Adventní koncerty pomáhají už od roku 1990. Na jejich pořádání se podílí slavné osobnosti a zpěváci, kteří na koncertech vystupují. Tento rok se diváci můžou těšit na Věru Martinovou, Marii Rottrovou, nebo Anetu Langerovou.

Nedílnou součástí všech večerů je také moderátorská dvojice, kterou bude již tradičně tvořit Ester Janečková s Janem Potměšilem. Těm to ale letos ztížila momentální situace ve světě. „Letošní ročník se kvůli koronavirové pandemii musí obejít bez diváků, kteří nám určitě budou při moderaci chybět. Věřím ale, že ti, co nás budou sledovat z televizních obrazovek, tuto změnu skoro ani nepocítí,“ vyjádřila se Janečková pro Českou televizi. 

I letos poputují výtěžky na dobrou věc. Podpoří osoby s mentálním i tělesným postižením, mateřskou a základní školu pro děti s kombinovaným postižením a pomůžou i organizaci, která se specializuje na výcvik asistenčních psů. Tyto neziskové společnosti mohou diváci podpořit prostřednictvím sms v hodnotě 30, 60, nebo 90 korun. Dále je na webu České televize transparentní účet, kam lidé zasílají libovolné částky a podporu lze také vyjádřit zavoláním do call centra během vysílání koncertů. 

Za celých 30 let už pomohly Adventní koncerty celkem 120 neziskovým organizacím, mezi které televize rozdělila více než 217 milionů korun. Rok 2018 byl v tomto rekordní. Vybralo se totiž přes 11 milionů. Třeba ale právě jubilejní rok překvapí a hranici předminulého roku překročí. 

PhDr. Petr Orság, Ph.D. – vedoucí katedry

Já bych všem studentům žurnalistiky přál pohotové pero, každý novinář by ho měl mít. Dále aby nezapomínali kriticky myslet, aby zvládali naši současnost, a schopnost pojmenovávat věci správnými slovy.

Mgr. Jiří Vrba

Nic hmotného bych nikomu nepřál. Každý si může koupit výrobek jaký chce. Já bych přál, aby studenti dokázali rozeznat, která média lžou a mystifikují, a dávali pozor na to, že celý svět je ve vleku médií, které neuvěřitelně křiví charaktery lidí, a k tomu vám žádná technika nepomůže.

Lea Traplová – sekretářka katedry

Tak já bych jim přála třeba bleskobrk Rity Holoubkové, aby s sebou nemuseli tahat diktafony.

Mgr. et Mgr. Karel Páral

Já jim přeji nějaký pěkný a kvalitní papír a nějaké parádní pero, aby si mohli v klidu poznamenávat život a jeho běh kolem.

Mgr. Viktor Jílek, Ph.D.

Já bych jim přál nějaký mobil s LTE internetem, dobrý notebook, a pak ještě knihy, třeba ke kolokviu ze stylistiky (smích).

Mgr. Petra Chvojková, Ph.D.

Hmotného asi nic. Já jim spíše přeji čas na studium, protože to je důležitější než materiální věci. Případně hodně čaje, kávy nebo energetických nápojů, aby pomohly zůstat při tom studiu bdělí.

Věra Bartalosová, šéfredaktorka Mediator1

Přeji všem neprůstřelné vesty, které odrazí i rány z pušek na novináře a schopnost vyjadřovat se tak trefně a originálně, že se jejich články budou číst celé místo projíždění výběru titulků na sociálních sítích. Především ale aby si svou práci užili, protože pokud se nedostanou do vleku mocenských struktur či nerezignují na opisování cizích článků a překlápění tiskových zpráv, je to to nejlepší povolání na světě. A taky předplatné Marketing&Media, aby častěji sledovali, co se v tom mediálním rybníčku děje (spiklenecké mrknutí).

Tradice Adventních koncertů patří mezi nejstarší na našem území. Tento sbírkový projekt vznikl již před sedmadvaceti lety a během doby své existence pomohl více než stovce neziskových organizacích ve všech krajích a nejrůznějších oblastech sociální pomoci. Tento rok jsou pro veřejnou sbírku vybrané tyto projekty: domácí hospic Jordán se sídlem v Táboře, karlovarské SOS dětské vesničky, pražská organizace Rosa a olomoucké P-Centrum.

Vzhledem k tomu, že letošní čtvrtá adventní neděle připadá Štědrému dni, první koncert proběhl již 26. 11. a to v Tereziánském sálu Břevnovského kláštera, věnovaný Centru pro ženy- ROSA. Tato organizace od roku 1993 poskytuje bezpečné prostředí ženám a dětem, které se staly obětmi domácího násilí. Konkrétní potřeby azylového domu jsou rekonstrukce kuchyně, nákup vybavení a především terapie, které mají snížit trauma klientů. Mezi účinkujícími se představili L.. Bílá, P. Malásek, Dasha, M. Kumžák, Unique Quartet a další.

Druhý Adventní koncert Česká televize vysílala z Pražské Lorety s věnováním olomouckému P-centru. Tento spolek už po 23 let nabízí pomoct v oblasti péče o rodiny s dětmi, prevenci a poradenství pro alkoholové a jiné závislosti, léčbu a doléčování závislostí. Zisk ze sbírky má jít na zajištění nových prostor, které by organizaci umožnily rozšíření své působnosti.

Koncerty již po několikáté provází moderátorská dvojice Ester Janečková a Jan Potměšil. Přispět je možné zasláním dárcovské SMS, nebo nově i online. Celková částka se nakonec rozdělí rovným dílem mezi všechny čtyři organizace. „Krásná hudba a možnost učinit dobrý skutek, pomoci tam, kde je to skutečně třeba, to je spojení, které vám nabízíme a věříme, že je společně také naplníme,“ pronesl během druhého večera moderátor Jan Potměšil.

Pro extrémní lenochy pak mám příjemnou, leč trochu finančně náročnější, alternativu. Kdejaký stánek vám dneska naservíruje sto tisíc druhů punče či svařáku. Stačí si jen vybrat, stejně jako to nedávno udělala redakce Mediátora.

Tato veřejná předvánoční sbírka je již tradicí a patří u nás k těm nejstarším. Podporuje organizace ze všech koutů České republiky a hlavně ty, které by běžně tak velký obnos peněz nemohly obdržet. Doposud sbírka pomohla 105 sdružením a rozdělila přes 170 milionů korun.

„Loňský ročník Adventních koncertů přinesl jeden z největších výtěžků v historii celé sbírky. Je skvělé, že i po pětadvaceti letech stále přibývají noví dárci. Co je ale možná lepší zprávou, je to, že i po stovce podpořených projektů v historii koncertů se každý rok hlásí desítky nových, které dělají velmi záslužnou práci a které si rozhodně zaslouží naši podporu. Letos vybrané projekty jsou toho důkazem,“ řekl generální ředitel ČT Petr Dvořák.

První adventní nedělní koncert byl věnovaný neziskové organizaci Mikasa, z.s. z Ostravy, která pomáhá dětem i dospělým s autismem a Aspergovým syndromem. Díky podpoře tak vznikne projekt sociální rehabilitace. Výtěžek z druhého koncertu poputoval do Sdružení Tulipán z Liberce, který zaměstnává osoby s poruchami duševního zdraví. Z peněz tak vzniknou nové zařízení pro rozvoj dalších aktivit chráněného zaměstnávání.  Klubíčko Beroun, o.p.s. se radoval z třetího koncertu, díky kterému budou moci rozšířit kapacitu bezbariérového zařízení na odlehčovací služby pro těžce zdravotně postižené, kterým se věnují. Poslední čtvrtý adventní koncert, a to včerejší, přinesl radost organizaci Zdravotní klaun, o.p.s., která v současné době zaměstnává 86 profesionálních klaunů, kteří pravidelně navštěvují 64 nemocnic v celé republice. Peníze potřebují na provoz, rekvizity a dárky pro pacienty.

Všechny adventní koncerty provázela moderátorská dvojice Ester Janečková a Jan Potměšil. Účinkujícími byli například Václav Hudeček, Miroslav Sekera, David Koller, dětský pěvecký sbor Radost Praha, Kvarteto Apollon, Leona Machálková a Komorní orchestr Pražských symfoniků.

„Vánoční čas si bez Adventních koncertů již vlastně ani neumím představit. Mají hluboký smysl. I letos byly vybrány skutečně úžasné organizace z různých koutů republiky a s cílem nezpochybnitelné a nezištné pomoci těm, kteří to potřebují. Každá z vybraných neziskových organizací má specifický záběr a myslím, že její pomoc opravdu vyvěrá ze srdce,“ řekl moderátor Jan Potměšil.

Peter Archer (Yannick Bisson) je zkušený a oblíbený reportér v newyorské televizní redakci. Těsně před Vánoci ale zjistí, že je jedním z kandidátů na pozici reportéra ve Washingtonu D.C., a proto chce najít se svým týmem dost poutavý příběh na to, aby mu dopomohl k vysněnému místu v celostátním vysílání.

Na druhé straně je tady matka samoživitelka Shannon se svým malým synem, která musí i na Štědrý den do práce. Jako řidička limuzíny má dnes vozit bláznivého milionáře Freda. Ten všude, kde zastaví, rozhazuje peníze. Něčeho takového si lidi samozřejmě hned všimnou, a tak se nabízí otázka: Kdo bude tím, kdo první přinese reportáž o Fredovi? A dostane Peter vysněnou práci?

Stánek Dobré místo pro život je již tradicí. Jak je to s projektem Punč s Deníkem?

Tento stánek funguje pod organizací Dobré místo pro život. My s nimi spolupracujeme na různých akcích. Letos je to ale poprvé, co Olomoucký deník prodává na stánku punč. Každý den má stánek na starosti určitá organizace fungující na Olomoucku a výtěžek se posílá potřebným lidem. Dnes tedy prodáváme my a náš výtěžek poputuje do denního stacionáře Dětského centra 90 v Olomouci – Topolanech. Každou hodinu se na stánku střídáme s lidmi z celé redakce. Je to, podle mého názoru, skvělá myšlenka a rozhodně stojí za to tu hodinu mrznout.

Sám jste studoval žurnalistiku, co vám to dalo?

Poznal jsem důležité lidi, kteří mi v žurnalistické profesi dál pomohli, konkrétně magistr Páral, kterého bych chtěl zmínit nejvíc. Určitě jsem získal spoustu kontaktů. Měl jsem skvělé spolužáky, mezi nimi například Filip Titlbach. Vždy jsme se učili všichni navzájem a byli jsme při studiu aktivní. Zkrátka jsme chtěli. Studium totiž není jen o tom chodit do školy, protože psát člověka nikdo ve škole nenaučí. Musí to chtít sám.

Při studiu jste také působil v univerzitním rádiu UP AIR. Co si o něm a o dalších univerzitních projektech myslíte?

Rádio UP AIR jsem pomáhal zakládat. Měli jsme totiž pocit, že se kolem nás nic neděje. Katedra nám se vším vycházela vstříc. Když v to věříte, můžete dosáhnout v podstatě všeho.  Někdo vám může říkat, že nejsou peníze nebo že to nedokážete, ale vy musíte chtít. Sleduji Houpacího osla, Mediátor a všechny podobné univerzitní projekty a je mi to moc sympatické. Protože studenti sami chtějí a ta radost je v tom vidět.

Jak jste se dostal do Olomouckého deníku?

V deníku jsem začal při studiu jako správce sociálních sítí. Martin Dostál,  nynější šéfredaktor, je takový můj guru. Je to člověk, který mě nejvíce naučil. Po dokončení studia jsem šel hned pracovat do Deníku. Odstátnicoval jsem a druhý den jsem už podepisoval smlouvu. Dostal jsem hned svůj tým, počítač a kancelář. Šlo to hrozně rychle a jsem za to všem moc vděčný.

Máte pro studenty žurnalistiky nějaký vánoční pozdrav či vzkaz, který byste chtěl vzkázat?

Chtěl bych popřát studentům žurnalistiky, ať do nového roku stihnou všechny deadliny, protože vím, jaký s tím byl vždy problém. Ať se ale na druhou stranu nebojí, že je nestihnou, protože noviny vždy vyšly, vycházejí a vycházet budou.

„Věřím, že tedy ani letos diváky, kteří se o svátcích spolehnou na vysílání České televize, nezklameme,“ přislíbil generální ředitel České televize Petr Dvořák v tiskové zprávě. Věřit je důležité, ale také jsme všichni věřili na Ježíška a jak to dopadlo… Posuďte sami.

První. Na Štědrý večer se za ČT utká v boji o diváckou pozornost film Martina Dolenského Pravý rytíř, příběh o jablku, které padlo daleko od stromu. Mládenec Vincent (Jan Komínek), od narození pacifista, který by neublížil ani mouše, a jeho otec (Lukáš Vaculík), ostřílený rytíř, se společně vydají na synovo dobrodružství. V pohádkových klasikách jde na zkušenou do světa pouze syn, teď ho doprovází i jeho otec a věřte, že jim svět dá pořádnou lekci. Samozřejmě se dočkáme láskyplného konce a bezesporu i polibku mládence s princeznou (Lucie Černá), je to přeci pohádka, avšak předtím jim zkříží cestu černokněžník a stihnou do zapeklité situace uvrhnout říši víl. Jak se s tím vším poperou, nevíme, ale až sníte kapra a bramborový salát, dozvíte se to sami.

Druhý. Boží hod vánoční na ČT bude ve jménu intrik, Hru o trůny však nečekejte. Čeledín Jiřík (Jan Cina) musí svému knížeti Honorádovi (Ondrej Koval‘) dovézt Radost (Marta Dancingerová), což je zlatovlasá princezna. Cestuje z, a to nekecám, Božemle až do samotného království. Aby jí mohl získat, musí splnit tři zapeklité úkoly a pokořit lstivého piráta, jehož jméno je, a to znovu nekecám, Za Bié Ocradé (Jan Dolanský). To přeci jen zvládne, pomůže mu totiž princezna, jeho družina, která s ním putovala z Božemle (haha), a zvířata, protože, a to se podržte, se v této pohádce bude mluvit se zvířaty, Narnii však nečekejte. Možná byste si mysleli, že až jí získá, bude pro problémech, ale co by to bylo za pohádku, kdyby se mládenec a princezna do sebe nezamilovali? No, závěr nechme na režisérovi Ivanovi Pokorném, možná Jiřík Honoráda ukecá za pár pramínku vlasů své nastávající. Jo a film se jmenuje Slíbená princezna.

Třetí. Pořádně se vysmrkejte, jelikož na svatého Štěpána půjde do televize Zázračný nos z režie Stanislava Párnického. Už z názvu je patrné, že se nebude jednat o dokument o Michaelovi Jacksonovi ani volné pokračování Potterovské série, tentokrát z pohledu jeho beznosého nepřítele Voldemorta. Bude to totiž úplně jinak, princeznu Dianu (Kristína Kanátová) čeká svatba z vůle jejího otce, se kterou ona nechce mít nic společného, aspoň do té doby, než zjistí zda jí její budoucí manžel opravdu upřímně miluje, protože ona si to nemyslí. Ve snaze najít řešení naletí šejdíři a po vypití elixíru, který má její otázky rozřešit, se jí zvětší nos. Co by na to Majky a Volďa dali? Nevíme, ale princezně je jasné, že takhle jí nebude chtít ani ten, koho nechce a táta jí vydědí. Z hledání odpovědí se tak stane hledání normálního nosu. Při tom najde samozřejmě i pravou lásku a třeba si velký nakonec nos nechá. Zamiluje se totiž do voňavkáře Tomáše (Vladislav Plevčík) a přeci…velký nos velkého ducha značí, hňupeeeee.

Čtvrtá. Umíte znakovou řeč? Možná ano, možná ne, je to vlastně jedno, protože Česká televize sice letos, stejně jako loni, připravila pohádku pro neslyšící ve znakovém jazyce ve spolupráci s neslyšícími herci, ale ta bude nadabovaná. Tentokrát režisérka Alena Dersziová přenese diváky svým filmcem Nepovedený čert do horoucích pekel, kde se narodil blonďatý čert Mikoláš. Ten leze krkem Luciferovu rádci Podlejzalovi, který se ho snaží z pekla jednou pro vždy vypudit. Blonďák bude s přehledem plnit pro něj připravené úkoly, až do chvíle, kdy dostane úkol založený na jedné čistě lidské vlastnosti. No uvidíme jaké vlastnosti, já sázím na korupci! Pravdu se dozvíme už dvacátého prvního na dvojce, a pak znovu dvacátého šestého na jedničce.

„Šanci jim asi dám, Pelíšky ani Popelka se s žádnou z nich nekryje,“ říkám já!

Co si člověk představí, když se řekne reklama na Coca-Colu? Odpověď je jednoduchá. Umělý sníh, červená barva, Santa Claus, světýlka, vlezlá písnička, kamiony a radost. Ano, všechno tohle se i tentokrát objevilo v novém spotu, který má na starosti španělská agentura Sra.Rushmore. V hlavním reklamním spotu se samozřejmě objevují všechny tři nápoje největší společnosti prodávající nealkoholické pití, a to Coca-Cola, Coca-Cola light a Coca-Cola Zero.

Coca-Cola Česká republika uvedla v listopadu novou reklamu v rámci globální kampaně Taste the Feeling. Na tento reklamní spot nyní navazuje 15 vteřinový tag on na podporu komunikace Vánočního kamionu. Tag on k vánoční tour Coca-Cola kamionu se bude vysílat celkem 3 týdny a s drobnými úpravami bude stejný jako v předešlém roce. Co se měnit nebude je velké nákladní vozidlo. Dlouhý, červený kamion posetý světýlky. Kamion se vydal na cestu po Česku 26. listopadu a svoji cestu ukončí 22. prosince.

„Coca-Cola vánoční kamion je již řadu let jednou z největších promotion na českém trhu, protože každoročně přiláká tisíce návštěvníků,“ řekl brand manažer značky Coca-Cola Jan Kopřiva.

Nabízí se totiž samozřejmě možnost spojit balící výtisk novin s osobou obdarovaného. Například zabalit jeho dárek do strany s rozhovorem, o kterém si myslíte, že by ho mohl zajímat. Nebo zkusit nějakou legrácku a vtipně či ironicky zkombinovat obsah dárku a jeho balením. Jen pozor, pořád jsou Vánoce, ne všechny strany a fotografie vytvoří tu pravou sváteční atmosféru.

Nasnadě je otázka, zda by neměli radost jen a pouze novináři. Nebudou nadšeni jen platonici, poetové? Představujete si ty zklamané tváře ostatních? A jak by vypadala vaše reakce?