Redaktoři Marianne během minulého týdne zveřejnili obě verze společně s prohlášením, ve kterém na tento krok upozorňují s tím, že se jedná o ohrožení nezávislosti redakce. Také ovšem dodali, že něco podobného se z Křetínského strany dříve nikdy nestalo. Oproti nim ale šéfredaktorka týdeníku Natacha Polonyová tvrdí, že se jednalo o rozhodnutí celé redakce.

Communiqué de la société des rédacteurs de Marianne (SRM) à propos d'une intervention de l'actionnaire principal sur la "Une" du journal pic.twitter.com/yEnCUD13ZX

— Société des rédacteurs de Marianne (@SRM_Marianne) April 19, 2022

Ponechám teď stranou otázku, jestli si Daniel Křetínský nebo jakýkoliv jiný vlastník vůbec může podobný zásah vůbec dovolit, byť se jedná v tomto případě „pouze o menší“ úpravu. Ač se mně osobně to, co se stalo, nelíbí, asi dokážu pochopit, proč něco takového, na první pohled nenápadného, chtěl udělat. Českému miliardáři ve Francii patří například deník Le Monde nebo významné elektrárny v Gardanne a Saint-Avold, takže se dá odvodit, že jeho vztah k Macronovi, potažmo k aktuální francouzské vládě, bude docela vřelý. Zatímco v případě vítězství Marine Le Penovou by to rázem měl pravděpodobně o poznání složitější, jelikož francouzská politika by se začala orientovat odlišným směrem než v posledních letech.

Jenže se nemůžu zbavit pocitu, že se jednalo o zbytečný až riskantní tah. Emmanuel Macron měl dle průzkumů v té době již dost komfortní náskok. Co kdyby vše nakonec dopadlo jinak? Le Penová, která vždy docela inklinovala k Rusku, mohla využít šance a udělala by z toho velkou aféru, vše by těsně před volbami rozmázla, čímž by se o ní najednou mluvilo mnohem více. Hlavně tedy ve smyslu, jaká je ona oběť a její soupeř je vlastně ten, kdo hraje nefér, a ovládá dokonce i média, což navíc určitě všichni dávno minimálně tušili.

Někteří sice jistě namítnou, že se přeci podobné věci, a často ještě mnohem horší, vždy poměrně běžně děly, stávají se i v dnešní době a zřejmě se jich v budoucnu asi úplně nezbavíme. Ale ať si říká kdo chce co chce, žurnalistika by zkrátka měla být profesionální, kritická, nestranná, objektivní ale hlavně nezávislá. Pro další příklady, kdy se snaží vlastník angažovat ve „svých“ médiích, totiž stačí zůstat i u nás v Čechách. Případ, kdy Andrej Babiš koupil společnost Mafra, pod niž spadají například Lidové noviny, MF Dnes, idnes.cz nebo televizní kanál Óčko, je veřejně známý. Toho času začínající politik se dušoval, že za žádných okolností nebude zasahovat do práce redaktorů Mafry a s novináři raději nebude mluvit vůbec. Pár hodin poté volal redaktorovi lidovek, který byl na jeho tiskové konferenci, proč o tom nenapsal žádný článek, ideálně na titulní stranu. Jak to dopadlo, všichni víme. Žádný majitel by přeci neměl do svých médií zasahovat či v nich cokoliv publikovat, a už vůbec ne pravidelné komentáře dle jeho preferencí, obzvláště například před volbami.

Prý se má jednat o jeden z prvních kroků v nové strategii, v níž jde především o nákup menšinové akciových podílů v evropských médiích. V loňském roce koupila tato společnost i určitá procenta na francouzském trhu, patří jim nejen některá tištěná média, ale také podíl v prestižním francouzském deníku Le Monde. Dále má vlastnický podíl v rozhlasových stanicích v Rumunsku.

„Tato investice pro CMI přináší i prvek diverzifikace, kdy po výraznějších investicích do oblasti tisku, včetně digitálních aktiv, a vstupu na trh rádií, investuje také do oblasti lineární celoplošné televize, která je spolu s internetem dominantním formátem na reklamním trhu,“ uvedla CMI.

Německá Společnost ProSiebenSat.1 ve vyjádření pro agenturu Reuters uvedla, že vítají každého investora a považují to za potvrzení své strategie. Firma se nyní snaží rozšířit své aktivity v oblasti e-commerce, aby kompenzovala slabé reklamní příjmy z televizních aktivit.

„Jsme přesvědčeni, že silné lineární evropské televize, které jsou správně schopny reagovat na vývoj vnějšího prostředí, mají dobrý ekonomický potenciál i do budoucna, a nesdílíme skeptičtější pohled většiny trhu, který se projevil poklesem tržních hodnot řady evropských televizí,“ uvedl Branislav Miškovič, člen představenstva a finanční ředitel skupiny CMI.

Vlastnickou strukturu společnosti CMI tvoří s polovičním podílem Daniel Křetínský, který je zároveň ředitelem představenstva. Čtyřicet procent vlastní slovenský podnikatel a finančník Patrik Tkáč a zbylých deset procent patří Romanu Korbačkovi. Prostřednictvím své dceřiné společnosti Czech News Center je i předním mediálním domem na českém trhu. Vydává několik desítek časopisů a čtyři deníky, jedním z nich je například nejčtenější bulvární periodikum Blesk.

Křetínský je český miliardář, zaujímá významnou rozvíjející se podnikatelskou pozici na francouzském trhu a v posledním roce se zaměřil  i na trh s médii. Loni v říjnu zakoupil mediální dům Lagardére, která vydává deník Le Monde nebo časopis Elle, kde se před měsícem se stal většinovým majitelem a získal 49 procent celkového vlastnického podílu.

Když Křetínský odmítal podepsat prohlášení o nezávislosti, které vytvořilo sdružení redaktorů Le Monde, vyskytly se u členů redakce obavy. Mnozí novináři, například Nabil Wakim, projevili novému majiteli nedůvěru kvůli jeho zájmům na francouzském trhu s nemovitostmi a podniky.

„Pracuju tady už zhruba deset let. Velmi zřídka jsem pociťovala, že by kolegové byli tak odhodlaní a zároveň tak neklidní. Účast  na schůzkách zaměstnanců tady byly v poslední době opravdu velmi hojná,“ řekla Aline Leclercová, prezidentka sdružení v rozhovoru pro Radiožurnál. Nyní však má deník Le Monde potřebné materiály na obranu proti případnému znehodnocování seriózního zpravodajství a tradic obsahového uspořádání novin.

Čeští byznysmani a porušování nezávislosti novinářů v redakci

Celá aféra přirozeně vyvolala obavy v novinářích, kteří se dožadovali prohlášení nezávislosti, aby obchodní zájmy majitele nijak nenarušovaly chod redakce. Podobně se dožadovali prohlášení novináři MF Dnes v roce 2013 po Andreji Babišovi. Toto úsilí, jak už dnes víme, selhalo.

O Křetínském sice víme, že zatím nemá namířeno do vysoké politiky, na rozdíl od našeho premiéra, nicméně, mohl by hypoteticky uzavřít nějaká důležitá partnerství s velkými rybami Francie, které by na ovlivnění politiky zájem mít mohly. A to případně skrz média některého obchodního partnera či spojence.

Babiš v roce 2013 namísto sepsání dohody o nezávislosti sám navštívil redakci a promluvil k redaktorům se slovy, která garantovala nezávislost. Slíbil, že na chodu redakce se nic nezmění.

Po odchodu  Čáslavského a následně i Slonkové z postu šéfredaktorů MF Dnes nám už  je dnes jasné, že takové sliby by se měly předkládat písemně a  následně soudně podložit. Dnes už víme, že všechna ujištění o dodržení hodnot novin, které stojí na dlouholeté zpravodajské práci nezávislých novinářů, kteří společně utvářeli jméno svého času nejčtenějšího deníku v ČR, byly jen pláně řeči.

„Ukázalo se, že mám úplně jiné představy o tom, co v praxi znamená slovo nezávislost… po půl roce bylo zjevné, že kvůli tomu už na pozici šéfa MF Dnes dál nelze odvádět normální práci. Ten rozpor byl tak velký, že přípravu svobodných novin v podstatě znemožňoval. Dostala jsem se do stadia, kdy bych při svém dalším setrvání ve funkci musela dělat věci, které nikdy dělat nebudu a nechci,“ řekla Sabina Slonková pro Aktuálně.cz.

Je proto pochopitelné že novináři deníku Le Monde, měli obavy o to, jak se změní vnitřní podoba redakce po výměně majitele. Objevila se nejistota z neznámého a v případě, že některé noviny mají ve světě tak velké jméno jako je Le Monde, je strach ze zahraničního obchodníka a toho, zda bude respektovat jejich priority, naprosto přirozený.

Mediální společnost Czech News Center (CNC) se rozhodla změnit svou organizační strukturu s cílem zjednodušit a vytvořit jednu nástupnickou společnost. V rámci zjednodušení se mediální skupina CNC spojí se dvěma svými firmami CN Invest a Affection, které samostatně zaniknou. CNC tak po dvou letech od doby, kdy koupila časopisy a online média od vydavatelství Mladá fronta, zruší společnost CN Invest, které patřil například deník E15, dále magazíny Moje psychologie, Dieta, Moje zdraví, Sluníčko, Mateřídouška, Lidé a země, FOOD, Maminka nebo Computer. Do zjednodušené struktury se zařadí i loni zakoupený server Mimibazar.cz provozovaný společností Affectio, jejímž hlavním akcionářem je CNC.

Vlastníkem CNC je holdingová společnost Czech Media Invest, která má pod sebou i CN Invest. Tím, že se firmy spojí vznikne jedna nástupnická společnost, která zastřeší všechna tisková a online média skupiny vlastněné Danielem Křetinským a Patrikem Tkáčem. V současnosti je CNC nejsilnějším subjektem na tiskovém trhu a třetím nejsilnějším na internetu.

 Na uzavření transakce je potřeba souhlas regulačních orgánů v dotyčných zemích. V ČR tento souhlas dostali od antimonopolního úřadu

„CMI tak získává do svého portfolia nový mediatyp postavený na silných rozhlasových brandech,“ uvedl k obchodu Častvaj.

Daniel Křetinský a jeho skupina vlastní kromě nově nabytých rozhlasových stanic v Česku také nejčtenější deník Blesk, týdeník Reflex, deníky Sport a Aha!, dvě tiskárny a několik webových titulů.

Nejprve se do povídání pustil král Babiš.

„V mé zemi se toho za poslední rok mnoho událo,“ povídá a urovnává si přitom svůj háv zahraničního střihu. „Začalo to slibně, měl jsem velké cíle… Hned v lednu začaly mé plány na vydávání bulvárního královského webu i v sousedním slovenském království. V dubnu mě čekala válka s CNC a VLM o dominantní pozici na pražském trhu s informacemi…“

„Moc dobře si na to vzpomínám,“ vmísil se do vyprávění král Křetínský, tichým, ale pevným hlasem.

„Ano, takže válka o Prahu,“ pokračoval neochvějně dál Babiš. „Spustil jsem letákovou kampaň a dařilo se zejména mému Metro oddílu, který podle Mediaprojektu dlouho vyhrával dílčí bitvy. I díky tomu jsem při srpnové kontrole pokladnice zjistil, že mi do ní přiteklo z minulého roku 137 milionů korun. To mi dovolilo lépe ozbrojit svůj oddíl Mafra Creative zaměřený na kreativu, abychom mohli svádět bitvy také na polích reklamní videoprodukce. Pak to ale začalo jít z kopce. Nejdřív ministři odmítli účast v předvolební diskusi pořádané v mé zemi, pak na nás přišla žaloba z ministerstva vnitra kvůli článku v MF Dnes. Považte, v mém vlastním státě se stane taková nevídaná věc! A aby toho nebylo málo, schválili poslanci zákon, který se po mně dokonce jmenuje. Lex Babiš mu nadávají. Konstituční monarchii, tu mi byl čert dlužen. Jestli to podepíše ten vrchní zeman, abych mediální manufakturu prodal a lidi krmil zas už jen kuřaty a koblihami,“ posteskl si král.

„Ty si tak máš na co stěžovat, Babišovskej,“ poprvé se do hovoru zapojil Motejlek. „Vedl jsem si své malé královstvíčko, moc se o mně nevědělo, ale kdo věděl, ten si mě vážil a uznával mě. Cítil jsem ale, že je potřeba se usadit někde jinde a koupil jsem sídlo na Skočdopoli. Spojil jsem se s tamějším rodem a založili jsme nový projekt. To by samo o sobě nebylo vůbec zlé. Na podzim ale přišla zpráva, že musím zaplatit milion zlaťáků za to, že jsem svým článkem ovlivnil akcie na pražské burze. Jakožto uznávaný mediální vladař si to prý nemůžu dovolit.“

Když to všechno poslouchal mlčenlivý král Křetínský, litoval, že nemá vousy, pod kterými by se smál. „Sice jsem si z kraje roku musel chvíli počkat, než se mi podařilo obsah část knížectví Mladé fronty, nakonec se mi to ale podařilo a celkově jsem se vyšplhal na 4 miliony poddaných. Upevnil jsem si tím post krále s největším zásahem v mediální branži, který jsem si udržel až doteď. Na podzim jsem spustil nový zpravodajský web Info.cz., s kterým se chci dostat do nejčtenější pětky. Ale před Vánoci je potřeba myslet i na děti, takže jsem jim od prosince začal vydávat časopis Nedělníček,“ shrnul.

Král Babiš už nemohl toto vychloubání dál poslouchat a doufal, že už brzy dorazí do cíle. Křetínský přemýšlel, proč se k této podivné dvojici vlastně přidal a vlastně jen Motejlek se upřímně a zvědavě těšil, co za spasitele to na konci cesty najdou.

Analýza titulních stran novin v období od 23. srpna, kdy skončily letní olympijské hry, až do posledního listopadového čísla, mluví jasně. Za toto období vyšlo 97 kusů deníku Sport, ve kterých se hlavním tématem staly jen čtyři sporty.

Myslíte si, že českým národním sportem číslo jedna je lední hokej? Redakce Sportu je zřejmě proti a téma hokeje zařadila na první stranu pouze jedenáctkrát. Tenisové úspěchy Karolíny Plíškové a celého fedcupového týmu se objevily na titulní straně pětkrát. Jednou patřila pozornost zesnulé gymnastické legendě Věře Čáslavské. Sportem, kterému nejčastěji patří titulní strana je fotbal. Celkem jednaosmdesátkrát upřednostnila redakce Sportu fotbal před ostatními sporty.

Není tajemstvím, že klíčovou postavou mediálního domu Czech News Center, který vydává deník Sport, je majitel fotbalové Sparty Daniel Křetínský. Může to mít nějaký vliv na tvorbu titulních stran sportovních novin? Opravdu Sparta dostává nejvíce prostoru, ale v těsném závěsu je Slavia a Plzeň. Jen tyto tři kluby dohromady deník Sport zmínil na titulní straně hned čtyřiašedesátkrát. Proč stejné pozornosti nedostává například překvapení první fotbalové ligy moravský Zlín?