listy nemají limity

Zahraniční vliv na informace se i u nás projevuje někdy velmi otevřeně v celé řadě dezinformačních médií. Ta se přitom nemusí zabývat ani politikou nebo zahraničím. „Portály jako Aeronet jsou mezi českou veřejností už dost známé. Podstatně nebezpečnější jsou nové weby, o kterých ještě nevíme, co skrývají, jaké mají poslání a na jaké skupiny se orientují. Můžou mezi nimi být různé ezoterické portály, stránky o alternativní léčbě nebo weby pro maminky. Vůbec nemusí zmiňovat Rusko ani Putina, přesto ale slouží Moskvě tím, že injektují nepravdivé informace do svých cílových skupin,” poodhalila Alvarová princip fungování dezinformačních projektů i u nás.

Debata  médiích se poměrně rychle a pochopitelně dostala také k tématice projektu Parlamentní listy. Ty se podle Alvarové staly už na začátku unikátní svou koncepcí, kdy měly svého člověka na každé tiskové konferenci, každém otevřeném zasedání poslaneckého klubu i na sociálních sítích politiků. Tím se z počátku staly hlavně obrovskou sběrnicí dat. Teprve potom začaly být aktivní i publicisticky.

„Sama jsem byla u toho, když politikům nabízeli, ať si u nich zaplatí reklamu, kterou oni zveřejní jako článek,” nabídla Alvarová náhled do fungování listů. „Politici, kteří trpěli nedostatkem pozornosti médií, tuhle šanci obrovsky kvitovali, mohli tam totiž uveřejnit opravdu cokoli. Byl to pro ně naprostý ráj,” dodala.

„Všechna normální média mají limitovaný čas, plochu nebo počet znaků. Navíc do toho vstupují redaktoři a editoři, kteří to třeba studují na škole, aby věděli, jak se ptát a jaké informace přinést. Tady ale najednou nebyly žádné limity. Parlamentní listy napsaly vše, co si politik řekl,” řekla Alvarová.

Parlamentní listy se tak podle ní staly tím nejnebezpečnějším velvyslancem dezinfo scény ve světě našich médií.

Pravda má jen omezený počet výrozových prostředků

Diváci streamu se mohi také dozvědět o nových plánech Alvarové na spisovatelském poli. Chystá se totiž k vydání nové publikace. Beletristická kniha s chystaným názvem Krmit démony má zachytit zrod moderní formy datové propagandy nebo fungování kontroverzní Cambridge Analytica.

Alexandra Alvarová se dezinformacím, hoaxům a fake news věnuje soustavně už dlouhou dobu. Rozebírá také psychologické aspekty této problematiky. „Pravda má jen omezený počet výrazových prostředků, může pořád dokola opakovat jen studená fakta. Nakonec tak může ostrouhat, protože přestane být zábavná,” uvedla k tomu Alvarová, „stali jsme se obětmi toho, že jsme si přestali vážit pravdy,” dodala novinářka na závěr.

Ve svém pořadu vykonáváte zpravodajskou službu, ale zároveň jste i bavič kritik, zkrátka Cynická svině… zde mně Radovan přerušuje hláškou „amen“… se kterou z těchto dvou tváří se více ztotožňujete?

Já vidím sebe vždy víc jako komika. Upřímně, já si myslím, že mě k tomu žánru, který je ve stylu americké outrage (vlna pobouření) přivedlo to že, politika a celé světové dění jsou vždycky komedie, když se na to člověk dívá z určitého pohledu. Minimálně jde ty lidi, ve střetu zájmů, dobře satirizovat.

Za novináře byste se neoznačil?

Spíše se vidím z toho komediálního hlediska, kdybych to co dělám, měl dělat vážně, asi by mě to nebavilo. Do spektra novinářů asi trochu spadám, ale jednak na to nemám vzdělání a jednak se neorientuju v povědomí o tom co se děje ve vyšší žurnalistice. V podstatě, to co dělám, do žurnalistiky spadá, protože přináším informace lidem z určitých zdrojů. Specifikum mého žánru je vlastně informativně-komediální styl.

Váš styl vystupování je ztělesněný cynismus a sarkasmus, je vždy přirozený nebo někdy i nucený?

Já se naopak od nucení musím občas krotit, abych neřekl něco, co by mně mohlo diskreditovat, nebo cokoliv, za co bych dostal ban (zákaz) od youtube. Jedna z věcí ohledně tohoto pořadu je, že na začátku byl pojmenovaný jako Sarkastická svině, a když už jsme u tohoto typu humoru, ta zkratka by z toho byla blbá, něco takového by také nemuselo být v pořádku.

Jaká rizika mohou nastat při rozvíjení pořadu, založeném na černém humoru? Obsah by někomu mohl připadat kontroverzní nebo urážlivý, setkal jste se s nějakou zábranou, která by Vám nedovolila pokračovat?

U nás de facto neexistuje outrage kultura (způsob určitého zesměšňování na základě chování veřejně známých osob především na soc. sítích), jako třeba v Americe, bohužel i v Anglii. Když třeba řeknu vtip tady, takový tradiční vtip: „Islam is the religion of the peace, piece of you there, piece of you there, piece of you upthere (peace = mír, piece = kus),“ to je styl humoru, který by mohl někoho silně urazit. Ale taky nemusel, záleží na tom, kde to hodlá člověk prezentovat.

Takže žádnou bariéru jste překonávat nemusel?

Nemyslím si, a nikdy jsem neměl pocit, že by na mně nějaká skupina chtěla zaútočit, že jsem si dovolil říct něco, co je urážlivé. Neříkám nic, co by se dalo žalovat. Nemám pocit, že bych někdy řekl něco, co by bylo napadnutelné jako nactiutrhání, také nikdy nešířím pomluvy ani lži.

Chodí Vám nějaká negativní kritika za výroky vůči prezidentovi nebo premiérovi z řad jejich voličů? Přišly Vám například i nějaké výhružné zprávy?

Mám tu zaznamenaný jeden hezký případ, kdy mi někdo napsal, že si mě najde a prostě mně odkrouhne. Jednou jsem si v jednom videu udělal srandu z Tomia Okamury. Nutno konstatovat, že si možná dotyčný myslel, že to zastrašování zabralo. Už se Okamurovi tolik nevěnuji, on je totiž vtipný sám o sobě. No to se blbě dělají vtipy, když je někdo vtipný sám o sobě.

Nevadí Vám, když Vám lidi nadávají?

Samozřejmě, že je část příznivců té či oné strany. Když se trefuji do kohokoliv z nich, tak se jim to nelíbí, mají potřebu mi i nadávat. Beru to jako součást internetu, negativní kritiku z komentářů nemažu. Zásadně neblokuju lidi. Jediné co dělám je, že když někdo cíleně v komentářích šíří spam, nebo lži, když někdo napíše něco jako: „Ti ukrajinci měli v těch lodích ty jaderný miny,“ to je prostě blbost, v tomto případě příspěvky odstraním. Ale když mi někdo nadává, nechám to tam. Beru to jako součást internetu. Občas přijdu i na nějaké vtipy, když mi někdo nadává, takže…

Vidím, že to berete pozitivně.

S tím se musí počítat, když se člověk do někoho trefuje, že nějaká opozice vždycky bude.

Kromě komentování politiky nebo světového dění se ve svém pořadu věnujete i tématům jako jsou argumentační fauly nebo problematika fake news a dezinformací. Myslíte si, že se jedná o závažný problém?

Samozřejmě že, fake news jsou problém. Prakticky kdekdo si může založit internetovou stránku a psát si, co ho napadne. Dezinformace jsou problém na všech frontách.

Je to hodně velký problém v tom, že lidé už nehledají pravdu, ale to, co potvrdí jejich světonázory. Nehledají zdroje, které by popisovaly věci z jiného úhlu pohledu. Vybírají jen úzký profil médií, který se jim hodí. Uvedu příklad, když má někdo proruské názory, čte jen Sputnik. Tohle je problém, normálně by měl člověk jednat tak, že si čte zpráv víc a z toho vytřídí to, co jsou zjevné dezinformace. Lidi to nedělají, tím vnikají do sociální bubliny.

Myslíte si že, se situace ohledně povědomí o fake news zhoršuje nebo zlepšuje?

Jak na to tak koukám, nemyslím si, že se to nějak obzvláště vyvíjí. Například bude problém, když třeba ČT padne, a zopakuje se nám situace s Bobovizí, to pude zase obrovský prů… pardon problém.

Nevím jestli se ta situace nějak zvlášť… Nemyslím si, že se to nějak zvlášť zlepšuje, takhle to řeknu. Mohlo by být o dost hůř, ale mohlo by být i o dost lépe.

A nemyslíte si, že by se to mohlo zlepšit, tím že se o tuto problematiku začne zajímat více lidí, když se dostane k širšímu spektru publika?

Celkový fenomén dezinformací má ještě jeden, bohužel dost negativní důsledek, který často pozoruji, že lidé používají fake news jako protiargument proti médiím, kterým nevěří. Lidé si tím hájí své názory, ale neřeší už, jestli ta fakta jsou založená na skutečné realitě. Vidí v tom jen svůj pohled na svět. Taková zajímavá věc je, že žádné médium není ideální. Ale když porovnám ČT a Sputnik, tak proboha…

Chápu, kam tím míříte. Máte vy sám nějaké oblíbené fake news, nebo hoax, který vám přijde naprosto absurdní?

Mě přijde absurdních tolik věcí. Dlouhodobě mě fascinují popírači očkování. Dlouhodobě mě fascinuje jak, panebože, mohlo vzniknout hnutí Plochá zem. Já mám podezření, že to původně byl vtip, a někdo to vzal vážně. Myslím si, že takhle vzniká spousta těchto bizarních hnutí.

Aktuálně se řešil Trump a Rusko. Sám jsem nečekal, že z toho bude nějaká velká bomba. Ačkoliv, Trump je takový, že si dovolí spoustu věcí, přímo spolupracovat s Ruskem by si netroufl nikdy. To by byl velký problém.

Co mládež a média. Měla by se podle Vás organizovat nějaká mediální výchova pro základních a střední školy? Myslíte si, že by to třeba pomohlo tomuto celkovému problému fake news?

Tohle podle mě není jediná věc, která je potřeba vylepšit v rámci vzdělání. Když nedávno BISka ( Bezpečnostní informační služba) oznámila, že na českých školách je ještě takový přežitek ze sovětských časů. Možná i je, nevím, co si pamatujete vy ze základky, ale my jsme neprobírali dějiny druhé poloviny dvacátého století. Není dobré, když někdo zná jméno Karel Janoušek jenom díky Sabatonu. Já jsem samozřejmě hrdý, že Sabatoni vydali písničku o hrdinovi  Československa z druhé světové války. Ale tohle není dobré.

Pak se nedivme, že spousta lidí si myslí, že ta minulá doba byla lepší. Samozřejmě, ti lidé, co v tom žili, pro ně byl ten svět tak jednoduchý, že nemuseli přemýšlet, u těch je podobný názor omluvitelný.

Takže výuka medií by byla prospěšná nebo spíše na škodu?

Nějaká mediální výchova na školách by nebyla špatná, ale muselo by se to promyslet, protože s mediální výchovou jde taky spousta věcí zkazit. Může se stát, že člověk, který bude vyučovat mediální výchovu, ji bude vyučovat podle toho, jak vidí svět on. Pokud to bude někdo, kdo věří dezinformačním médiím, tak tímto způsobem může nakazit i své studenty.

Sociální sítě jako zdroj informací pro citace, nebo přímý prostředek ke tvoření názorů, v čem vidíte rizika a kam až to podle Vás může dojít?

Na sociálních sítích, tam vlastně kdokoliv může napsat cokoliv a lidi tomu věří. Například Kult SPD. Tomio Okamura si je schopen protiřečit v jednom příspěvku, a to absolutně. Například uvedu: „Nikdy nás nezvou do ČT, ale když nás pozvou…“

Ta rizika, přemýšlím jak to říct slušně, rizika jsou tak gargantuovských rozměrů, že nemám slov. Lidé v dnešní době třeba místo toho aby řešili své zdravotní problémy standardní cestou, tak se obrací na facebookové skupiny řešící alternativní medicínu. To, co je předmětem alternativní medicíny, nelze ověřit, že funguje, tohle končí i lidskými úmrtími. Facebook si uvědomuje, že je to problém, a proto proti tomu bojuje.

V čem přesně spočívá ohrožení?

Člověk, který má nějakou závažnou nemoc, se třeba nechá zmanipulovat nějakým léčitelem a místo toho, aby vyhledal lékařskou pomoc, se pak nechá léčit pomocí krystalu. To je můj oblíbený způsob jak se trefit do alternativní medicíny, protože je to naprosto absurdní. Krystaly jsou pěkné, neříkám, ale léčí maximálně tak, že s ním umlátíte někoho k smrti, eutanázie.

Sociální sítě jsou ideálním místem, kde šířit fake news, a řetězové e-maily jsou v tomto spektru také problém až na půdu.