„Oprah Winfreyová nejdříve rozmlouvá s Meghan, vévodkyní ze Sussexu. Dotýkají se mnoha témat a proberou všechno, počínaje jejím vstupem do královské rodiny, přes sňatek, mateřství a charitativní činnost až po skutečnost, jak se vévodkyně musela vyrovnávat se životem pod intenzivním tlakem veřejnosti. Později, kdy se k nim připojí i princ Harry, hovoří o svém přestěhování do Spojených států, o svých nadějích do budoucna i snech o rozrůstající se rodině,“ představuje Česká televize pořad Meghan a Harry v rozhovoru s Oprah Winfreyovou na svém webu.

Rekordní sledovanost

Tzv. bombshell interview na sebe dokázalo strhnout světovou pozornost. „V televizi či přes internet interview při premiéře zhlédlo na 50 milionů lidí v 17 zemích světa. Televize CBS dva dny po vysílání sdělila, že jen v Americe pořad vidělo 17,8 milionu diváků, což znamená největší sledovanost mimořádného zábavního programu od oscarového ceremoniálu loni v únoru. Pořad rovněž o den později odvysílala britská televize ITV, kde ho zhlédlo 13,3 milionu diváků,“ uvedl zpravodajský web Mediář.cz.

Diskuze o barvě kůže, myšlenky na sebevraždu a vztah s Charlesem

Během rozhovoru Meghan, která je rasově smíšeného původu, líčila, jak se v době jejího těhotenství v paláci objevovaly diskuze o tom, jak tmavou pleť může mít její syn Archie, až se narodí. Odmítla upřesnit, kdo měl tyto rozhovory s Harrym vést s vysvětlením, že by jim to mohlo hodně uškodit. Také uvedla, že během svého těhotenství trpěla sebevražednými myšlenkami. Když požádala o pomoc palácový odbor lidských zdrojů, byla odmítnuta.

Harry mluvil zejména o komplikovaném vztahu se svým bratrem Williamem a otcem Charlesem. Ten mu dle jeho slov přestal zvedat telefon. „Musíme toho spoustu vyřešit. Mám opravdu pocit, že mě nechal na holičkách. Procházel něčím podobným. Ví, co to znamená bolest. A Archie je jeho vnuk. Vždycky ho budu milovat, ale zanechalo to ve mně spoustu bolesti,“ popsal Harry.

Pohled světových médií

Zatímco americký tisk se po premiéře rozhovoru spíše přiklonil na stranu mladého páru, Britové jejich tvrzení zejména ohledně možného rasismu v Buckinghamském paláci většinově odmítli.

Také výkon Winfreyové, jedné z nejznámějších světových moderátorek sklidil různorodá hodnocení. Její způsob vedení rozhovoru a kladení otázek spíše dal mladému páru prostor říct, co sami chtěli, což někteří považují za selhání. Vyčítají novinářce nedostatečnou oponenturu a fact-checking. Druzí ale oponují, že je to naopak profesní styl Winfreyové.

Bývalý zahraniční zpravodaj Českého rozhlasu ve Velké Británii Jiří Hošek pro Newsroom ČT24 uvedl, že rozhovor postrádal kritičtější rozměr. Podle něj v něm byly pasáže, které volaly po dodatečné otázce. Některé části rozhovoru označil až za herecké etudy jak ze strany profesionální herečky Meghan Markle, tak ze strany Oprah Winfreyové. ,,Třeba když byla řeč o údajném rasistickém incidentu ohledně budoucí barvy pleti malého Archieho. Její ,What?‘, už opravdu mělo spíš co do činění s herectvím, a ne s novinařinou,“ uvedl jako příklad.

V původním znění či s dabingem?

Newsroom ČT24 pod svým instagramovým příspěvkem uvedl, že zřejmě půjde o dabovanou verzi rozhovoru. Pořad Meghan a Harry v rozhovoru s Oprah Winfreyovou Česká televize odvysílá 1. dubna na kanále ČT2 od 9 hodin večer.

Narodil se v městečku Saint Joseph v Missouri, kde strávil své rané dětství. V roce 1927 se však spolu s rodinou přestěhoval do Houstonu. Zde byl také poprvé mediálně aktivní, když přispíval svými články do školních novin. Po dokončení střední školy studoval politologii na Texaské univerzitě v Austinu, přičemž školné si částečně platil prací v novinách v Houstonu. Univerzitu nakonec opustil, aby se mohl plně věnovat povolání novináře.

V roce 1939 se Cronkite stal redaktorem zpráv pro United Press (UP). Brzy poté USA vstoupily do druhé světové války, kdy Cronkita převeleli do Londýna, aby informoval o německých náletech na město, později také o invazi do severní Afriky nebo o přistání Spojenců na plážích v Normandii. Po skočení války zde zůstal, aby pomáhal zakládat kanceláře UP.

U největších událostí americké historie

V roce 1950 začal pracovat pro Columbia Broadcasting System (CBS) jako televizní korespondent. Zde pomáhal utvářet tvář televizních zpráv. Svou nejslavnější pozici však získal v roce 1962, kdy se stal moderátorem pořadu Večerní zprávy CBS. Právě z tohoto postu informoval o největších okamžicích amerického života 60. let, jako je atentát na prezidenta Kennedyho a přistání Apollo 11 na měsíci. V roce 1968 odešel z pohodlí televizní redakce, aby informoval o následcích války ve Vietnamu.

Cronkite pokračoval ve své práci v CBS až do 70. let, kdy informoval veřejnost například o skandálu Watergate. V anketě z roku 1972 získal titul „nejdůvěryhodnějšího muže Ameriky. V roce 1981 přestal účinkovat ve večerních zprávách, zůstal však nadále aktivní v televizi.

Během mnoha desetiletí vysílání zpráv získal Cronkite několik cen Emmy a také prezidentskou medaili udělenou Jimmy Carterem. Zemřel 17. července 2009 v New Yorku.

Rádiová stanice Columbia Broadcasting Systém (CBS) odvysílala sci-fi hru z pera tehdy ještě nepříliš známého autora H. G. Wellse jako halloweenský speciál souboru The Mercury Theatre on the Air 30. října 1938. Za režií a vysíláním celé adaptace stál herec a pozdější hollywoodský filmař Orson Welles.

Hra měla celkem dvě části. Hned v úvodu zhruba hodinového programu stanice jasně avizovala, že jde o dramatizaci populární knihy, ale většina posluchačů si vysílání naladila až později a snadno tak podlehla dojmu, že jde o skutečnost. Orson Welles se rozhodl hru zpracovat metodou reportážního vysílání –  první část zrežíroval do podoby běžného rozhlasu, kdy do bloku zpráv a hudby začaly přicházet vstupy s informacemi o erupcích na Marsu. Okamžitě potom následovala reportáž o dopadu obrovského meteoritu na farmu Grover’s Mill u Trentonu ve státě New Jersey. Vyvrcholením zprávy pak bylo svědectví reportéra o tom, jak z meteoritu začínají vylézat podivné bytosti vyzbrojené ničivými paprsky ničícími vše živé. V dalších vstupech přicházely informace o počtech obětí nebo dopadech dalších mimozemských těles. Závěrem hry pak byla Wellesova výzva, aby posluchači urychleně evakuovali New York. I přes několikeré upozornění, že se jedná pouze o fikci, propukla ve městě obrovská vlna paniky, za kterou se musel Orson Welles následně omluvit.

Přesto Wellesovo nové ztvárnění rozhlasového vysílání rozšířilo řady posluchačů rádia CBS ze zhruba jednoho na šest milionů a autora H. G. Wellse vystřelila na vrchol popularity. Hra se v pozdějších letech dočkala ještě několika adaptací.

Americká televizní společnost CBS nejvíce těží ze své hodinové show, ve které se zkušený novinář Mike Wallace ptá na nepříjemné a přímé otázky hostů, kterým chce dokázat nezákonné chování nebo jakoukoli manipulaci se zákonem.

Lowell Bergman si zakládá na anonymitě vlastních zdrojů a když odhalí nezákonné praktiky v tabákové firmě, snaží se všemi možnými prostředky dostat k Jeffreimu Wigandovi (Russell Crowe). Toho vedení oné společnosti vyhodilo právě proto, že „věděl příliš mnoho“. Jak se producent k exkluzivním informacím dostává, se nikdy nedozvíme. Už na začátku Bergman, a vlastně celá CBS, ztrácí na mediální věrohodnosti. Příliš tomu nepomáhá ani domlouvání programu večerních zpráv jen tak mimochodem mezi dveřmi. A když se Bergman sejde v baru s novináři z konkurenční televize a prosí je o posunutí vysílání jisté reportáže, začínáme pochybovat o novinářské etice a objektivitě.

A právě etika a objektivita by měla zajistit nestrannost a nezaujatost novináře. Lowell Bergman, Mike Wallace a redakce CBS mají k Wigandovi velmi osobní vztah, chrání ho před bývalým zaměstnancem, zajistí mu ochranku i právníky k soudu. A jak je tento vztah argumentován? „Pokud nám zdroje nebudou věřit, v médiích jsme skončili.“

Jedna z mála věcí, která se v Insiderovi opravdu reálně opírá o soudobou žurnalistiku, jsou Bergmanova prohlášení „Odkdy vzor investigativní žurnalistiky (mluví o Miku Wallasovi) dovoluje právníkům, aby striktně určovali vztah se zdrojem?“ nebo „Protože mluví pravdu, neodvysíláme to.“

Když na konci filmu vedení CBS stáhne celou reportáž z vysílání, sám Wallace vystoupí v televizi a divákům přizná, že odvysílání bylo zakázáno. Je možné, že se novinář postaví vedení a živě řekne do obrazovek prohlášení, které může celou mediální společnost absolutně zdiskreditovat, a dokonce nechá reportáž otisknout v jiných novinách?

Ale jak Al Pacino v hlavní roli řekl: „Čím pravdivější, tím dražší.“ A to je v dnešní době bezesporu fungující praxe v celém novinářském světě.

Stalo se tak po více než dvaceti letech Lauerovy práce v NBC News. Televize prohlásila, že za tu dobu to byla na Lauera vůbec první stížnost, má ale důvod předpokládat, že incident nebyl ojedinělý. Lauer se tak stal dalším v řadě mužů obviněných ze sexuálního obtěžování, kterých od aféry s americkým producentem Harveyem Weinsteinem stále přibývá. Výjimkou není ani oblast médií, a kromě Lauera čelí obviněním z obtěžování také jeho kolega z NBC News Mark Halperin, moderátor CBS News Charlie Rose, politický komentátor a někdejší moderátor Fox News Bill O’Reilly nebo korespondent New York Times Glenn Thrush.

Film Dobrou noc a hodně štěstí je vystavěný na skutečných událostech, které se v 50. letech minulého století odehrávaly ve Spojených státech amerických. Pořad stanice CBS s názvem See It Now v čele s moderátorem Edwardem R. Murrowem skvěle ukazuje, jak investigativní novinařina plní kontrolní funkci. Tento pořad totiž zásadně ovlivnil některá politická rozhodnutí tehdejší doby.

Film začíná rámcovou scénou, kdy Edward R. Murrow přednáší studentům žurnalistiky o médiích, která podávají seriózní informace. Pointa přednášky je pak vlastní děj filmu.  Ten se odehrává výhradně v prostorách televize CBS. Kruh se na konci uzavře, když se scéna vrátí zpět do sálu s promlouvajícím Murrowem, který uzavírá svou řeč.

V pořadu See It Now a v podstatě i v celém filmu hraje zásadní roli právě moderátor pořadu Edward R. Murrow, který vždy v necelé půl hodině vypouští do světa své názory ohledně různých politických situací. Jeho televizní výstup, který se vysílal vždy v úterý večer, však nebyl celý jen jeho zásluha. Na pořadu pracoval až desetičlenný tým. Ten se opíral o nahrávky z vystoupení různých politických představitelů. Většinou se členové pořadu See It Now snažili vyvrátit jejich prohlášení, proto v průběhu celého týdne sbírali různé zdroje informací, které by jim k tomu pomohly.

Tento dějový prvek se několikrát opakuje, největší pozornost je pak zaměřena zejména na projev Edwarda R. Murrowa, jemuž u jeho bezmála půlhodinového projevu nemohla chybět cigareta, která přidávala na vážnosti. Jeden z pohledů pak nabídl srovnání s možnostmi, které jsou dnes a které byly kdysi. Místo čtecích zařízení, které používají moderátoři v dnešní době, stál za kamerou asistent, který moderátorovi ukazoval velké cedule, na nichž byl napsaný celý text.

Porovnání doby se týká i další postřeh. Tak jako se navzájem dnešní mediální domy kontrolují a srovnávají své postoje vůči různým událostem, podobně to dělali i členové pořadu See It Now. Nechávali si do svých pracoven donést vždy několik novinových plátků. Zejména pak pracovníky pořadu zajímalo, jak ostatní média reagovala na Murrowův pořad hned den poté.

I když se pořadu See It Now dost výrazně podařilo zasáhnout a výrazně ovlivnit politické události v době, kdy v USA probíhal otevřený boj proti komunismu, neměl nakonec projekt Murrowa a jeho spolupracovníků úplně šťastný konec. Šéf televize CBS si stěžoval, že od sponzorování pořadu odcházející významní finanční partneři a že lidé údajně touží po zábavě a ne po politických „žvástech“. Pořad nakonec přesunuli na nedělní poledne. S tím, že už se natočí jen posledních pět dílů. Pozoruhodné však bylo, že šéf stanice v debatě s Murrowem zmínil, že žádný z dílů pořadu See It Now nebyl nikdy cenzurovaný.