TikTok je sociální síť čínského původu, která monitoruje údaje o zařízení, a taky o dalších nainstalovaných aplikacích, dokonce i těch smazaných, kontroluje síťové informace a pravidelnou GPS polohu. Tyto informace jsou veřejné a snadno zjistitelné. Tak jak to, že to nejen mladé uživatele vůbec neznepokojuje? Odpověď je jednoduchá: umí být natolik zábavná a pohlcující, že si během používání nikdo tyto rizika nechce připustit.

TikTok má svůj algoritmus, který pracuje s rozhodnutím uživatele, sleduje jeho interakci a tím udržuje sledující závislé. Umí poznat, na jaká videa se dívá, jakou hudbu poslouchá, snaží se člověka nalákat na známé trendy. Algoritmus identifikuje uživatelské preference a stáhne diváka do víru sportu, kultury, humoru, hudby nebo tance.

Komunistická Čína podporující zábavní videoaplikaci?

Paradoxně byste v Číně hledali tuto síť marně. Jejich verze se jmenuje Douyin a liší se uživatelskými pravidly. Jedním z nich je i to, že nezletilí potřebují k užívání souhlas zákonného zástupce. Zajímavé je, že Čína omezuje své vlastní obyvatele, ale sbírá data od všech uživatelů TikToku z celého světa a nikdo mimo Čínu a firmu ByteDance netuší, co se s těmito informacemi děje a k čemu všemu mohou být do budoucna využívané.

Jelikož jse jedná o jednu z nejstahovanějších aplikací na světě a je s ní spojených mnoho bezpečnostních a etických rizik, různé státy přemýšlí o omezení užívání. Například Indie zakázala TikTok kvůli údajnému ohrožení suverenity a integrity země. Toto rozhodnutí podpořil i exprezident spojených států amerických, Donald Trump. V Americe se poslední dobou na toto téma vedou živé diskuse a bude zajímavé sledovat, jaké stanovisko ve finále zaujme. Český Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost se TikTokem zatím nezabývá. Přitom u nás přibývá, zejména na sociálních sítích, čím dál více kybernetických útoků, a to především ze zemí jako je Čína a Rusko.

Veřejnosti by se proto neustále mělo připomínat a učit, jak se na internetu i sociálních sítích chovat. Pět nejdůležitějších pravidel, které by měl znát každý.

• Základ je mít silné heslo. Velké písmeno, číslo a speciální znak je jistota.

• Neuvádějte veřejně své telefonní číslo, e-mail nebo adresu. A už vůbec ne vše najednou.

• Nastavte si soukromí. Vy sami rozhodujete, koho do své bubliny pustíte.

• Nastavte si dvoufázové ověření. Dodatečná ochrana, která vám může zachránit účet před odcizením.

• Nevěřte všemu, co si přečtete anebo zhlédnete.

Ale ani tato doporučení vás ve finále neochrání před tím, aby vás aplikace jako je TikTok a jí podobné, nesledovaly a monitorovaly. Abyste se před tímto ochránili, nesměli byste je stahovat a využívat. To rozhodnutí je na každém.

Nesmíme ale zapomínat, že čím dál častěji se v tomto prostředí pohybují i děti. A především ty vnímají digitální svět jako rozhodující pro vlastní vývoj. Aplikace TikTok nemá možnost rodičovského zámku, takže dospělí by o to víc měli kontrolovat obsah toho, na co se dítě dívá, a jak ho to ovlivňuje. My si rizika uvědomujeme a třeba je i pro svou zábavu ignorujeme, ale dítě netuší, co je a není správné.

Nouzové právní předpisy
Pro svobodu tisku jsou nebezpečné nouzové právní předpisy, kterých vedení států může zneužít. S výjimečným stavem několik zemí omezilo práva a normy, které zaručují ochranu svobody slova a médií. Maďarsko vydalo vyhlášku, která hrozí za šíření „nepravdivých informací“ až pěti lety za mřížemi. Ruský parlament schválil zákony, které hrozí až pětiletým vězením za šíření „falešných zpráv“ o pandemii. V Jordánsku se novináři cenzurují sami, protože mají obavy ze zákonů, které dávají v nouzovém stavu předsedovi vlády moc kontrolovat zprávy, noviny, publikace a všechny prostředky k vyjádření, propagandě i reklamy před jejich zveřejněním. Indický premiér několik hodin před zavřením hranic požádal klíčové vlastníky médií a redaktory, aby kladně informovali o situaci, zdůraznili kroky vlády a potlačili kritiku. Thajská vláda zastrašuje a žaluje novináře, kteří kritizovali její postup při výskytu nákazy v jejich zemi. V Myanmaru vládní orgány zablokovaly několik stovek webových stránek, kvůli boji proti dezinformacím. Vláda tímto znepřístupnila i stránky zpravodajských agentur a médií.

Omezené cestování novinářů
Filipínští novináři nemohou vycestovat do uzavřených oblastí bez speciální identifikační karty vydané prezidentskou kanceláří. Nejsou schopni vyhovět všem reportérům a průkaz se vztahuje na jednotlivce, nikoli na redakci. Jestli redaktor, který průkaz obdrží, onemocní nebo musí do karantény, tak jej nikdo nemůže nahradit. Čína ze své země vyloučila americké novináře pracující v Pekingu, zrušila jim tiskové akreditace. Egypt zrušil tiskový průkaz Ruth Michaelsonové z The Guardian poté, co upozornila na fakt, že Egypt pravděpodobně neudává správné počty nakažených koronavirem.

Kritické myšlení novinářů je důležité pro společnost, vládní orgány ale kritiku nechtějí slyšet.

Peking se snaží omezit přístup a vysílání zahraničních médií rušením krátkých rádiových vln včetně těch, které patří BBC, a blokováním webových stránek. Zámořské čínsky píšící noviny tvrdí, že nejsou vlastněné státem a jsou blokované na čínské pevnině. Mezinárodní anglické stránky jako BBC jsou často volné k nahlédnutí, ale obsah, který je v rozporu s čínskou komunistickou rétorikou, je filtrovaný. Taktéž anglické zpravodajství je filtrované v dobách napětí.

Strach, že by média v Hongkongu ztratila svou nezávislost po roce 1997, kdy se území tohoto „městského státu“ vrátilo pod správu Číny, obecně nevymizel. Hongkong má stále redaktorsky velice dynamická média, ale obavy z vměšování zůstávají.

Televize je přístupná především v domácnostech, na trhu panuje silná soutěž, zejména ve městech. Existuje více než 3300 místních, regionálních a národních televizních kanálů. Státní Chinese Central TV (CCTV) je čínská největší mediální společnost. Její nadvláda je každodenně pohání regionální televize, které jsou v éteru celostátně díky satelitům. V Číně je hlavním prostředkem placené televize vysílání vedené kabelem. Všechny čínské rádiové stanice (více jak 2 600) jsou také vlastněné státem.

V Číně se vydává přes 1 900 papírových novin. Každé město má svůj vlastní plátek kontrolovaný místním vedení. Čína vynakládá obrovské množství peněz na TV, rádio, online i papírová média působící na mezinárodní scéně. Hlavním úkolem je rozšíření politické moci a zvýšení image státu. O to méně chce Čína dovolit zahraničním mediálním hráčům vstoupit na trh.

Fenomenální online růst

Se skoro sedmi sty miliony internetových uživatelů (průzkum Čínského internetového síťového informačního centra, CNNIC, ke konci roku 2015) hraje čínská populace prim v užívání internetu. Podle CNNIC má 89 % Číňanů přístup k internetu skrze chytrý telefon.

V Číně jsou tři online obři. „Tencent“ dominuje online hrám, Baidu vyhledávání a Alibaba, lídr v e-komerci, ve spolupráci se Sinou (čínskou mediální společností) obsluhuje mikroblog Weibo (obdoba Twitteru nebo Facebooku).

Vzhledem k oficiální cenzuře ztrácí Weibo na dojmu jako fórum, kde by se daly sdílet relativně necenzurované zprávy. Velké podpoře se v Číně těší platformy přenášející videa, včetně Youku Tudou a Sohu patřící společnosti Alibaba.

Rozsáhlý webový filtrační systém přezdívaný „Velký čínský firewall“ blokuje desítky tisíc stránek. Tisíce kyber policistů hlídají web a materiál považovaný za politicky a sociálně citlivý je odfiltrovávaný. Mezi blokované zdroje patří například Facebook, Twitter, YouTube a stránky o lidských právech.

Použití nástrojů na obcházení regulí státu, včetně virtuálních privátních sítí (VPN), se stalo těžší poté, co Čína posílila svůj firewall tak, aby mohla zachytit datový provoz do a z jednotlivých IP adres.