Poslední březnový týden se uskutečnil festival dokumentárních filmů Jeden svět, který pořádá organizace Člověk v tísni. Snímky byly zaměřeny na lidská práva. Festival v Olomouci, ale i v ostatních městech, zahájil dokument Kuciak: Vražda novináře. Po projekci následovala debata s investigativní novinářkou Zuzanou Šotovou, která působí v Investigace.cz.

Během besedy si diváci mohli poslechnout otázky od moderátora nebo se do debaty dokonce sami zapojit. Šotová mluvila o Kuciakově schopnosti výborně hledat ve veřejně dostupných informacích. ‚‚Je podle Vás Kočner špičkou ledovce nebo je za případem ještě mnoho lidí?‘‘ zajímalo diváka. ‚‚Myslím si, že proces odkrývání bude trvat ještě dlouho,‘‘ odpověděla Šotová. Publikum se dále ptalo, zda je nebezpečnější mluvit s politiky nebo mafiány. ‚‚Řekla bych, že s politiky. Mafián neuspořádá tiskovku a neřekne, jak jste špatné médium. Když chcete mluvit s mafiány, mluvíte s jejich právníky. Čím víc má dotyčný vyšší postavení, tím jsou na vás milejší, jelikož chtějí klienta dobře reprezentovat,‘‘ řekla Šotová.

Návštěvníky kina Metropol zajímala práce novinářů, která se zaměřuje na politiku. ‚‚Budou v Česku novináři odvážnější?‘‘ ozvalo se z publika. ‚‚Nedokážu si představit, co to znamená. Zda budou novináři politikům koukat pod ruce? Máme silná nezávislá média, která dělají svojí práci dobře,‘‘ odpověděla Šotová. ‚‚Zvedne se v Česku taková vlna, aby zkorumpovaní politici odešli z vlády?‘‘ zajímalo diváka. ‚‚Snad ano. Doufám, že k tomu přispívají naši novináři a tyto dokumenty,‘‘ řekla Šotová. Obecenstvo se ptalo na aktuální situaci na Slovensku: ‚‚Má novinářská obec možnost ovlivnit společenské mínění a nějakým způsobem pomoct Slovensku se vymanit ze situace, do které se řítí?‘‘ (podle průzkumů na Slovensku opět vede strana SMER, kterou založil zkorumpovaný politik Robert Fico) ‚‚Úlohou novinářů je předat dostatek informaci, aby se společnost mohla rozhodnout a lidé nemohli říct, že o něčem nevěděli,‘‘ vysvětlila Šotová.

Dotazy byly zaměřeny především na práci Šotové. Mluvilo se hlavně o rizikách tohoto povolání. ‚‚Setkala jste se někdy s rizikem spojeným s novinařinou?‘‘ zajímalo diváka. ‚‚Výhružky nám chodí každý den. Pořád je ale vyhodnocujeme na úrovni výhružek a ne hrozby,‘‘ vysvětlila. ‚‚Změnila se od vraždy Kuciaka ochrana investigativních novinářů?‘‘ ozvalo se z publika. ‚‚Nenávistné zprávy jsou teď vnímané vážněji. Ani policie je nebere na lehkou váhu,‘‘ vysvětlila Šotová. Došlo také na téma změny organizovaného zločinu v průběhu let. ‚‚Zločinci se stávají globálním korporátem. Zjistili, že je mnohem lepší spolupracovat, práci si rozdělit a potom i profit. Jsou také technologicky vyspělejší,‘‘ podělila se o postřehy novinářka.

Zpravodajský web Investigace.cz se zabývá přeshraniční korupcí a organizovaným zločinem. Nezisková organizace vznikla roku 2013. Novinářský tým se věnoval například kauze Pandora papers. Novináři z Investigace.cz se podíleli, spolu se slovenskými kolegy, na založení Kočnerovy knižnice. Jedná se o 57 TB dat, které souvisí s vraždou Kuciaka a organizovaným zločinem na Slovensku. Nejvíce dat vytvořil slovenský podnikatel Marian Kočner, obsah dat odhalil jeho vazby na slovenský soudní systém. Dokumenty z Kočnerovy knižnice pomohly odhalit i další případy, ve kterých Kočner figuroval. Členové projektu Kočnerova knižnica tyto data analyzují.

Přejeme všechno nejlepší

Už tomu je dlouhých sto let, kdy se na pultech objevil časopis typický svými červenými okraji a portrétem významné osobnosti přes celou titulní stránku. Americký týdeník Time vydal své úplně první číslo 3. března 1923. Na své stoleté cestě dokázal vyvolat spoustu kontroverze. Na titulní stránce se neobával vyobrazit například Adolfa Hitlera či Stalina. Jestli nám novinářům někdo někdy ukázal sílu médií, je to právě časopis Time. My mu přejeme dalších sto let a děkujeme mu za jeho odvahu nebát se dělat si věci po svém, i když se ne vždy musí setkat s uznáním všech.

No time to sleep aneb jednání v Poslanecké sněmovně

No time to sleep. Čas se v Poslanecké sněmovně dostal do smyčky plné zdlouhavých obstrukcí. Důvodem hotové apokalypsy pro poslance, ale i novináře bylo jednání týkající se valorizací důchodů. Novináři trávili na place několik hodin a řada z nich tam dokonce přespávala. Průměrná pracovní doba každého novináře na place byla deset až šestnáct hodin, kromě kamery a mikrofonu si s sebou přinesli také kartáčky na zuby, teplé ponožky a pár pochoutek na doplnění energie. Když chceš přespávat s poslanci v Poslanecké sněmovně, musíš se stát novinářem. Sněmovna se proměnila v dětský tábor. Do role vedoucího se na sedm hodin jmenoval Tomio Okamura, předseda strany SPD, který se nechtěl vzdát svého místa u řečnického pultíku. Jde vidět, že s mikrofonem před ústy se cítí komfortněji než s pár hodinami spánku navíc.

A kvůli čemu tohle všechno? Valorizace důchodů byla v posledním týdnu jedním z nejskloňovanějších témat. Ale zdá se, že ne každý pochopil, co se ve sněmovně děje. Valorizace je povinné každoroční zvyšování důchodů, jejíž výše je stanovená zákonem. Ta měla přijít i letos, ale vláda přišla s návrhem valorizaci snížit. To se opozici nelíbilo, a tak započala zmiňovaná časová smyčka.

Novinářská olympiáda

Nespavost se z Poslanecké sněmovny přesunula i na Pražský hrad, kde byl ve čtvrtek 9. března uveden do prezidentské funkce Petr Pavel. Velká akce si žádá velké přípravy. A že velké opravdu byly.  Hrad se na několik dní před samotnou inaugurací zahalil do oblaku chaosu, kdy se každé médium snažilo získat ten největší flek, ze kterého bude inauguraci pokrývat. Novinářů bylo v sídle prezidenta republiky více než členů hradní stráže, jenom Česká televize tam vyslala devět různých moderátorů. Víc už tam bylo snad jenom kabelů, ty obtáhly budovu jako řetězy na vánočním stromečku. Z vysílání inaugurace se pro novináře stala olympiáda o několika disciplínách. Některé z nich měly přesný plán, jiné, jako například rozmístění kamer, probíhaly operativně za pochodu. Komentátoři si museli do hlav obtisknout až stostránkové scénáře a na spánek ani chyby nebyl prostor. Ani zahraniční štáby si nenechaly novinářskou olympiádu ujít, zejména ze Slovenska se na Pražský hrad upřela největší pozornost. U něj koneckonců ještě chvíli zůstaneme.

Prezidentská návštěva u sousedů

Prezident Petr Pavel neusnul na vavřínech před ani po jmenováním do funkce. Po své inauguraci si domluvil návštěvu Slovenského národního dovadla v Bratislavě na zítřek. Nepojede se tam ovšem podívat na žádné představení, nýbrž za účelem debaty se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou. Co to znamená pro novináře? Konkrétně pro šéfredaktory Pavla Tomáška a Matúša Kostolného z Českého a Slovenského Den(n)íku N to znamená obléct kvádro, zapnout mikrofony a připravit scénář. Oba totiž debatu českého prezidenta a slovenské prezidenty odmoderují. Vstupenky pro veřejnost už jsou sice vyprodané, věšet hlavu nikdo z nás ale nemusí. Deníky slíbily čtenářům záznam.

Babiš proti mediokracii

Čau lidi, víte, co si dal Andrej Babiš k obědu? Média. Znovu. Tentokrát se ale rozhodl přitvrdit. V Poslanecké sněmovně se totiž mimo sedmihodinového proslovu Okamury nechal slyšel také Babiš, konkrétně při projednávání zákona o České televizi a o Českém rozhlase. Jeho negativní postoj k médiím (vyjma těch jeho) není nic nového, tentokrát je ale shrnul v celku silným slovem. Zapomeňte na polistopadová kartel, máme tu novinku. Označit totiž pořady veřejnoprávní televize a jejího ředitele zpravodajství a sportu Zdeňka Šámala za Talibán, může totiž jenom člověk Babišova rázu. Tak vážení, a máme to tu také. Ovládají nás Tálibánská média, ohýbají naše názory, utiskují naši svobodu a naše práva. Zajímalo by mě, co by s tím Babiš udělal? Že by… skoupil ten zbytek, který MAFRA ještě nevlastní? A osvobodil Českou republiku od, jak sám říká, mediokracie?

„Je to v prdeli.“ To jsou slova, kterými nás Václav Dolejší přivítal v prostorách divadla Na cucky. Jediné pravidlo Vlevo dole všude Tour, kdo dřív přijde, ten dřív sedí, se potvrdilo. Před otevřením sálu stálo před divadlem aspoň padesát lidí a místa k sezení se okamžitě zaplnila. Jan Kordovský (happiness manager slavné dvojice podcasterů) naštěstí rozdal polštáře a usadil návštěvníky na zem.

Až když organizátoři potvrdili, že sál je klimatizovaný a nikdo se neudusí, všichni si posedali. „Myslím, že máte ten pravý zážitek z podcastu, protože přesně takovýhle punk to vždycky je,“ zahájila akci Lucie Stuchlíková.

Budova se otřásla v základech, když se po otázce „Co by asi dělal prezident, kdybychom nějakého ve skutečnosti měli?“ zaznělo z publika „Třeba by mohl chodit“. „Možná je lepší nevědět, co se na tom Hradě děje,“ dodala Lucie. I přes všechny nedostatky se ale nakonec ukázalo, že ve stavění akvárek je Zeman jednoznačně nejaktivnější prezident. Dvojice taky probrala jeho narcismus v pokročilém stádiu. Třeba na rodinu si vzpomene, jen když dělá volební kampaň a první dámu naše země v podstatě nemá. Dvojice podotkla, že u Karla Janečka by tento problém rozhodně nenastal. Problémem u Janečka jsou mluvené projevy, které jsou docela na hraně. Třeba Janeček vs Babiš je jedna z mála debat, kde by Babiš podle novinářů vypadal, jako ten chytřejší.

Kandidáty na prezidenta popsali podcasteři podrobněji. Nejvíce přišla na přetřes Babišova kampaň, ve které mu půjde doslova o svobodu. Existuje snad lepší motivace než vyhnout se vězení? Na rozdíl od minulých kandidátů, kteří jen kydali špínu, si Babiš dokáže udělat drahý průzkum, která špína bude fungovat nejlépe. Čestnou kampaň už Stuchlíková s Dolejším (ani nikdo jiný) neočekávají. Dolejší připomněl volební boj mezi Starosty a Piráty o příchuť zmrzliny, který skončil Babišovou lízejte než to zakážou kampaní. „Pro marketing dobrý, pro řízení státu…,“ upozornil Dolejší. V rámci záchrany státu se Dolejší snaží přemluvit Víta Rakušana nebo Danu Drábovou ke kandidatuře, zatím neúspěšně. Petr Fiala bude možná se stejným cílem odrazovat ostatní kandidáty, aby hlasy nebyly rozdrobené mezi více kandidátů. Rozptýlení by mohlo způsobit třeba finále Babiš proti Okamurovi, poznamenali podcasteři. Po této hrozné představě se dvojice raději začala věnovat novému tématu, aby nerozbrečela celý sál.

Jak v praxi vypadá hybridní válka? Seznam zprávy začaly blokovat diskuze pod určitými články. Třeba Stuchlíkovou někdo nazval nenávistnou ženštinou z lidu. „Lidi to berou jako cenzuru a pak stejně píšou pod nesouvisející články, “ popisuje problémy s blokací Stuchlíková. „Máme malý oddaný a odhodlaný tým, který prochází všechny komentáře,“ vysvětluje. Téma uzavřela otázka Dolejšího na četnost sebevražd v tomto týmu.

Nechyběly ani interní zážitky téhle “husté dvojky” z temné strany politické scény. Třeba historka kdy Faltýnek ukazoval Stuchlíkové svoji jizvu po operaci přímo před sněmovnou, nebo když přiznal, že ve Floriánku není nic živého. Dolejší zase popsal jeho odmítnutí rukování do aktivních kybernetických záloh, po svém excelentním výkonu při návštěvě střelnice s Janou Černochovou. Náhodou tam natrefil i na Markétu Pekarovou Adamovou, která si pravděpodobně bude zřizovat zbrojní průkaz. Tak snad se aspoň ve sněmovně zvýší morálka.

Dolejší se přestal stydět, když začal chodit po sále a parodovat scénu z Foresta Gumpa, kdy se Gump zastavil a bezeslova opustil zmatený dav. Podle Stuchlíkové by přesně takhle bezradně vypadalo hnutí ANO, kdyby se Babiš odebral na Hrad nebo do vězení. A pak přišla Dolejším vymodlená otázka na jaderné energie. Následovala přednáška o budoucnosti a možnostech jádra. Po zaznamenání výrazu své kolegyně ale Dolejší přednášku utnul a slíbil, že po e-mailu odpoví na jakékoliv dotazy.

Když Jan Kordovský začal odpočítávat dotazy, bylo jasné, že se blíží konec. Po velmi příjemném povídání následoval velmi nepříjemný výstup schodů ze sálu divadla. Většina zúčastněných skučela při snaze vyjít nahoru po tak dlouhé době sezení na zemi. Odměnou naštěstí bylo vychlazené pivo a díky této motivaci, všichni stoupání úspěšně absolvovali.

Pokud jste akci z nějakého (velmi závažného) důvodu nestihli, můžete pořád dorazit na některou z dalších zastávek Vlevo dole všude tour.

Ať už s Matyldiným výběrem souhlasíte či nesouhlasíte, jedna velmi zásadní otázka po jejím představení veřejnosti zní: Měli by se novináři po příchodu umělé inteligence do mediálního světa obávat o své pracovní pozice?

„Virtuální moderátorka dostala k dispozici programy stran, hnutí a koalic týkající se budoucnosti a digitalizace, a také životopisy jednotlivých předsedů. Z nich vytvořila několik otázek, které sama položí hostům Superdebaty,“ řekl zástupce šéfredaktora zpravodajství František Lutonský.

Každý kandidát v superdebatě dostal od Matyldy jednu otázku jako například Jan Hamáček, jehož odpověď byla ještě víc zmatená, než výběr otázky, i když je to zdánlivě nemožné: „Kdybyste se v budoucnosti znovu narodil stejný jako dnes, jen byste byl robot nebo android, co byste na sobě změnil?“

Další otázka ještě posunula hranice irelevantnosti. „Co byste dělal, kdybyste měl superschopnost, a jaká by to byla?,“ kterou dovedl k dokonalosti Tomio Okamura svojí odpovědí:  „V druhé části odpovědi bych vyhodnotil velice sympatický vzhled Matyldy…“ a když už to vypadalo, že víc sexistický být nemůže, dodal: „…většinou to jsou právě ty sympatické ženy a mají takový velmi atraktivní vzhled, takže je vidět, že Česká televize jde správným směrem.“

Proč s takovou škálou informací vybrala Matylda takhle nesouvisející otázky? „Vygenerovala vždycky několik těch otázek a my jsme vybrali tu, která nám přišla úplně nejlepší,“ objasnila Martina Riebauerová celou situaci. Dá se předpokládat, že tyto otázky byly vybrány záměrně pro zaujetí publika. Stále byly ale vytvořené umělou inteligencí s přístupem ke všem údajům o kampaních a volebních programech. Dalo by se tedy předpokládat, že se tato znalost ve formulaci otázek projeví – což se nestalo.

„Autoři umělé neuronové síti předložili 45 terabytový balík textových dokumentů“ upřesnila počet Matyldou zpracovaných informací moderátorka Jana Peroutková. Využití těchto informací se však v debatě neobjeví a při vygenerovaných otázkách typu „Co je podle vás na dnešním internetu nejhorší?“ se celý proces zdá naprosto zbytečný.

Dost však o otázkách Matyldy a vraťme se k té naší úvodní: Takže měli by se novináři po příchodu umělé inteligence do mediálního světa obávat o své pracovní pozice? Jako odpověď bych použila příspěvek z údajného Matyldina twitterového účtu: ,,Počkat, to nebyl celý jenom blbej sen?“

autorka kresby: Anna Koudelková

Hosté odpovídali na otázky týkající se normalizace, demokracie a mediálního světa. Téma směřovalo i na změny vlastnických struktur českých médií, kdy dochází k mediálně-politickým střetům zájmů.

Vliv politiky na redakce roste

Jako příklad uvedl Drda koupi Mafry premiérem Babišem. Zároveň porovnal reakci novinářů pracujících pro tato periodika s poněkud bouřlivější reakcí slovenských novinářů na podobnou situaci jako u nás, při které však došlo ke vzpouře v redakci jednoho z nejvýznamnějších deníků na Slovensku a následnému hromadnému odchodu všech pracovníků.

,,Novináři působící v redakcích, jež vlastní osoba působící v politice, vyčkávají na to, až majitel udělá zásadní chybu, ale jakmile se tak stane, nenechají se odradit a pracují pro tohoto majitele nadále,‘‘ řekl Drda.

Význam elit se proměnil

Navazujícím tématem se staly elity a jejich umístění ve společnosti. Jako elity nazývala společnost odjakživa vzdělané lidi s vysokým společenským postavením, dnes se ale může zdát, že se ne vždy naplňuje správná definice tohoto slova.

,,Jako příklad elit vidím studenty, kteří si jsou vědomi svých znalostí a jdou si za svými cíli, účastní se různých soutěží a vyhrávají, později se z nich stávají pracovníci na vážených pozicích,‘‘ vyjádřil se Šimíček. Zároveň však upozornil na neopatrnost použití tohoto slova vedoucí k rozdělení společnosti, hlavně v případech, kdy někdo označuje sám sebe za elitu.

Mnohem skeptičtěji se vyjádřil Drda, který zastává názor, že lidé vybavení znalostmi mnohdy zůstávají v ústraní. Nevěnuje se jim tolik pozornosti, nikdo je nekontaktuje, protože zůstávají uzavření ve své bublině. Někdy nedokáží předat cenné informace společnosti kvůli nepřesnému vyjadřování.

Na opačné straně stojí lidé toužící po slávě, jsou mnohem dostupnější, a díky zrychlenému světu médií a masmédií, kdy můžeme tyto lidi snadněji kontaktovat, jsou pro společnost nepřehlédnutelní a rychleji považovaní za elity.

Způsobuje tlak na novináře vítězství formy nad obsahem?

Další otázky směřovaly přímo na svět žurnalistiky a média. ,,Se zrychlením žurnalistiky není prostor pro dlouhé zpracovávání kvalitních článků, dříve stačil vydat jeden článek za čtyři dny, nyní jsou novináři pod tlakem a vlivem digitalizace dnešního mediálního světa musí zveřejnit i dva články denně,‘‘  tvrdí Drda.

Pohled soudce na média sdělil Šimíček, který si nemyslí, že by bylo cílem novinářů zkreslování informací a dezinterpretace při rozhodování kauz. Jako velký problém však vidí plochost informací, což způsobuje rychlost žurnalistiky, kdy se po novináři požaduje absolvování více akcí denně.

Podle Šimíčkova názoru chybí odvaha a prostor k tomu, aby mohl jít novinář více do hloubky určité informace. ,,Pro novináře je rovněž dobré mít přítele na telefonu, například právníka, doktora nebo politologa,‘‘ dodal.

Doplnil, že zbytečně vítězí forma nad obsahem. ,,Například ve zprávách jsou často reportéry vyženou ven za různého počasí jen proto, aby sdělili zprávu, která by šla zmínit v pohodlí studia,‘‘ rozvedl svůj názor.

Mění se vztah veřejnoprávních médií a demokracie

Závěr středeční diskuze patřil proměně demokracie a společnosti. Stav demokracie je bezpochyby vážný, v minulosti došlo k selhání elit, které nedokázaly společnost varovat včas.

,,Veřejná diskuze k celé situaci negativně přispěla, nebezpečí nástupu Babiše se bagatelizovalo,‘‘ řekl Drda. Vyjádřil se i k protestům na Letné, které prozatím vidí jako beznadějný boj. Upozornil na skutečnost, kdy je zapotřebí pojmenování konkrétních problémů a spojení občanské opozice s politickou.

,,Potřebujeme chránit veřejnoprávní média, situace se za sedm let změnila, nejsou to veřejnoprávní média, která byla před deseti lety. Nedají se ochránit v podobě, v jaké byly předtím a pod tlakem nakonec neobstojí,‘‘ doplnil.

Po roce 89′ se mnohé obrátilo. Nejen režim, vláda, móda, ale i žurnalistika a média obecně. Při změně stála nepochybně nově nabytá svoboda a samozřejmě technický pokrok. Od telefonování z budky po natáčení reportáže na „dotykáč“, od běhání z místa činu do redakce po živé vysílání. Od jednoho programu ČT po nespočet kanálů s nekonečným obsahem. 30 let je ve svobodném státě hodně, ale stačí to na vzpamatování se?

Nova zapůsobila na českém trhu jako granát

„Do mediálních sfér proniká trh jako hlavní síla,“ prezentovali Witovská s Takáčem za ČT jeden z nejzásadnějších obratů v televizním vysílání. Na scéně se totiž objevila naprostá novinka ve formě zábavy, zvířátek i zpráv z „opravdového“ domova. „Za tím lidi jdou,“ říká Witovská.

Komerční media tedy převzala pomyslné otěže a vzala koně do svých rukou. „Tím vznikla první pořádná konkurence a totální přetočení mediálního trhu,“ podotkl Takáč.

„Prošli jsme si i proměnou politických debat. Je nutná důkladnější příprava, politici se profesionalizují a dochází k argumentačním faulům,“ vysvětlují Witovská s Takáčem. „Úkolem moderátora je dostat z respondenta odpověď, no a nedejbože, aby se to stalo,“ říká s úsměvem Světlana Witovská.

Vypadla normalizační generace novinářů

Po revoluci nastoupili do nejvyšších funkcí velmi maldí lidé, v jiných zemích tyto pozice vykonávají novináři profesně mnohem starší. Proč? Po revoluci došlo k přeskupení a nebyl nikdo, kdo by tyto funkce zastal. „Vypadla normalizační generace, nováčci se učili fungovat v demokracii od začátku,“ reaguje Adam Drda.

Před otázkami z publika hosté ještě připomněli důležité milníky žurnalistiky uplynulých 30 let. Adam Drda zmiňuje spíše ty záporné. Jako je odstup zahraničních vlastníků a nástup těch našich s vlastními politicko-ekonomickými zájmy. „Koupě Mafry by se dala označit za 11. září České žurnalistiky,“ komentuje Babišovu akci Petr Orság, vedoucí Katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky na Univerzitě Palackého.

Pozitivní „přípodotky“ měl Takáč, který poukazoval na vícezdrojovost, jež nám může být k užitku za předpokladu, že budeme porovnávat a přemýšlet, což Orság zpochybňuje. „Realita je pro neprofesionály jiná,“ dodává.

Za největší milník ovšem hosté považují internet, který vše převrátil vzhůru nohama. „Průmyslová revoluce 21. století,“ dodává Drda.

„Krátké otázky, prosím“

Nakonec se předvedlo publikum. Prostor vyčleněný ke krátkým dotazům přinesl podnětné i útočné dotazy a velmi dlouhé monology některých návštěvníků. Pán, který nepochopil úvodní ironickou poznámku o maximální délce otázky, mluvil pět minut a nakonec se na nic nezeptal.

Jiný se sice zeptal, ale odověď nečekal, protože odpovědět si dokázal sám. Díky jejich monologům tak nezbyl prostor pro všechny. Witovská tak obecenstvu nabídla, že se k nim může kdokoliv přidat na cestu vlakem a tam vše prodiskutovat.

Kdo nezažívá shit-storm jako by nebyl

Začalo se pěkně zostra. První otázka na dámy se týkala jejich nejhorších chvil na place, toho co je vyvádí z míry, zkrátka z čeho se jim rosí čela. Marie z Českého rozhlasu, která se ve svých 20 minutách Radiožurnálu věnuje především kontroverzním tématům, se nejvíc bojí negativního ohlasu posluchačů. „Na těch sociálních sítích si lidé samozřejmě dovolí hrozně moc,“ popisuje stinné stránky moderní doby. „Kdo tenhle shit-storm někdy nezažil, jako by nebyl,“ dodává Lenka věnující se psaným rozhovorům v Deníku N

Během 24 hodin jsem přečetla 3000 stránek

Že rozhovor je řemeslo, ke kterému buď předpoklady jsou nebo ne, se debatující shodli. Shodli se také na tom, že alfou omegou je dobrá příprava, na kterou mají podle situace různě krátkou či ještě kratší dobu. Především Marie, která se musí snažit být stále aktuální a s lehkostí reagovat na nynější události.

Ovčáček už ke mě nepřijde

Samozřejmě se mluvilo i o změnách za posledních 30 let. Rozhovor jako takový se moc nezměnil, problém je v současné době s tím, že je všeho moc. „Do rádia prostě nepřijdou, když se mohou prezentovat jinde. Dřív to byla jediná osvěta, teď si každý zaplatí svá, s uvozovkama i bez, media a se mnou se hádat nemusí,“ říká Marie Bastlová se smíchem. Lence zase připadá, že se respondenti více hlídají, protože si uvědomují, že na internetu nemusí nic zůstat ve svém původním kontextu.

Zdály se mi děsivý sny o tom, co všechno můžu pokazit

Lenka Vrtíšková Nejezchlebová mluvila o svém nejhorším rozhovoru. Tři měsíce dopředu se připravovala na cizojazyčné interview dokonce o tom měla i zlé sny. Nakonec rozhovor trval 13 min a bylo to. Marie je nervózní před každým vysíláním, ale mezi nejobtížnější respondenty patří Andrej Babiš, který se zásadně nedrží tématu a neodpovídá na položené otázky.

Soustřeďte se na odpovědi ne na otázky

Nakonec předala dvojice budoucím novinářům několik užitečných rad, a sice aby se nesnažili za každou cenu pokládat jen ty otázky, které si připravili, ale zároveň aby přípravu nepodcenili. Dále je nutné soustředit se na odpovědi a reagovat na ně. V psané formě neděkovat. A když vám chce dát rozhovor Zdeno Chára, tak neodmítat.

Obě „rozhovoračky“ tak svými poznatky zakončily cyklus Česká media dnes, 30 let poté v odlehčeném duchu, s humorem a nadsázkou.

Wollner v Olomouci studoval tělesnou výchovu a prozradil, že tam, kde momentálně sídlí katedra mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky, bývala za „socíků“ fakulta přírodovědy. Rozpovídal se i o tom, že přihlásit se na žurnalistiku pro něho bylo obtížné, protože v době, ve které studoval, rozhodně žurnalistou být nechtěl a o její záchraně také nemohla být řeč, jelikož fungovala nekompromisní cenzura a propaganda, k čemuž se posléze vrátil a vyjádřil obavu z toho, že se u nás začíná schylovat k jejímu návratu.

Dostal se k tématu sociálních sítí, hlavně Facebooku, kde se nahlas rozhořčoval nad tím, že každá hodnota, kterou člověk sdílí, je v tu chvíli zpochybněná „názorovým ghettem“, kde přidal vlastní zkušenost přímo z cesty do Olomouce, kde byl účastníkem facebookové debaty na téma Veřejnoprávní televize není veřejnoprávní ale státní. „Ať máte sebevětší pravdu, tady vás vždycky rozdrtí argumenty“, řekl.

U Facebooku ještě malou chvíli zůstal, hledal vyjádření Aeronetu k naší nové české hymně. „Nová verze české hymny je útokem na Českou republiku a její státnost. Kakofonie disharmonických zvuků má zakódované audiotomy bratří Cohenů, které vyzývají posluchače k sebevraždě. Český olympijský výbor zkouší na českém národu pokus se satanskými symboly, jaké jsme viděli při otevírání Gotthardského tunelu! Tuto skladbu si nepouštějte ani do sluchátek a už vůbec ne před malými dětmi!“ stojí v perexu článku na výše zmíněném webu, při čtení se aulou ozýval mnohdy až zoufalý smích. ,“A víte, co je na tom všem nejhorší? Že těmhle blábolům opravdu někdo věří, takhle nás ovládají sociální sítě,“ odfrknul si.

Protože celá tato debata byla spíše dlouhým Wollnerovým monologem na všechna různá témata, která dokázal zvláštním a zajímavým způsobem propojit, došlo i na zahraniční politiku. Konkrétně na Rusko, kde Wollner vtipkoval na konto ruského prezidenta Putina a to, jakým způsobem dává rozhovory.

V posledních zhruba deseti minutách došlo na otázky studentů, mezi nimi nechyběla otázka na téma ČT a zvládání nátlaku na ni. Posluchači se dočkali dlouhé odpovědi, ze které se dal vyvodit závěr, že ČT měla daleko dříve řešit její napadání a napadání jejich pracovníků  např. ze stran politiků. „Když jsem se po útoku pana Babiše, že jsme zkorumpovaná pakáž vyjádřil, že by bylo vhodné začít toto naprosto nevhodné jednání řešit, nebyl jsem vyslyšen“, řekl Wollner a poté ještě dodal, že když nebyla vidět žádná snaha o zastavení urážek, nebyl důvod s nimi přestávat.

Na aktuální téma fake news si mohou přijít zadiskutovat nejen studenti, ale i široká veřejnost. Debata se uskuteční 2.května ve velké aule Pedagogické fakulty UP. Jako hlavní řečníci se návštěvníkům představí například moderátoři České televize Jakub Železný nebo Michal Kubal, Karel Páral z katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalisty FF UP a Kamil Kopecký a René Szotskowski z Centrum prevence rizikové virtuální komunikace UP Olomouc.22

V diskusi zazněly i názory na anexi Krymu, válku v Gruzii či svobodná média a „uvolněnější“ devadesátá léta. V její první části se hosté vyjadřovali k tomu, jestli je Rusko svobodná země a také zda volby, které se tam o víkendu odehrály, byly skutečně svobodné.
Michael Romancov se vyjádřil jednoznačně záporně, ovšem Jiří Weigl měl na tuto problematiku složitější názor. „Nemůžeme Rusko považovat za liberální demokracii, za tu se nepovažují ani oni sami. Ale žijí v nejsvobodnější zemi, v jaké kdy žili. Musíme brát v úvahu, že je nelze srovnávat se Švýcarskem,“ řekl.

Zvládlo by Rusko jako takové v současné situaci bez Putina existovat? Odpovědět je těžké, protože podle Romancova nic jiného nezkusilo. Ani Petra Procházková si nebyla jistá, jak na dotaz reagovat. Nadhodila proto téma parlamentu v Rusku. Ten tam sice existuje, ale vždy odhlasuje vše, co se jejich prezidentovi hodí. „Stála by za pokus svobodná média, která byla v Rusku v devadesátých letech. Byl tam skvělý rozhlas, skvělá televize. To ale Putin se svým nástupem v roce 2000 zlikvidoval,“ dodala k Putinově dosavadnímu působení v Rusku. S jejím výrokem ale nesouhlasil Jiří Weigl, jenž prohlásil, že svobodné volby a nezávislá média nestačí a že ruská společnost musí ke změnám postupně dozrát.

Do debaty se mohlo zapojit i publikum jak v sále, tak posluchači ČRo Plus prostřednictvím sociálních sítí. Během večera se na Facebooku a Twitteru stanice objevily tři otázky, ve kterých mohli lidé hlasovat pro jednu z variant. Dotazy se zaměřovaly především na Rusko jakožto svobodnou zemi, zatlačování Ruské federace do izolace a zda-li je česká politika vůči tomuto státu srozumitelná. Ve všech třech odpovědích jak na sociálních sítích, tak v sále prostřednictvím ankety převládla záporná varianta. Diváci v posluchárně mohli klást i živé dotazy, to se ale především v první polovině zvrtlo v prosazování osobních názorů na politickou situaci v Rusku i na debatující odborníky v sále.

Druhý blok začal citátem Putina o rozpadu SSSR. Podle něj to byla největší politicko-geografická tragédie minulého století.
„Jsou nostalgičtí, my jsme si tehdy oddechli,“ okomentovala tento citát novinářka Petra Procházková jako první. V tomto bloku se mimo jiné řešila problematika zatlačování Ruska do izolace. S tvrzením, že se tak opravdu děje, souhlasil Jiří Weigl. Řekl, že Západ se na začátku devadesátých let, tedy po rozpadu celého Východního bloku, zachoval jako po první světové válce – zatlačil je ještě víc na východ. To rozproudilo střet názorů mezi ním a Tomášem Sedláčkem, do kterého se zapojila i Petra Procházková.

K situaci se následně vyjádřil i Jaroslav Bašta, který odcitoval Putinův výrok z března 2000. Ruský prezident tehdy řekl, že by se Rusko mohlo v dlouhodobé perspektivě připojit k NATO. „Vina je na obou stranách a je to ke škodě obou. Tlačí to Rusko do náruče Číny,“ přidal svůj komentář.

V závěru debaty se hosté vyjádřili, jestli se máme Ruska bát a cože tedy Rusko je – přítel, nebo hrozba? Jiří Weigl považuje Rusko za partnera, Petra Procházková za malou hrozbu. Michael Romancova naopak tvrdí, že Rusko nemá přátelé, jen zájmy a Tomáš Sedláček se nechal slyšet, že i z nepřátel se můžou stát nejlepší přátelé. „Rusko není tak silné, jak se tváří, ale není tak slabé, jak si to o něm myslíme,“ ukončil diskusi Jaroslav Bašta.