Koncept snímku byl jednoduchý. Do tmavého studia postupně přicházeli ti, kteří se nějakým způsobem podíleli na zprostředkování zpravodajství. Každý jednotlivě usedl na stoličku a v rukou měl tablet se svými natočenými reportážemi. Následně na ně reagovali a připojili své příběhy a osobní dojmy ze záběrů, které vyvolali v divácích rozporuplné pocity. Natáčeli jak z České republiky, tak i z míst největšího válečného konfliktu na území Evropy od konce druhé světové války.

Například novinář Andreas Papadapulos může připojit své dojmy hned z prvních vteřin vypuknutí samotného konfliktu. Stal se jedním z nejvytěžovanějších reportérů na Ukrajině a dostal se na taková místa, která jsou médiím skoro nepřístupná. Spoustu času strávil s jednou vojenskou brigádou a zachytil atmosféru přímo z bojiště. Na záběrech, které nejsou pro slabší povahy, mohli diváci nahlédnout do zdejší polní nemocnice a jak vůbec probíhá taková péče o raněné.

Moderátor hlavní zpravodajské relace Michal Kubal měl, co se týče role válečného zpravodaje, už jisté zkušenosti. V průběhu milénia přinášel zprávy z Blízkého východu a po letech vyměnil moderně vybavené studio opět za válečné území. Jen pár týdnů po začátku války dostal možnost natočení rozhovoru s prezidentem Ukrajiny Volodymyrem Zelinskyjm. Popisoval kromě samotného interview i těžkosti vůbec se na místo dostat a rozdíly oproti jiné práci v terénu.

Další připravený byl David Borek, zpravodaj a reportér z Izraele. Spolu s kameramanem přiblížili hrůzy v Buči, která zažila v dubnu 2022 masakr velkých rozměrů. Borek svým typickým projevem a detailním popisem doprovázel jak svou pasáž v dokumentu, tak i v odvysílaných reportážích. Dostával se do kontaktu s lidmi, kteří zůstávali uprostřed válečného konfliktu. Pro potřeby dokumentu poskytl svá svědectví a citoval samotné výpovědi lidí.

Zpravodajství o Ukrajině nebylo jen z území zasažené země. Reportéři byli u přílivu uprchlíků i na území našeho státu. Johana Šulcová trávila čas na hlavním nádraží v Praze, kam přijížděli lidé ze zasažených oblastí. Přestože měli to nejhorší za sebou, ani tady je nečekalo nic jednoduchého. Ve výpovědi toho, co viděla, zároveň ocenila práci dobrovolníků a hasičů, a jakým způsobem se postavili čelem k situaci, na kterou se museli rychle připravit.

Richard Samko reagoval na výtvory, které byly zpracované z České republiky. Sledoval příběh muže, který opustil svou rodnou zemi s amputovanou nohou. Dorazil do Prahy o něco později než zbytek jeho rodiny. Samko si při komentování záběrů postupně vybavoval další detaily.

Práce reportéra není jen tak, obzvlášť když je součástí takové události. Kromě práce reportérů byly v dokumentu zahrnuty i příběhy rodin mapované nejen na počátku války. Půlhodinový dokument zapůsobil a chvílemi jsem měl husí kůži, stejně jako samotní reportéři u svých příběhů. Nemám co vytknout a naopak bych vyzdvihl formu, jakou to celé bylo zpracováno. Někomu se 30 minut může zdát málo, sám jsem si před začátkem říkal, jestli to vůbec bude stát za to. A nakonec stálo. Půlhodina byla dostatečně využita a tak mohu hodnotit celý dokument kladně a doporučuji ho ke zhlédnutí.

Náplň práce:

• Vyhledávání, zpracování a ověřování témat do zpravodajství České televize
• Agenda-setting
• Realizace živých vstupů

Požadavky:

• Zkušenost ve zpravodajském médiu je pro pozici nutná
• Výborná znalost mluvené a psané češtiny
• Zaslání životopisu s fotografií a odkazy na svou dosavadní práci

V případě zájmu společně s informacemi o profesních zkušenostech, kontaktujte Českou televizi na email: kariera@ceskatelevize.cz nebo využijte formulář ZDE.

Náplň práce:

• zpracování reportáží pro zpravodajský magazín

Požadavky: