Po revoluci se rodily nové časopisy jako houby po dešti. Čtenář toužící po kontroverzních tématech si také brzy přišel na své. V roce 1990 vyšlo 3. dubna první číslo týdeníku Reflex. Šéfredaktorské žezlo třímal Petr Hájek, pozdější mluvčí Václava Klause. Ač si od počátku časopis liboval v odvážně, ale seriózně pojaté kontroverzi, popírání opičích prapředků naštěstí na stole nebylo. Hájkovy tendence vymezovat se vůči většině se totiž nepřestaly stupňovat. Dnes tvrdí, že evoluce je nesmysl a kouření není zdraví škodlivé. Vraťme se ale do roku 1990. Tenkrát měl společně s ostatními kolegy za cíl otevřít tabuizovaná témata, o kterých lidé dříve nemohli číst.

„Reflex nebyl, a jsem zplnomocněn tvrdit to i dnes, nikdy jen časopisem, ale svébytným životním stylem. Samozřejmě o něco klidnějším než v divokých, devadesátých letech, kdy se jen těžko dalo rozeznat, jestli začíná redakční porada, nebo večírek,“ napsal současný šéfredaktor Reflexu Marek Stoniš při příležitosti třicátého výročí časopisu.

Večírky přinášejí ovoce. Na jedné z večírkových porad dost možná vznikl i vizuál časopisu, který je pro Reflex dodnes typický. Na svědomí ho má mistr typografie Aleš Najbrt. Původně se měl časopis jmenovat Společnost. Záměr šokovat a upoutat potenciálního čtenáře by však tento název zadupal do země. Reflex. Slovo úderné, poutavé, křičící. Právě Najbrtovi se velmi zamlouvalo a nakonec se na něm s Petrem Hájkem shodli.

„Ostré X pro mě byla nádherná výzva,“ říká Najbrt v rozhovoru s Milanem Tesařem pro Reflex. Vzpomíná, jak v začátcích bylo každé číslo originál. Fungovalo pár stálých rubrik, ale sem tam se objevil nějaký článek navíc a nebylo ho kam dát. Titulky kreslili ručně, času na korekce bylo málo. Než se člověk rozkoukal, měl na stole další číslo.

Redakčních večírků se účastnili i herec Bolek Polívka nebo výtvarník Adolf Born, autor příběhů o Machovi a Šebestové. Mezi spolupracovníky časopisu byl tehdy i uznávaný mediální teoretik Jan Jirák.

V prvním čísle bychom narazili i na Bohumila Pečinku. Ten si na pár let odběhl do Lidových novin, pak získal cenu Ferdinanda Peroutky a hrdě se vrátil do Reflexu. Jeho články se časopis pyšní dodnes. Podobným případem je dříve zmíněný Milan Tesař, s malou pauzou pracuje v Reflexu už 32 let. Stál nejen u zrodu týdeníku, ale i komiksu Zelený Raoul v roce 1995. Zelenému  mimozemšťanovi, který pozoruje dění v České republice, vdechl život kreslíř Štěpán Mareš. Náměty k pravidelným příběhům vymýšlí právě Milan Tesař s dalšími dvěma spolupracovníky Reflexu. Komiks najdeme v každém čísle na čtvrté straně.

Z 32 let se ledacos změnilo. V redakci se vystřídal nespočet lidí, z nichž někteří ještě ani nebyli na světě, když se časopis zakládal. Jestli ale něco týdeníku s jistotou zůstalo, pak je to rozmanitost a kontrast v obsahu každého čísla. V tom je Reflex jedinečný. „Je nezařaditelný, vymyká se klasickým mediálním škatulkám. Jeden důkaz za všechny: Několik stránek před seriózními komentáři a analýzami už čtvrt století vychází komiks Zelený Raoul. Možné jen v Reflexu,“ pochvaluje si Stoniš.

Od konce roku 2014 se v novinových stáncích objevují čtyřikrát do roka nová vydání stostránkového periodika zaměřeného na jídlo a vaření Prima FRESH. Jeho heslem je Milujeme dobré jídlo!

Čtenářům nabízí pokaždé řadu receptů a rad, jak připravit různé tradiční i netradiční pokrmy, převážně ze sezónních surovin. Důraz kladou tvůrci Prima FRESH též na vizuální stránku; nechybí mnoho doplňujících barevných fotografií. Úplně první číslo neslo vánoční tématiku, představovalo pomyslný dárek amatérským kuchařům pod stromeček. Od té doby získalo logo na obálce jednodušší, jednolitý barevný vzhled, fonty prošly proměnou, celkově si ale Prima FRESH zachovává napříč roky velmi podobný vzhled a ráz.

Obsah časopisu rozšiřuje stejnojmenný gastronomický web fresh.iprima.cz, jenž je obdobou časopisu v online formě. Čtvrtletník vychází v nákladu 50 000 kusů.

Největší změnou prošla titulní strana časopisu, která se oblékla do graficky čistšího a modernějšího kabátu. Nově redakce klade větší důraz na neokoukané a kvalitní fotografie. Ty budou především lákat na rozhovor s výraznou osobností, který zůstává stěžejní rubrikou každého vydání. Nové podoby se dočkalo i logo časopisu, které nyní více odráží spojitost s Českým rozhlasem.

Mezi obsahové novinky, které Týdeník Rozhlas přináší, patří rubrika Červený koberec. Moderátor Aleš Cibulka v ní vzpomíná na svá setkání s hvězdami. Nová názorová rubrika Rada starších pak nabízí komentáře k aktuálnímu dění. Nechybí ani kalendárium. Týdeník postupně představí světově důležité události v rubrice nazvané Dny D.

„Týdeník Rozhlas, který je jen o několik měsíců mladší než samotné rozhlasové vysílání, oslaví za dva roky – stejně jako Český rozhlas – sto let své existence. Věřím, že se jeho nová podoba bude líbit všem stávajícím věrným předplatitelům, ale že ji ocení i noví čtenáři,“ řekl generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral.

Podoba časopisu se v minulosti měnila hned několikrát. Titul původně vycházel v novinovém formátu. Za první republiky ho zdobily fotografie Vlasty Buriana nebo Adiny Mandlové. Barevnou obálku časopis dostal až v roce 1998. V roce 2007 pak novinový formát nahradil lesklý papír a obvyklý formát časopisu A4.

Kat má na starost sociální sítě magazínu, Sutton je asistentkou v módním oddělení a Jane píše pro časopis. Každá z jiné oblasti, ale lásku ke svému časopisu mají společnou. Seriál zobrazuje, jak důležitá je každá složka týmu a jak tištěné číslo časopisu vzniká. Téma sociálních sítí dokazuje, že je důležité udržet kontakt se čtenáři a co všechno je možné skrz ně dokázat. Divák nahlédne do zákulisí focení a samotných příprav vydání.

Jane je začínající redaktorkou, ale chce psát o velkých věcech, které něco změní. To oceňuje šéfredaktorka Scarlet Jacqueline, ale zadává Jane články, které Jane nejsou příjemné. I tak si s tím ale poradí a hodně ji to posune vpřed. Vztah Jane a Jacqueline ukazuje, jak moc může vedení posunout schopnosti redaktora. Později se Jane opravdu dostane ke složitějším tématům a odvádí skvělou práci. Mezitím Jacquelin dělá mnohé změny ve stylu časopisu a je inspirací mnohým ženám, nejen těm v redakci.

Magazín Scarlet má nad sebou ještě radu, která musí odsouhlasit každé číslo než půjde do tisku a taky veškeré změny. Problém je, že v radě zasedají jen muži a většina z nich nejsou fanoušci feminismu. Vzniká tak hodně konfliktů a riskantních rozhodnutí ze strany Jacqueline, která chce pro magazín Scarlet to nejlepší.

Mimo dění v redakci seriál rozebírá různá důležitá témata jako feminismus, rasovou nerovnost, sexualitu a prevenci rakoviny prsu. Ačkoli to nejsou moc diskutována témata ve společnosti, jsou podány jednoduše a přirozeně.

Jen co se Petr vrátí do svých osmnácti let, vydává do trafiky, kde si kupuje tehdejší tituly. Co bylo k dostání v červnu 1989?

Rudé právo

Jako první zde máme tehdejší stálici. Deník, který mají všichni spojený s komunisty. Sloužil totiž jako vlajková loď propagandy tehdejšího režimu. Do Sametové revoluce patřilo periodikum mezi nejvýše nákladové, poté se deník přejmenoval na Právo, které v pozměněné podobě vychází dodnes pod společností Borgis. Z novin, svého času světového formátu, si však veřejnost nejvíc oblíbila úplně poslední stranu se sportem.

Mladý svět

Týdeník Socialistického svazu mládeže patřil mezi nejoblíbenější u mladší části obyvatelstva. Dočíst jste se v něm mohli o životě slavných, hudbě nebo o sportu. Nechyběl ani komiks na zadní straně. Zkrátka pokud jste chtěli vědět, o čem ve škole budou spolužáci mluvit, koupit si ráno Mladý svět bylo tou správnou volbou.

Svobodné slovo

Aneb pěšák Československé strany národně socialistické. Navazoval na předválečnou tradici Českého slova a po roce 1945 nějaký čas zbrojil proti Komunistické straně Československa. V roce 1996 list změnil vlastníka i šéfredaktora. Do jeho čela nastoupil Libor Ševčík, který dříve vedl Lidové noviny nebo Mladou frontu Dnes. Po pár letech začal mít vlastník potíže a list prodal, načež zazněla jeho labutí píseň.

Obrana lidu

Honosným názvem pyšnící se periodikum vzniklo jako hlásná trouba armády Československa po druhé světové válce. V průběhu let pak vycházelo občas jako deník, občas jako týdeník. Tady byste žádnou zábavu nenašli, byla to jen politika, politika a znova politika. Po roce 1993 se v trafikách přestal objevovat a člověk, kterému za to vděčíme, se jmenoval Antonín Baudyš, tehdejší ministr obrany ČR.

Dikobraz

A náš borec nakonec je tentokrát hlodavec s bodlinami, který vyšel ven ze skrýše pouze jednou za týden. Obsahoval jak kreslený tak psaný humor a satiru. S jeho jménem pravděpodobně přišel Jaroslav Seifert a u jeho výběhu se vystřídali žurnalisté jako Zbyněk Vavřín, Zdeněk Jirotka nebo Jaroslav Vojtěch. Dikobraz se narodil v červenci 1945 jako nezávislé periodikum a vycházel až do pádu komunistického režimu v roce 1989. Celý svůj život hlásal heslo „S úsměvem jde všechno líp.“ Čest jeho památce.

Mladý svět zavítá na stánky již 18. února a bude vycházet pravidelně každý čtvrtek. Šéfovat mu bude Jan Januš z Info.cz. Vydavatelství zatím časopis plánuje tisknout v nákladu 45 tisíc kusů. Už koncem ledna představilo nulté číslo, na které se snažilo nalákat budoucí čtenáře. Tahákem byla tematická příloha zaměřená na tradiční české a slovenské značky.

Ochranovou známku Mladého světa koupilo vydavatelství podnikatele Aleše Zavorala v listopadu loňského roku od mediálního domu Empresa Media. Zavoral si od obnovení známého titulu slibuje posílení pozice na trhu.

Týdeník vznikl v roce 1959 a záhy se stal jedním z nejpopulárnějších československých časopisů. Pyšnil se rozhovory s významnými zahraničními umělci, obsáhlými fotoreportážemi nebo anketou Zlatý slavík. Později se stal oficiálním časopisem Socialistického svazu mládeže. Po revoluci změnil časopis několik majitelů. Svého konce se dočkal v květnu roku 2005, kdy byl kvůli klesajícímu zájmu čtenářů sloučen s časopisem Instinkt.

Časopis vznikl v lednu 1888 v soukromém klubu Cosmos, ve kterém se scházeli příslušníci významných amerických společenských vrstev. Mezi nimi i 33 mužů z řad badatelů, učitelů, kartografů, vojenských důstojníků a právníků, kteří sdíleli podobnou vášeň pro vědecké a geografické znalosti. Skupinou zvolený prezident Gardiner Greene Hubbard, sice nebyl vědcem, ale to nezastavilo jeho touhu propagovat myšlenku: „Zvyšovat a šířit geografické znalosti“.

Dne 27. ledna se zrodilo první číslo National Geographic Magazine. Časopis si zpočátku nezískal příliš mnoho popularity, změna přišla až s Hubbardovým nevlastním vnukem Gilbertem Grosvenorem, který nastoupil v roce 1899 na pozici editora, a pomohl zvýšit náklad z 1 000 na 2 miliony výtisků. To se mu podařilo díky zaměřením se na články obecného zájmu, které doprovázely neobvyklé fotografie. Ty posléze dodaly časopisu typický charakter, bez kterého se žádné číslo neobešlo.

Gilbert Grosvenor plnil svoji funkci do roku 1954 a jeho rodina dodnes patří k důležitým členům instituce. I o více než 133 let později si NAT GEO stále udržuje vysoký status, získává cenu za cenou, a svými výnosy financuje vlastní vědecké výzkumy a průzkumy – což kontinuálně prohlubuje pochopení přírodních jevů. Společnost se stala tak úspěšnou, že se jí podařilo zavést vlastní ceny, jako je Hubbardova cena nebo Cena Alexandra Grahama Bella, televizní kanál, a dokonce osobité muzeum a svátek připadající na 27. ledna.

The National Geographic Day je dnem vyjádření vděku senzačnímu měsíčníku NAT GEO. Časopisy dosáhly takové úrovně, že i čísla poškozena zubem času nosí titul sběratelského kousku. Listovat ve starém vydání nebo procházet nejlepší fotografie online se dá považovat za způsob oslavy. Můžete také společně s časopisem prozkoumávat témata, jako jsou například exotická zvířata, neznámé civilizace, vesmír i historie světa.

Harper´s Bazaar, neboli Bazaar je nejdéle vydávaným časopisem zaměřujícím se na módní svět. Konkrétně v České republice vychází již od roku 1996. I když tato módní bible není zrovna nejlevnějším časopisem na pultech obchodů, rozhodně se vyplatí si ji pořídit. Ženy v ní najdou nejnovější trendy, kosmetické novinky, ale i rozhovory s celebritami a inspirativními lidmi. 

Jelikož se Bazaar řadí mezi ty luxusnější periodika, pravidelně svoje čtenáře obdarovává různými upomínkami a sponzorskými dary. Obvykle se pod obalem měsíčníku skrývá krém na ruce, kondicionér, nebo podobný kosmetický přípravek. Čas Vánoc si říká ale o něco lepšího. Proto Bazaar přišel s tajemným adventním kalendářem, který nyní visí na webových stránkách časopisu. Každý den si tu soutěžící otevřou políčko daného dne a v něm možnost vyhrát jednu z mnoha cenných výher. Výhercem se stává ten, jehož odpověď na specifickou otázku je ta nejzajímavější. 

Co budete potřebovat, abyste byli ideálním kandidátem na tento post?

• předchozí zkušenosti z redaktorské pozice
• nadšení pro práci
• výbornou znalost českého jazyka a stylistiky
• přehled o dění v tuzemském showbyznysu
• ochotu účastnit se společenských akcí
• časovou flexibilitu
• pečlivost, zodpovědnost, zvídavost

Co můžete od této pozice očekávat?

• atraktivní práci v nejčtenějším týdeníku v zemi
• skvělé zkušenosti z největší mediální skupiny na trhu
• pohodové kolegy
• možnost být v centru společenského dění
• zaměstnanecký poměr a benefity k tomu

V případě zájmu vyplňte formulář. Kromě kontaktních informací přiložte také svůj životopis a motivační dopis.

Narodil se v Rychnově nad Kněžnou, odkud později čerpal nápady pro svá díla. Vystudoval gymnázium, ale vysokou školu kvůli první světové válce nedokončil. Po skončení války pracoval jako úředník.

Jeho novinářská kariéra začala v roce 1920, kdy publikoval v satirických časopisech Štika venkova a Nebojsa, kde se seznámil s bratry Čapkovými. Od té doby patřil do kruhu pátečníků. Klíčové pro něj bylo i přátelství s Ferdinandem Peroutkou, se kterým se seznámil v časopisu Tribuna. Do Lidových novin začal psát fejetony, sloupky a soudničky od roku 1922. Dále působil v levicovém časopise Tvorba a v deníku České slovo. Koncem dvacátých let řídil humoristický časopis Dobrý den. V roce 1933 se opět vrátil do Lidových novin, kde pracoval až do okupace v roce 1939. Z rasových důvodů musel redakci opustit. 

K jeho nejvýznamnějším knižním dílům patří například Muži v ofsajdu, Dům na předměstí, Hostinec U Kamenného stolu a humoristický román Bylo nás pět.

V průběhu druhé světové války musel nastoupit do koncentračního tábora Gleiwitz, kde 21. ledna 1945 zemřel.