Viac o tom ako celý koncept vznikol, ako samotný podcast funguje, ale aj aké je to spolupracovať s politikmi nám priblíži moderátor a tvorca podcastu Piatoček, Adam Blaško. Keďže Adam nedávno vyštudoval školu a je to mladý novinár, rozhovor sme sa rozhodli ponechať v autentickom duchu tykania.

Keď si človek dnes otvorí nejakú hudobnú platformu, má na výber nespočetne veľa podcastov na rôzne témy. Prečo si sa rozhodol postaviť koncept Piatočku práve na rozoberaní politiky?

Mne prišlo strašne komické, čo sa deje v politike a prišlo mi, že dostávajú oveľa menej humoru ako by si zaslúžili. Tí politici, ktorí tam sú tvoria humor, ale tak to nemá byť, všetci okolo majú tvoriť humor a oni majú robiť politiku. Preto som mal pocit, že je dôležité pre všetkých a asi aj pre demokraciu samotnú aby si z nich ľudia uťahovali.

Viem si predstaviť, že vytvoriť nový podcast od základov musí byť náročné. Aké boli začiatky?

Traja, čo sme teraz v tíme, Kristína Janščová, Viktor Hlavatovič a ja sme na tom pracovali od začiatku. Časom sa štylizovalo, čo a kto bude robiť. Nerobil som to sám nikdy, ale tá veľká časť, čo je na mne teraz, bola na mne stále. Začínal som vo svojej izbe s mikrofónom a aj doteraz mam vytvorené štúdio doma. Nikto nie je schopný hneď spraviť kvalitný podcast a aj to je niečo, čo mám pocit, že odrádza niektorých študentov alebo kohokoľvek. To, že budeš zo začiatku zlý, no a čo, tak budeš zo začiatku zlý, koho to trápi. Vypočuje si ťa 10 ľudí, ale skús sa zlepšovať, učiť sa ako tie veci robiť lepšie. Tým desiatim ľuďom, ktorí si na konci povedia, že to bolo podpriemerné, je to úplne jedno. Záleží len na tom či máš ochotu sa zlepšovať.

Tvojou úlohou teda nie je len moderácia?

Ja pripravujem scenár, moderujem a ďalej pracujem aj na postprodukcii. Občas keď robím postprodukciu, tak mi napadne nejaký fór, ktorý sa do scenáru nevošiel, pretože mi pri jeho písaní ani nenapadol, tak preňho spravím priestor a nahrám ho tam. Myslím si, že to je práve to špecifikum Piatočka a možno aj dôvod, prečo oproti ostatným podcastom trošku vystrelil. To, čo ja chcem ako scenárista, si spravím ako moderátor a na konci toho to uchytím v postprodukcii čiže tam nie je žiadny element ďalšieho človeka, s ktorým by som sa musel dohadovať, že by som to chcel spraviť inak.

Čiže veľká časť toho finálneho produktu je práve tvoja práca. Kto všetko sa ešte podieľa na tvorbe podcastu Piatoček?

Sme štyria (Viktor Hlavatovič, Adam Blaško, Kristína Gyuríková, Kristína Janščová), ale máme rozdelenú prácu okolo toho, čo sa týka aj sociálnych sietí a marketingu. Napríklad Viktor spravuje najmä sociálne siete a píše vždy aj jednu tému v podcaste. Kristína Gyuríková píše tragéda týždňa a Kristína Janščová to edituje. Robia značnú časť podcastu, ale ten finálny produkt si modelujem už ako chcem a do toho mi nezasahujú.

Možno si to poslucháči neuvedomujú, ale pri podcaste je potrebné pokryť viacero vecí. Aké sú podľa teba potrebné pozície pri samotnej tvorbe?

Je tam moderátor, následne niekto, kto dohaduje hosťa, čo samozrejme keďže sme trošku podimenzovaní množstvom ľudí, ktorí môžu na jednom podcaste robiť, tak to väčšinou dohaduje moderátor sám. Dramaturgiu väčšinou robí taktiež moderátor a možno mu občas niekto pomôže s tým, že potom prepája dramaturg strihača s moderátorom a ak je moderátor sám ten dramaturg, tak len on sa prepája so strihačom, čo som v našom prípade ja. Mám ešte jedného pomocníka, ktorý mi pomáha hľadať zvuky, ktoré tam chceme aby to dramaturgicky malo trošku honosnejší zvuk a aby tam boli aktuálne diania napríklad z tlačoviek. Pravdepodobne vo väčších produkciách ako je The Daily je dramaturg ďalšia osoba, ktorá pomáha moderátorovi spájať tie ďalšie zložky podcastu a potom je tam editor/strihač.

Všetky technické zručnosti si sa naučil už popri škole, alebo až v práci?

Ja som sa to samozrejme učil sám a tak nejak sa začali nabaľovať skúsenosti keď som sa dostal to denníka SME, kde mi poukazovali ako sa môžem posúvať dopredu. Základ toho je podľa mňa to , že som sa snažil robiť popri škole veci, ktoré odo mňa nikto nechcel a mal som pocit, že to bude dôležité do budúcna. Napríklad učiť sa editovať, učiť sa písať scenár a neučiť sa len nejaké základné dejiny žurnalistiky. Snažil som sa nájsť nejaké uplatnenie do budúcnosti a investoval som do toho čas.

Keby si mal určiť aká je časová náročnosť pri tvorbe jedného dielu, zakým to nahráš, zostriháš atď.. Dá sa to vôbec vyčísliť v hodinách?

Je to dosť ťažká otázka, pretože napríklad, keď aj moja šéfka chce vyčísliť, koľko hodín som robil v týždni tak sa to nedá zrátať. Je to veľa hodín. Čiže ak sa rozprávame čisto o hodinách a čisto o práci na jednom diely tak je to dajme tomu 24 hodín neustálej práce. Materiály si zbierame už v priebehu týždňa, a aj premýšľam ako potom zafrázovať, ako spracovať určité časti. Zapisujem si náhodné fóry, keď mi niečo napadne. Samotná tvorba, keď si k tomu sadnem a idem to celé dávať dokopy tak je to dajme tomu 7 hodín scenáru, hodina a pol nahrávania a zvyšok dňa je editovanie/postprodukcia.

Väčšinou sa v podcaste venujete nosnej téme, potom ďalšej menšej téme a posledný je tragéd týždňa. Ako sa dohadujete, akej udalosti sa budete venovať?

Vždy máme pred dielom dlhý telefonát o všetkom, čo sa stalo a riešime, ako to ideme spracovať. Následne si vyberáme kto chce, čo spracovať, pretože každý má bližšie k niečomu inému. Občas sa snažíme nájsť pointu celému dielu. Poväčšine sú to len tie tri témy, ktoré spolu úplne nesúvisia. Niekedy, sa ale udeje taká veľká udalosť v priebehu toho týždňa, že sa zhodneme len jednej téme.

Kvôli svojej práci sa určite viacerí stretávate s veľkou vlnou nenávisti či už od ľudí alebo od samotných politikov. Stalo sa ti niečo, čo už prekročilo všetky hranice?

Žijeme v krajine, kde všetci majú problém so všetkým. Stretávame sa s tým, že nám politici píšu a vyhrážajú sa nám, že nám nedali povolenie na nahrávanie. Samozrejme, my vždy splníme všetky náležitosti s tým, že sa predstavíme, kto sme, čo sme, čo robíme a že nahrávame pre účel podcastu a oni vždy súhlasia. Čiže, keď to retrospektívne pochopia, že sa úplne strápnili, pretože sú to grobiani, ktorí si nevedia zo seba spraviť srandu, tak nám neskôr píšu, že zažalujú celý denník Sme. To sa nikdy nestalo, pretože si uvedomia, že máme tu nahrávku, kde nám povolili nahrávanie a sú to len ich silácke reči. Horšie je keď politik robí kroky, ktoré nie sú právne, kedy sa ťa snaží úplne zdegradovať pred svojimi fanúšikmi. Stalo sa mi napríklad, že Rudolf Huliak (slovenský politik) zverejnil moje číslo pre jeho facebookovú skupinu.

Prečo to spravil?

Rudolf Huliak mal takú kauzu, kedy rozprával na videu, že homosexuáli môžu za globálne otepľovanie, pretože produkujú pri sexe priveľa CO2. Ja som s ním chcel spraviť rozhovor a chcel som ho konfrontovať s tým, čo povedal a on odpovedal, že denníku Sme nebude odpovedať. Ja som mu následne uštipačne ironicky povedal, že sa nemusí báť so mnou komunikovať, pretože neprodukujem pri sexe veľa CO2. On si následne z toho spravil screenshot aj s mojím číslom a zverejnil ho na facebooku s tým, že neskôr to prebral Danny Kollár (stíhaný extrémista) a dezinformačná scéna. Boli tam moje fotky a odkazovali ľuďom, že mi majú volať. Mal som potom pestré tri dni kedy mi ľudia volali a odkazovali veci typu, prečo ma moji rodičia stvorili a ďalšie nadávky rýdzo slovenského typu. Toto bol zatiaľ najhorší moment, ktorý sme zažili pri telefonátoch, ale ak si niekto myslí, že toto nás odradí, tak je to hlúpe.

Z tvojich odpovedí je mi jasné, že práca novinára je určite pestrá a vie byť aj psychicky náročná. Čo by si povedal, že je najťažšie na tvojej práci?

Chytanie balansu na hrane s vyhorením, je dosť náročná vec. Ja som ešte mladý človek, mám dvadsaťpäť a toto robím päť rokov, ale tým ako som stále zahĺbený v tom ako nikto na Slovensku v politike nemá sebareflexiu a dookola robia hlúposti, tak moja asi najväčšia challange je nevyhorieť pri tom všetkom. Nezáleží mi len na tom aby som dal dobrý podcast a dobrý obsah, ale záleží mi aj na tom kam ide Slovensko a takto dopodrobna to sledovať je niekedy veľmi psychicky náročné.

Máte do budúcna nejaké ďalšie plány s Piatočkom?

Teraz sme začali robiť eventy s kvízmi o politike a podobne. Ale jeden môj sen a cieľ do budúcna, ktorý budeme musieť veľmi diskutovať s denníkom Sme, pretože to bude finančne náročné, je spraviť možno už aj tento rok veľký gala večer tragéda roka. Uvidíme či sa to podarí, ale ja mám pocit, že keby sa toto podarilo, bolo by to vyvrcholenie veľkej päťročnej snahy tých, čo sme v Piatočku a toho, že sme sa z podcatu, ktorý počúvalo tisíc ľudí za týždeň dostali na stotisíc na diel.

Zdroj fotografie: amplion.eu

Diane Morgan divákov v úlohe investigatívnej novinárky Philomeny Cunk prevádza históriou sveta. Počas piatich dielov sledujeme najdôležitejšie udalosti v histórii ľudstva, zaujímavé osobnosti a vynálezy. Philomena si ako hostí pozýva odborníkov z rôznych oblastí – historikov, profesorov či lingvistov, ktorým kladie otázky.

Ak vám to znie ako bežný historický dokument, mýlite sa. Philomena totiž odborníkom kladie najviac bizarné a zvláštne otázky pretkané slovnými hračkami a „presluchmi“, ktorými svojich respondentov vyvádza z miery. S kamennou tvárou a stoickým výrazom sa ich naoko seriózne pýta úplne hlúposti, či pred známymi pamiatkami strieľa vtipy a ironické otázky. Suchý britský humor nemusí sadnúť každému, no Philomena vtipy vraví s tak vážnou tvárou, že sa na nich nedá nesmiať.

Päťdielna séria divákov prevádza najvýznamnejšími udalosťami ľudských dejín. Spomína na vylezenie z jaskyne a prvé veľké objavy, náboženské vojny, renesanciu, technologický vývoj až k dnešným moderným technológiám. Komentuje ich s dávkou irónie a sarkazmu a odkazuje na množstvo negatívnych stránok dejín. Ak od tohto seriálu očakávate nejaké historické vedomosti, veľa vám toho neprinesie. Poučí, no viac sa zasmejete, ak máte aspoň elementárnu znalosť dejín.

Práve suchý humor a irónia rozdelili sledujúcich na dva tábory. Niektorí si ho pochvaľujú a seriál hodnotia pozitívne. Našlo sa však veľa ľudí, ktorým tento druh humoru nevyhovoval, považovali ho za trápny či nudný. Ako sa vraví, humor je subjektívna šálka kávy. Ak zbožňujete suchý humor a slovné hračky, tento seriál je to pravé pre vás.

Organizace Reporters Without Borders (RWB) si ke dni svobody tisku, který byl letos 3. května, připravila srovnání zemí skrze stanovený index. Ten byl rozdělen podle několika kritérií na pět částí: politický, ekonomický a kulturně sociální kontext, bezpečností a právní fungování daného státu.

Podle výsledného čísla se pak země dělí do pěti skupin. Nejlepší z nich dostaly zelenou a hodnocení „dobrý“, nejhorší pak červenou s hodnocením „velmi vážné“. Česká republika se umístila na čtrnáctém místě, což ji řadí do popředí tohoto žebříčku, i tak se ale nedokázala dostat do nejlépe hodnocené skupiny.

Nejlépe si vede Norsko, na chvostu zůstává KLDR

Jen osm zemí obdrželo označení „dobrý“. Suverénně nejlepší podmínky má pro svobodu tisku Norsko, posledním z takto označených států je Estonsko.

Na druhé straně žebříčků se jako každý rok umístila KLDR, známá svými nedemokratickými přístupy a diktátorským režimem. Oproti minulému roku se také propadlo ještě níže Rusko. To od zahájení války na Ukrajině začalo ještě více omezovat protivládní média a čím dál tím více šíří svou propagandu.

Do elitní dvacítky se dostaly pouze dva státy mimo Evropu, desátý Východní Timor, který se dokonce umístil před Českou republikou, a devatenáctá Samoa.

Česko si polepšilo, do příštích let má prostor na další zlepšování

Česká žurnalistika se v žebříčku umístila jako čtrnáctá nejsvobodnější. I přesto jsou ale podle RWB stále místa, která by se měla řešit více. Hlavním problémem bývá ve většině států politická sféra. V Česku se potýkáme například s médii patřící politikům. Skrze to pak může docházet k jejich ovlivňování. Nejznámějším vlastníkem několika médií u nás je Andrej Babiš, který má od roku 2010 pod svým jménem společnost MAFRA.

Politici média kritizují, občas volí i urážky

Mezi další časté jevy patří vyvíjení politického nátlaku. K němu většinou dochází skrze kritiku směrem k politikům. Těm se nelíbí, jak o nich dané médium píše či mluví a často pak kritiku vrací, občas i za pomoci urážek. Kromě zmíněného Andreje Babiše se k médiím často kriticky vyjadřuje i Tomio Okamura. Ten už dokonce některým médiím odmítá poskytovat rozhovor.

Nátlak směrem na novináře dlouhou dobu také vyvíjel bývalý prezident Miloš Zeman. Ten byl svou tvrdou kritikou směrem k novinářům známý od začátku své politické kariéry. Jeho nejdrsnější názory přišly až když zastával nejvyšší politickou funkci. Jeden z jeho nejznámějších výroků „novinářů je příliš mnoho, měli by se likvidovat“ poukazuje na to, jaké mínění o novinářích měl. Zeman se nechvalně proslavil také v roce 2017, kdy dostal darem maketu samopalu s lahví Becherovky místo zásobníku a nápisem „na novináře“. V březnu tohoto roku došlo v České republice ke změně hlavy státu, kdy se stal novým českým prezidentem Petr Pavel. Ten má na novináře naprosto opačný názor než Zeman, je tedy možné do budoucna očekávat, že minimálně z jeho strany dojde k poklesu útoků na média.

Česká televize je od pandemie pod tlakem

Veřejnoprávní média bývají ve spoustě zemí často kritizovaná a není tomu jinak ani u nás. Česká televize (ČT) se dostala během pandemie koronaviru pod tlak. Největší problémy v té době dělala česká dezinformační scéna, vedená Jiřím Černohorským, Janou Peterkovou a později i bývalým poslancem Lubomírem Volným. Ti na svých sociálních sítích sdíleli nepravdivé informace, a právě ČT označovali často za dezinformační a lživé médium.

Po tom, co pandemie skončila se dostala ČT znovu pod tlak, tentokrát kvůli válce na Ukrajině. Znovu se objevila skupina lidí, která tvrdila, že všechny reportáže o útoku Ruska jsou nepravdivé. Mezi hlavními postavami se vyměnilo několik lidí, nyní je tou nejznámější Jindřich Rajchl. Ten na svých demonstracích kromě vlády kritizuje právě i česká média za to, že údajně nešíří pravdivé informace a až příliš se zastávají Ukrajinců.

Uživatelé Twitteru mohli v posledních týdnech zaznamenat nezvyklou aktivitu samotné aplikace. Známé logo modré ikony s bílým ptáčkem se totiž na chvíli změnilo. Ikonu měl nahradit obrázek psa plemene shiba-inu. Zřejmě šlo o narážku na kryptonu dogecoin, z jejího ovlivňování obvinili Muska v roce 2021.

The Doge Meme has mysteriously replaced the Twitter logo on the profile and timeline of all users on Twitter Web. pic.twitter.com/ck4udLNDDP

— Pop Base (@PopBase) April 3, 2023

Majitel Twitteru se rozhodl zavtipkovat i se samotným jménem společnosti. Z Twitter, vytvořil Titter, který má odrážet dvojsmysl. Slovo tit v angličtině označuje nejen sýkorku, která znázorňuje již zmíněné logo, ale také se používá jako hovorové označení prsou. Stejně tak uvedl server Seznam Zprávy ve svém článku odkazujícím na Muskovy vtípky.

They tried to muffle our titter

— Elon Musk (@elonmusk) April 10, 2023

Na hlavní budově společnosti v San Franciscu nechal Musk zabělit písmeno ,,w“. V návaznosti na to Muska upozornil vlastník hlavní budovy na dodržování zákona a povinnost zachovat původní nápis Twitter. Musk vyřešil problém tím, že „w“ přetřel průhlednou bílou barvou, přes kterou je písmeno i nadále viditelné. Ve vlákně pod příspěvkem pak komentuje: „Zkusili umlčet náš titter“.

Ani jedna ze změn neměla dlouhého trvání a šlo tak pouze o vtip. Skutečná změna názvu Twitteru ale přišla, a to ve formě nové společnosti X Corp. – aplikace, která má dělat vše. ,,Nákup Twitteru je způsob, jak urychlit nástup mé původní vize pro společnost X.com,“ uvedl Musk v říjnu 2022. Inspiraci čerpá z čínské aplikace WeChat, jeho přání ale je, aby X Corp. používalo víc lidí.

Or maybe just X https://t.co/5nCtYbrPfN

— Elon Musk (@elonmusk) April 24, 2023

Elon Musk vs. média

V minulém roce došlo k výrazné regulaci zaměstnanců společnosti. Škrty se týkaly i oddělení pro vnější vztahy. Tímto krokem znemožnil seriózní komunikaci s novináři. Na každý e-mail, který zašlete na tiskové oddělení, neboli oddělení pro média, automaticky odpoví emotikonem, který symbolizuje exkrement.

Musk si vystřelil i z veřejnoprávních médií. Některým přidal štítek s označením vládou financované médium. Označil tak vybraná média po celém světě – americké National Public Radio, ale i veřejnoprávní médium v Kanadě Canadian Broadcasting Corporation. Mimo jiné zamířil svým útokem i do Austrálie, Švédska, Katalánska a Velké Británie.

Britskému BBC se jako jedinému médiu omluvil. Uznal, že na jejich stránce není označení nutné a má rád jejich obsah. Opravil štítek na veřejně financované médium. Vše vysvětlil v rozhovoru, který BBC poskytnul. Jiná média, kterým poškozující štítek ponechal, to vnímají jako narušení jejich důvěryhodnosti. Některá se v rámci nesouhlasu stáhla z virtuálního prostoru Twitteru.

Elon Musk speaks to BBC journalist James Clayton, about the BBC being labelled "government funded". pic.twitter.com/xbDVnPVM0y

— Sk Boz Phd (@ProfessorBoz) April 12, 2023

Ovšem i štítky Musk ze sítě stáhnul. Česká televize obdržela svůj štítek také, naštěstí ten správný – a to veřejnoprávní médium. Podobné štítky byly pro média aplikované už v minulosti. Používané byly výhradně pro ruská a čínská propagandistická média.

Twitter je podle jeho majitele na hraně bankrotu, i proto zkouší zavést zpoplatněné prémiové účty Twitter Blue. Ověřené účty modrou fajfkou tak může mít kdokoliv, kdo si ji zaplatí. Doteď sloužila ikonka pro veřejně známé osobnosti nebo společnosti pro odlišení od falešných účtů.

Podle Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR se přechylování používá k tomu, aby se rozlišilo mužské a ženské pohlaví. Přechylování se u nás využívá už po staletí, v poslední době se však navyšuje počet žen, které si chtějí příjmení ponechat v původní podobě, která není přechýlená.

Hlavním problémem užívání nepřechýlené podoby jména je jazyková stránka věci. Problém může například nastat při skloňování jmen nebo při užití cizích příjmení, kdy nemusí být jasné, jestli se jedná o muže či ženu. Skrze tyto problémy se česká média spíše přiklání k užívání přechylování, najdou se však i výjimky.

Česká televize má jasná pravidla

Česká televize (ČT) má jako jedna z mála pevně stanovená pravidla. Vychází z doporučení Ústavu pro jazyk český a užívá přechylování jmen tak, aby bylo zřetelné, zda jde o osobu mužského či ženského pohlaví. V jejich článcích a reportážích tak můžeme velmi snadno rozpoznat, o kom se píše nebo mluví.

Projev komentátorů je speciálně upraven Kodexem ČT, ve kterém je stanoveno, že komentátor vždy musí upřednostnit přechylování ženského jména před formou nepřechýlenou. Toto pravidlo se však netýká expertů, kteří si mohou vybrat, jakou podobu využijí. Z pravidla existují i odchylky, kterých je ale velmi málo a používají se především u známých osobností (např. Marylin Monroe).

TV Nova ani TV Prima svá pravidla nemají, drží se ale přechylování

U dvou největších českých soukromých televizních stanic nejsou pravidla daná kodexem, jak je tomu u ČT. Přesto obě televize využívají přechýlené formy ženského příjmení, a to ze stejného důvodu, jako už zmíněná ČT.

TV Nova i TV Prima se tématu přechylování dotýkají v některých svých článcích, přímé prohlášení o jejím užívání ale nemají.

Tisk postupuje stejně jako televize, najdou se ale výjimky

Většina tištěných médií v České republice využívá přechylování stejně, jako ta televizní. I tak se ale najdou jedinci, kteří daná pravidla příliš neřeší.

Blesk je jedním z médií, který si s přechylováním jmen vůbec neláme hlavu. Když se podíváme například na články ohledně známé americké zpěvačky Britney Spears, v pravidlech ohledně přechylování se značně rozchází. Zatímco v článku z listopadu roku 2022, který píše o jejím zmizení ji Blesk zmiňuje jako Britney Spears, v novějším článku vydaném o dva měsíce později využili přechýlenou formu a v titulku mají její jméno jako Britney Spearsová.

V konečném hledisku v České republice k přechylování dochází. Otázkou však zůstává, jestli by se neměla stanovit pravidla, která by určovala jednotnou směrnici všem novinám a televizím, aby pak nedocházelo k situacím, které mohou čtenáře a diváky mást.

Pracovní pozice je pro Vás vhodná, když:

• máte zájmem o dění doma i ve světě
• máte zkušenosti se zpravodajstvím
• nevadí Vám služby v noci, nebo služby střídané

V rámci práce budete:

• zadávat přípravu a výrobu zpravodajských příspěvků newsroomu ve spolupráci s šéfeditorem
• garantovat zpracování aktuálních událostí
• zajišťovat vyváženost zpravodajství kontrolou práce redaktorů
• hlídat soulad obsahu a formy příspěvků s normami a zásadami média veřejné služby

Co se od vás očekává?

• zkušenosti s touto prací výhodou
• znalost cizího jazyka výhodou
• perfektní znalost českého jazyka
• vysoká škola, případně střední škola s novinářskou praxí
• komunikační dovednosti, časovou flexibilitu, schopnost zvládat stres
• schopnost pracovat ve vícesměnném provozu

Co vám bude nabídnuto?

• zázemí velké mediální společnosti
• práce s perspektivou
• odpovídající mzda a osobní ohodnocení
• firemní vzdělávání se a profesní růst
• Multisport karta, penzijní pojištění, 4 sick days, 5 týdnů dovolené

Receptů, jak si uvařit slávu na Instagramu nebo Twitteru, je spousta. Ital Fabrizio Romano to ale vzal tím nejlepším možným způsobem. Stal se symbolem spolehlivosti a pravdivosti, v dnešní době velmi raritních komodit.

„Chtěl jsem být novinářem už od útlého věku. Vždy jsem miloval fotbal, ale nikdy jsem nebyl dost dobrý, abych ho hrál. Abych u něj mohl být, tak jsem si vybral žurnalistiku,“ řekl Romano v rozhovoru pro The Sporting News. K fotbalu ho přivedl jeho otec Luigi, celoživotní fanoušek. Na druhou stranu, bylo by neskutečně těžké nepropadnout krásné hře, když se narodíte v Neapoli. Město poblázněné Maradonou, a v současné době gruzínskou superstar Kvaracchelijou, vás prostě fotbal milovat přinutí.

Kamarádi si pomáhají

Začátek jeho novinářské kariéry byl opravdu zajímavý. Po setkání s agentem mladého a neznámého italského fotbalisty Maura Icardiho vyplnil report, který sehrál klíčovou roli v následném přestupu Itala do Sampdorie. O dva roky později, když se z Icardiho stal střelec par excellence, předal agent informaci o přestupu svého klienta do slavného Interu Milán jako první právě Romanovi, který mu tehdy svým reportem pomohl.

Romano si v následujících letech vybudoval síť kontaktů a známostí, díky kterým ví o spoustě přestupů jako první. „Výměna Cancela z Juventusu za Danila z Manchesteru City. Lukaku z Interu do Manchesteru United. Nebo Alexis Sanchéz z Manchesteru United do Interu,“ vyjmenovává některé přestupy, které „propálil“ jako první.

Nejlepší fotbalový novinář

V současné době sedí na piedestalu fotbalových novinářů jako neohrožené číslo jedna, jako ten, který ukázal ostatním, jak se to má dělat. Romano se loni v listopadu stal prvním držitelem ocenění Best Football Journalist, vydávaném společností Globe Soccer. „Tato cena je pro mou rodinu a přátele, kteří mě podporují a chápou, když celou společnou večeři prosedím na telefonu,“ řekl v příspěvku na Instagramu Romano.

https://www.instagram.com/p/ClGlKovIz5v/?hl=cs

Je radost koukat, když je novinář do své práce zapálený. Romano to však posouvá na úplně jiný level. „V době přestupových oken prakticky nespím. Když se to povede, tak jdu spát v pět hodin ráno. Nikdy nechodím spát dřív, to opravdu ne,“ říká Ital o svém spánkovém režimu během přestupních období.

Jak vzniklo „Here we go“?  

Hláška „Here we go“ (v překladu jdeme na to) se stala symbolem hotových a definitivně potvrzených přestupů ve světě fotbalu. Romano ji poprvé použil při jedné z přestupových ság týkajících se Manchesteru United. Chtěl tím dát sledujícím vědět, že po měsíčních vyjednáváních je konečně hotovo. Následně ho začali žádat příznivci ostatních klubů, aby tuto hlášku řekl i u přestupu týkajícího se jejich týmu.

„Uvědomil jsem si, že je to pěkný nápad, protože to pochází od mých sledujících, a ne z nějaké komunikační strategie či doporučení agenta,“ komentoval začátek slavné hlášky Romano. I samotné kluby poznaly sílu těchto tří slov a začaly italského novináře využívat na oficiální oznámení příchodu hráčů.

It’s not official until @FabrizioRomano says the magic words… 𝙃𝙀𝙍𝙀. 𝙒𝙀. 𝙂𝙊!

Benvenuto a Toronto, Lorenzo Insigne @Lor_Insigne | #TFCLive pic.twitter.com/2Ved7P4SZF

— Toronto FC (@TorontoFC) January 8, 2022

Není to anonymní stroj, ale člověk

Fabrizio Romano má však ještě jednu kvalitu, díky které je tak oblíbený. A to tu lidskou. Je velmi pokorný, nikdy nezapomene poděkovat kolegům z branže, rodině a přátelům. Navíc rád ukazuje, že je také pouze obyčejný člověk. Když Italové vyhráli evropský šampionát v roce 2021, nepokrytě a bujaře slavil ve svých „stories“.

Nenahrává jeho zkratkovité podávání informací dnešní povrchní době, kdy se nejde do hloubky? V tomto případě si myslím, že ne. Kdo chce, může si poslechnout podcast, ve kterém Romano rozebírá jednotlivé přestupy a spekulace. Taktéž vycházejí jeho plnohodnotné články v The Guardian, dělá také experta pro Sky Sports Italy a CBS Sports. Spíše chytře využil díry na trhu a ukázal ostatním, jak se má pracovat se sociálními sítěmi.

V dnešní rychlé době je totiž stěžejní, aby si lidé přečetli informace rychle, stručně a hlavně přesně. Tato kritéria Fabrizio Romano splňuje nejlépe ze všech, a i díky tomu získal svou popularitu. Nová média tu s námi pravděpodobně zůstanou, tudíž je potřeba se adaptovat. Tento zapálený fanoušek fotbalu nám ukázal, jak se má moderní novinařina s lidskou tváří dělat.

Soutěž se zaměřuje na veškerá média jak od elektronických, tak přes tištěná, regionální až po celostátní. Oceňovány jsou příspěvky i celé série. Letos proběhne udělování ve třech kategoriích: Kategorie psané žurnalistiky, Kategorie audiovizuální žurnalistky a Zvláštní cena. Pro každou kategorii bude sestavena pětičlenná nezávislá porota, která rozhodne o vítězném příspěvku. Vyhlášení se uskuteční v prostorách Jatka 78 v pražských Holešovicích ve středu 3. května. Vůbec první předávání bylo roku 2010, nejúspěšnějším novinářem je Martin Veselovský z DVTV. Právě za působení v této internetové televizi ho ocenili pětkrát, zbývající šestou cenu získal, když byl součástí Radiožurnálu.

Kategorie psané žurnalistiky

Oceňovat se bude nejlepší komentář a želízkem v ohni by mohl být komentátor David Klimeš z Aktuálně.cz se sérií komentářů z politické scény. V minulosti již nominovaná Saša Uhlová působí v deníku Právo a svými sloupky, které vychází i na portále Novinky.cz, se vyjadřuje ke společenským problémům.

Přímo vtáhnout do děje je účel reportáže. Zde převládá téma Ukrajiny. Redaktoři Respektu Ondřej Kundra a Tomáš Brolík spolu v prosinci 2022 vydali reportáž nazvanou „Cesta před boží i pozemský soud“ z ukrajinského Izjumu.

Petra Procházková z Deníku N bude usilovat o nejlepší rozhovor, který udělala s ruským politologem Dmitrijm Jevstafjevem na téma vysvětlování smyslu války na Ukrajině Rusům. Deník Alarm bude reprezentovat Klára Votavová, té poskytl interview antropolog Ivan Kalmar, který hovořil o diskriminaci občanů východní Evropy v očích západního světa.

O nejlepší investigativní příspěvek bude usilovat například Gaby Khazalová, reportérka Deníku Referendum, která se pustila do poodhalování vlastnické struktury nemovitostí v Praze. Jan Novák z portálu Seznam Zprávy se v článku „Ničil životy a sny“ zaměřuje na sexuální zneužívání mladých svěřenkyň v kickboxu.

Kategorie audiovizuální žurnalistiky

V této kategorii se budou hodnotit nejlepší analyticko-investigativní příspěvky. Oba jsou z pořadu Reportéři ČT. Jeden pod názvem „Ruská maskirovka“ o praní špinavých peněz, druhá byla vydaná jako „Ruská spojka,“ o obvinění dvou ruských agentů českou vládou za útoky na muniční sklad ve Vrběticích.

Nejlepší rozhovor, diskuzi nebo besedu bude reprezentovat Alžběta Havlová z podcastu Bez filtru, v jednom z dílů mluvila s terapeutem z Centra Paraple o smyslu života vozíčkáře. Podcast Odposlech webu investigace.cz přinesl ve své 71. epizodě dvojrozhovor s Evou Kubániovou a Pavlou Holcovou, tématem byla vražda novináře Jána Kuciaka.

V sekci reportáží soutěží tři příspěvky z dílny České televize. Soutěžní snímky pojednávají o Ukrajině, roli médií v současné době a o hospitalizovaných dětech v nemocnici.

Zvláštní ceny

O česko-slovenské ceně veřejnosti mohli čtenáři rozhodnout v online hlasování přímo na webu nadace OSF. Na samotném předávání budou odhalena jména laureátů pro Novinářskou křepelku, ocenění pro mladé novináře do 33 let, a pro Cenu Karla Havlíčka Borovského za mimořádně společensky přínosný text. Opomíjeny nebudou kreslené vtipy. V kategorii regionální žurnalistiky se bude hodnotit reportáž o brněnské MHD, kůrovci nebo kandidatuře majitele Komety Brno do zastupitelstva města.

Cena za Solutions Journalism – žurnalistika zaměřená na řešení, zde se bude hodnotit Článek z Deníku N o německém městě Altena přijímající syrské běžence. Jaké je to pro mladého začínajícího učitele dostat se do praxe ve svém článku píše Dominika Hromková a Michaela Endrštová za Aktuálně.cz. Cenu za inovativní online žurnalistiku si bude chtít z předávání odnést článek o omikronu, inflaci a dostupnosti bydlení v České republice.

Koncem března spustila Economia nový web Centrum Výběr, který nabízí obsah všech titulů vydavatelského domu. Nyní na stránce najdeme například rubriku Gastro zázraky, Podivné zločiny nebo Na co jste se chtěli zeptat. V budoucnu budou připojena i jiná média.

Doména Výběr.centrum.cz nabízí články, fotografie, videa nebo rozhovory z Aktuálně.cz. Najdeme zde obsah z webů Žena.cz, PročNe a Ekonom. Nechybí analytické články nebo infografika Hospodářských novin. Služba je zcela zdarma. Nyní ale plnou verzi mohou užívat jen přihlášení uživatelé Centrum.cz, Volný.cz a Atlas.cz.

Tomáš Eder v tiskové zprávě uvedl, že web Centrum Výběr bude správnou inovací platformy Centrum.cz. Uživatelé se podle Edera mohou těšit na další novinky. Bližší informace ale neuvedl. Cílem společnosti Economia je, aby byl uživatel vždy v dění.

„Řada článků, které naši redaktoři vytvořili a vytváří, je aktuální i s větším časovým odstupem a mnohdy právě tento odstup ještě více zvýrazní hodnotu textů a neměly by proto zaniknout. Proto i s tímto dříve vyprodukovaným obsahem budeme na vyber.centrum.cz,“ odpovídá asistentka vedení a specialistka na interní komunikaci Alena Lundová na otázku, jaká byla motivace k založení nového webu.

Ohledně umělé inteligence se aktuálně v médiích roztrhl pytel. Všichni upozorňují na to, jak bude postupně brát práci novinářům i jiným povoláním. Jenže umělá inteligence v novinařině pracuje už delší dobu. Proč je okolo toho tak velký poprask až teď, může být především z důvodu jejího zlepšování. Zpravodajská a objektivní témata navíc zpracují dnes už bezchybně a za pár sekund. Novinkou začaly být kromě článku dokonce i celé reportáže.

Otázka podle mě není, jestli AI bude novinářům přebírat jejich práci, ale kdy tomu tak bude. A ještě větším otazníkem může být také skutečnost, jak moc se tento „zdroj“ začne do práce reportérů a novinářů potají vkrádat a odvádět za novináře čím dál větší kus práce. Přeci jenom se jedná o volně dostupný generátor. Stačí se bezplatně zaregistrovat a článek máte na světě. Z hlediska rychlosti a využití pro obyčejné zpravodajství se to zdá být výhodným pomocníkem, tak proč ho nevyužít. Ohledně toho, jak moc etické to vůči novinářům a společnosti je, si musí média sáhnout do svědomí sama.

Pro účely tohoto článku jsem si vyzkoušela, jak taková hračka funguje. O výsledku se můžete přesvědčit sami. Perex je až na pár drobných detailů vygenerovaný „robotem“ ChatGPT od neziskové organizace OpenAI. Překvapivě vše fungovalo v češtině a nebylo potřeba nic platit. A když už tady máme AI, která zvládne odevzdávat texty rovnou v našem jazyce, je čemu se divit. Pro porovnání, takový systém Siri v našich „jablíčkách“ česky stále nerozumí a své funkce tak poskytuje těm z nás, kdo ovládají alespoň základy angličtiny.

Co mě osobně na ChatGPT fascinovalo, byla přesnost s jakou pracuje. Přitom se jedná teprve o beta verzi (verze, v které produkt není plně dokončen a stále může vykazovat chyby nebo nespolehlivé chování; pozn. red.). Na obrázku níže lze vidět dva odlišné texty, které stránka vygenerovala. Prvně jsem zadala pouze „napiš perex ke článku o umělé inteligenci“. Došlo mi ale, že mně jde o její využití v novinářské oblasti. Pokyn jsem změnila na „napiš perex ke článku o AI v novinářském prostředí“. K mému vlastnímu překvapení to zvládla tak dobře, že jsem to bez větších úprav a s pouze pár škrty použila.

Umělá inteligence v novinařině figuruje už delší dobu, proč se bát až teď 

Existuje několik ukázkových příkladů, kde si média vyzkoušela odvysílat reportáže či vydat články, napsané AI. Některé reportáže inteligence dokonce i sama odvysílala. Hlas ani obličej v televizi nepatřil žádné lidské bytosti, přesto tak působil, a to velmi věrohodně. Stanice CNN Prima Gaming ve svém herním pořadu nedávno nechala umělou inteligenci sestavit a odvysílat krátkou reportáž o výhodách a nevýhodách hraní videoher. Inteligence během pár minut vygenerovala vlastní záběry, obličej moderátorky a komentář v českém jazyce. Propracovanost a věrohodnost výsledného produktu překvapila i samotné moderátory Jana Hrušovského a Michala Kabeleho. Přestože video nebylo po zvukové stránce zcela dokonalé, protože hlas moderátorky zněl podobně jako google překladač, a slova nezapadala do pohybů rtů, informačně a vizuálně byla krátká reportáž smysluplná a hodnotná.

Mimo Primu pracuje od roku 2020 s uměle vygenerovanými texty například ekonomický deník E15. Ten využívá rychlost a automatizaci u zpráv týkajících se pražské burzy. K tomu se ve stejném roce vyjádřil pro web Mediaguru.cz také bývalý vedoucí webu E15 a zástupce tehdejší šéfredaktorky, Michal Šenk. „Celá operace je tak pro nás otázkou opravdu jen několika minut. Zároveň jsme dosud nemuseli řešit žádnou nepřesnost robota ani jiný kolaps.“ Uvedl Šenk.

K využívání AI se přidala také Česká tisková kancelář (ČTK), která jako první využila automaticky generované texty při krajských a senátních volbách už v roce 2018.  Ani Česká televize (ČT) si nenechala tuto zkušenost utéct a v roce 2021 použila inteligenci pro vygenerování otázek do prezidentské debaty.

„Virtuální moderátorka dostala k dispozici programy stran, hnutí a koalic týkající se budoucnosti a digitalizace, a také životopisy jednotlivých předsedů. Z nich vytvořila několik otázek, které sama položila hostům superdebaty,“ uvedl zástupce šéfredaktora zpravodajství ČT František Lutonský.

Existuje dokonce spolupráce mezi českými univerzitami, které se podílejí na tvorbě umělé inteligence pro novináře. Spolupráce byla zahájena v roce 2019, a to mezi katedrami žurnalistiky na Fakultě sociálních věd UK, katedře počítačů na Elektrotechnické fakultě ČVUT a na katedře  informatiky a výpočetní techniky na Fakultě aplikovaných věd Západočeské univerzity. Součástí projektu byl také automatizovaný systém na ověřování pravdivosti tvrzení na základě dostupných zdrojů.

Jediná společnost Google se v lednu letošního roku proti AI vymezila. Podle jejích slov vidí umělou inteligenci jako konkurenci, která může společnost poškodit. Texty generované AI bude vyhodnocovat jako spam (jakákoliv forma nevyžádané hromadné digitální komunikace; pozn. red.). Argumentem k tomuto jednání je podle Googlu skutečnost, že lidé se budou inteligence ptát na věci, které si dříve vyhledávali v jejich prohlížeči. Sám John Muller, jeden ze specialistů Googlu na vyhledávání, ovšem přiznal, že nebude tak jednoduché automaticky vygenerované texty rozpoznat a omezit tak jejich výskyt.