První z druhého místa

První ocelová budova na Slovensku vznikla už v roce 1967, ale pouze na papíře. Architektonickou soutěž vyhrála v roce 1963 trojce architektů Štefan Svetko, Štefan Ďurkovič a Barnabáš Kissling. Ačkoliv byli druzí, investor se rozhodl projekt přidělit právě jim. Vítězové vytvořili projekt budovy, který odporoval tehdejším typickým rysům socialistického realismu, který oslavoval dělníka a komunismus. Místo, kde rozhlas dnes stojí, bylo tehdy na okraji Bratislavy.

Plány, na kterých seděl prach

Od návrhu z šedesátých let dochází k realizaci mezi roky 1977 a 1985. První zkušební vysílání proběhlo v roce 1984 a ostrý pravidelný provoz od 27. března 1985.

Rozhlas byl experimentální, protože stavitelé neměli příliš zkušeností s projekty, které stojí na ocelové konstrukci.

Vítězná obrácená pyramida

Rozhlas je spojený se zemí pouze v devíti bodech – osmi ocelovými nosníky a hlavní vnitřní částí, která prochází všemi patry – hlavním sloupem. Samotné rozrůstající se prostory jsou na ni přidělány. V bodě, kde je pyramida nejširší, je ukončena a na stropě jsou další dvě patra, které se naopak zužují do hlavního sloupu a končí vysílačem.

Součástí prostoru jsou i podzemní prostory se studii a chodbami, átrii a různými zákoutími, která měla být původně součástí mnohem většího komplexu v centru.

Tvar obrácené pyramidy podle různých teorií má význam, jedna z nich tvrdí, že jde o zmenšeninu Cheopsovy pyramidy, nebo že má vyzařovat negativní energii. Na místě je i myšlenka, že má odkazovat ke kónické stavbě ze zpravodajství – stavba zprávy, že nejdůležitější informace jsou na začátku.

Skutečný důvod je však mnohem jednodušší, protože stěny, které se otvírají směrem do vzduchu zároveň stíní samy sobě, vyšší patro v tom nižším vytváří stín a příjemnější pracovní prostředí.

Studium, které stojí na pružinách

Dominantou Studia 1 jsou varhany, které stojí přes celou stěnu velkého studia. Zvláštností celého studia je, že od zbylého prostoru je oddělený a stojí na pružinách, má zavěšené stěny ze stropu konstrukce a akustický strop.

Otevřený prostor ukazuje možnosti konstrukce

Hlavní dominantou interiéru rozhlasu jsou jednotné prvky, které se vyskytují po celé budově. Příkladem jsou pohodlné červené sedačky ve všech studiích, koberce a masivní zábradlí ze dřeva.

Jelikož rozhlas nikdy neprošel rekonstrukcí, působí velice neudržovaně, ale díky tomu je inventář zcela původní.

Prostor mezi šestým a devátým patrem nabízí velkorysou otevřenost a ukazuje vnitřní a vnější konstrukci. Ukazuje se zde, s jakou šikovností původní architekti využívali místo, které prostory pyramidy nabízí.

Výsledné hodnocení budovy je nejasné

Málokterá budova na Slovensku budí takové vášně, když lidé začnou diskutovat, jestli je hezká nebo ošklivá. Kouzlo rozhlasu spočívá v tom, že málokdo odolá potřebě komentáře, buď pozitivního nebo negativního.

Podle architekta Adama Gebriana budovu srovnat s jinými ve světě a obstojí, ale důvodem její kritiky je bezprostřední okolí, které je neudržované už od dostavení. Další potenciál je v okolí budovy, která si zaslouží propojit s parkem a začlenit do života obyvatel.

Ľudia, ktorí v tom čase ešte televízor nevlastnili, sa netrpezlivo zhromažďovali pred výkladmi obchodných domov, kde boli umiestené televízory. Nikto nechcel zmeškať túto veľkú udalosť.

Priamy prenos sa odohrával vo vtedajšom Parku kultúry a oddychu na brehu Dunaja, kde sa zišli významní štátnici, zahraniční rozhlasoví a televízni pracovníci a zástupcovia medzinárodnej rozhlasovej organizácie OIR. Dátum tejto udalosti nebol vôbec náhodný, vysielanie bolo určené oslavám rozhlasovému vysielaniu na Slovensku, ktoré oslavovalo svoje 30. narodeniny.

Presne ako bolo naplánované, o 19. hodine podvečer režisér Július Mazanec zahlásil začiatok. Po prvý raz zaznela zvučka Bratislavského televízneho štúdia, aby vyhlásila začiatok vysielania. Slovenský ľudový umelecký kolektív (SĽUK) na úvod zaspieval československú hymnu a hymnu Zväzu sovietskych socialistických republík. Po hymnách divákov privítala televízna hlásateľka Hilda Michalíková. Významnejším bodom programu bolo veľkolepé vystúpenie SĽUKu, ktorý v Bratislave účinkuje dodnes.
Bratislavské televízne štúdio na svojich začiatkoch vysielalo len každú stredu, sobotu a neskôr aj v nedeľu. Každodenné vysielanie sa spustilo až v roku 1959.

V roku 1962 sa k bratislavskému televíznemu štúdiu pridalo aj štúdio vo východnej časti Slovenska, Košiciach, a v roku 1966 začalo vysielať aj tretie štúdio v Banskej Bystrici. Významným medzníkom mediálnej histórie na Slovensku je aj prvý medzikontinentálny prenos zo zasadnutia Organizácie spojených národov v New Yorku, ktorý sa uskutočnil v roku 1963. Vo februári 1970 mohli diváci sledovať prvý farebný prenos z majstrovstiev sveta vo Vysokých Tatrách. Pravidelné farebné vysielanie sa však začalo až v roku 1973.