Pro děti byla především učitelkou, která jim byla nablízku, což nebylo běžné. Pro své kolegyně z ženských hnutí byla demokratkou a humanistkou s velkým sociálním cítěním, které se snažila prosazovat i ve vrcholné politice. A v tehdejší ryze mužské společnosti byla vnímána jako neoblomná pracovitá žena, pohotová řečnice a vždy výborně argumentačně připravená pro jakoukoliv debatu.

Plamínková se nebála prosazovat své názory a otevírat témata, na které nebyla tehdejší společnost zvyklá. Ne vždy se tak setkala s pochopením. Vnímala to ovšem jako své poslání a v případě, že nechtěli lidé naslouchat, sdělovala své názory prostřednictvím textů, které publikovala v Časopise učitelek, Ženském obzoru, Ženské radě, ale také v Českém slově nebo časopise Čas.

Psala především články o problematice ženských práv, kterými se celoživotně zabývala. Jako učitelka, která v té době musela žít v celibátu, se také významným způsobem zasadila o jeho zrušení, ke kterému došlo v roce 1919. Následující rok se podařilo do Ústavy implementovat všeobecné volební právo pro ženy. Cesta, kterou si ale Plamínková kvůli prosazování těchto změn musela projít, byla velmi náročná.

Františka Plamínková byla významnou osobností v oblasti prosazování ženských práv a svobod nejen v českých zemích. V tehdejší době cestovala s hnutím po celém světě a snažila se podněcovat otevřenou debatu. Připravovala tak prostřednictvím svých názorů a myšlenek půdu pro debaty následující, díky kterým se věci dávaly do pohybu. Za svoji aktivní snahu o narovnání práv a svou politickou práci bohužel zaplatila svým životem.

Zdroj: Zapomenutá Františka Plamínková

Po aférách, které proběhly v 70. letech, začali lidé ztrácet důvěru ve vládní instituce. Tato situace nechala vzniknout i řadě děl. V roce 1978 také filmu Kozoroh 1, jehož prostřednictvím se zrodil i jednohlasný hrdina, novinář Robert Caulfield. Ten v příběhu zastává funkci jediného dobra a spravedlnosti, jelikož i zdánlivě kladné postavy mají ryze negativní vlastnosti. Odraz nálady v tehdejší společnosti je ve filmu režiséra Petera Hyamse na první dobrou tedy značně patrný.

Samotného Caulfielda ztvárnil Elliott Gould, známý především pro svou roli otce Moniky a Rosse Gellerových v seriálu Přátelé. Jako novinář Caulfield si ovšem neustále stěžuje své kamarádce Judy Drinkwater, že zázemí, jako rodinu, zřejmě nikdy mít nebude. Poněkud unavený životem se zdá být vůči svému okolí i poměrně laxní, a to i přesto, že je novinář.

To, že je opravdu ke svému okolí netečný, a jen tak proplouvá životem, se ukazuje především v momentě, kdy nasedne do auta a během jízdy zjistí, že mu nefungují brzdy. Jako člověk, který se podle tachometru řítí městem stokilometrovou rychlostí, zvládá celou situaci až moc s přehledem. Skoro jako by byl superhrdina, jehož superschopností je naprostý klid a čistá mysl.

Změna osobnosti

Z Caulfielda, z poměrně neopatrného, přehnaně slušného a lehce zdrženlivého člověka, se ale v průběhu filmu vyklube velice odhodlaný muž, který okamžitě při zjištění problému zbystří a snaží se za každou cenu přijít na to, co se to kolem něj děje.

Jeho velkým mínusem je ale jeho důvěřivost a čitelnost osobnosti. V podstatě veškeré typické vlastnosti novináře se v tomto filmu setkávají s naprostým opakem. Třeba to, že ho jeho šéfredaktor seřve a vyhodí z práce, je pro něj jen jakási okrajová záležitost.

Podle Judy také moc pije a mluví. A to by přeci rozumný člověk v případě, že ho chce někdo zabít, nedělal. On ale na rozdíl od rádoby rozumných lidí dál uhání autem ve své stokilometrové rychlosti. A to i v momentech, kdy je to vysoce nežádoucí.

Tak trošku v bondovském stylu

On sám si kromě zběsilé jízdy autem střihne i naprosto šílený, až neuvěřitelný, let práškovým letadlem. Podle všeho je to ale jediná chvíle, která ukazuje, že Robert Caulfield je opravdu hlavním hrdinou celého filmu.

Nejsilnější momentkou je ale bezpochyby chvíle, kdy divák vidí ve zpomaleném záběru hlavní postavu Charlese Brubakera v popředí a našeho novináře rozmazaného v pozadí. Vyvstává z ní totiž dobrá otázka. Kdo byl tedy tím hlavním hrdinou? Astronaut, který se nakonec možná rozhodne pověděť světu pravdu? A nebo novinář, díky kterému může celá pravda vyjít najevo?

Kozoroh 1 divákovi ukazuje, jak snadno může být člověk oklamán. V přídě filmu byli ale lidé oklamáni i přesto, že se nacházeli přímo na místě události. Možná proto bychom měli mít pod kůží zarytý fakt, že i přesvědčivá skutečnost může být jen médii zprostředkovaná iluze. Iluze, která slouží většímu divadlu.

Už od samých začátků stránky časopisu vtahovaly své čtenáře do světa komiksu, básniček, pohádek a nápaditých ilustrací. O tu nejdůležitější se zasadil malíř Josef Lada, který dal měsíčníku tvář a vytvořil mu i titulek. Vše se navíc dělo především díky iniciativě spisovatele Františka Hrubína, který se stal šéfredaktorem. Ten se o časopis staral až do roku 1947, kdy jej vystřídal redaktor Miloš Holas, kterého nahradil v roce 1951 překladatel Jiří V. Svoboda. V redakci se v průběhu let vystřídalo celkem patnáct šéfredaktorů, přičemž aktuálně jím je Petra Slušňáková a od června 2016 Mateřídoušku vydává společnost Czech News Center.

Výraznou změnou prošel časopis v roce 2002, kdy se uprostřed čísla začaly objevovat vystřihovánky, plakáty, hry nebo pexesa, a kdy se nedílnou součástí staly také stránky s angličtinou, křížovky, technické vychytávky a vzdělávací rubriky. Obálka čísla vždy reaguje na aktuální téma a ve většině případů je to animovaný film, který v té době míří do českých kin.

Velmi známou kreslenou postavičkou Mateřídoušky byl Komisař Vrťapka, který se stal i jejím maskotem. Pravidelně vycházející ,,Detektivní kancelář komisaře Vrťapky“ byla jednou z nejoblíbenějších rubrik. Tvůrci komiksu jsou Petr Morkes a Pavla Etrychová, kteří se ale neshodli na autorství a kvůli tomu se Vrťapka na stránkách Mateřídoušky od roku 2012 neobjevuje.

Mateřídouška vychází nepřetržitě už od svého prvního čísla a možná i díky tomu se pyšní titulem ,,Neoblíbenější časopis školáků“.

Požadavky:

– nutností je zkušenost s redakční prací a především s psaním reklamních článků

– výborná znalost češtiny po gramatické i stylistické stránce

– vstřícné vystupování a ochota

– zápal do práce s textem a do práce obecně, psát budete minimálně tři články denně

– ochotu po sobě přečíst text a detailně vše zkontrolovat (jednou z podmínek je si přečíst pozorně tento inzerát a do vaší odpovědi na nabídku napsat kdekoliv velkými písmeny slovo přečteno)

–  zájem i o oblasti mimo své obzory jako je například stavebnictví, auto-moto nebo IT

Nabízí:

– časově flexibilní práci z domova

– jistý a rychlý výdělek

– pravidelný přísun práce

– odměnu 100 Kč/NS, přičemž výše výdělku není omezena horní hranicí a ani není omezena dohodou o provedení práce, neboť se jedná o autorský honorář

Na ukázky článků se můžete podívat zde. V případě zájmu pište na email: redaktor@nekultura.cz, přičemž zašlete i ukázky svých dvou posledních (nejnovějších) textů. Nabídka platí do pátku 29. listopadu 2019.

Požadavky:

• perfektní přehled v českém hokeji nebo v NHL
• hokejový nadšenec
• bezchybný pravopis
• časovou flexibilitu
• schopnost vybrat z témat to nejzajímavější, které nadchne čtenáře

Nabízí:

• honorář, který bude odpovídat vašemu výkonu
• externí spolupráci v kolektivu hokejových fanoušků
• benefity spojené s hokejem (např. možnost sledovat většinu hokejových soutěží on-line)

Více informací o HokejPortal.cz naleznete zde a v případě zájmu pište na email: redakce@hokejportal.cz.

V listopadu 2018 facebooková stránka ,,Proti nenávistným ideologiím“, která má na profilové fotce přeškrtnutou mešitu, sdílela příspěvek opatřený titulkem ,,NEUVĚŘITELNÉ! SDÍLEJTE!!! Kdo to zastaví? Pošlete to všem politikům, kteří jsou proti islámu! Nikdo jiný s tím už nic neudělá! Údajně je to ulice Nad Tejnkou v Břevnově.!“ Fotografie na první pohled vypadá, jako zpráva zveřejněná na serveru Novinky.cz. Jde ale o fotomontáž, a i když je na fotografii opravdu objekt, který se reálně staví v Praze na Břevnově, namísto mešity se ale jedná o dům, který si v dané lokalitě staví předseda hnutí SPD Tomio Okamura. Lidé v přesvědčení, že daný příspěvek je reálný, jej začali ihned sdílet. K dnešnímu dni je víc jak 600 krát sdílený a pod příspěvkem se objevují komentáře typu ,,SPD by měla svolat demonstraci za zastavení této nevkusné stavby, která nerespektuje naše evropské tradice“, ,,Odpornost největšího kalibru! Okamžitě vyhostit ze země do Sýrie a zavřít za vlastizradu! Hnus, odpornost. Praha plná migrantů. Stačí se projít po Václaváku a hned budou mít místo, kde plánovat útoky!“

„Někdy je mi toho Okamury skoro líto. Jestli musel znepokojeným voličům SPD vysvětlovat, že domnělá mešita na Břevnově je ve skutečnosti jeho vlastní rozestavěný extravagantní dům za několik milionů, tak mu to opravdu nezávidím,“ glosoval Jan Moláček, redaktor Deníku N.

Tento hoax, který se šířil po internetu koncem loňského roku, ale zřejmě nestačil. Několik měsíců po zveřejnění této nepravdivé zprávy se 12. února opět objevil příspěvek, tentokráte na facebookové stránce ,,Artmen“, který použil starší fotografii oné stavby a uvedl ji titulkem: ,,V Praze probíhá stavba mešity pro muslimy, tajně schválenou ještě za vlády ANO.“ A následně výzva: ,,Sdílejte, než to smažou!“ Bohužel v tomto případě se hoax šířil mnohem rychleji. Příspěvek má momentálně přes 23 tisíc sdílení, a i když se pod ním objevují komentáře, které vysvětlují, že se nejedná o mešitu, ale o rozestavěný dům Tomia Okamury, najdou se stále uživatelé Facebooku, kteří tento hoax šíří jako pravdivou a spolehlivou informaci.

Dům Tomia Okamury je ve výstavbě již déle jak rok a cena nemovitosti není známá. Odhaduje se, že se cena pohybuje kolem 20 milionů korun. Dům, který je poněkud netradičním bydlením, se skládá z několik válcových tubusů, které se následně propojí. Okamura musel čekat na povolení úřadů ke stavbě téměř čtyři roky, přičemž stavět se začalo až díky změně Pražských stavebních předpisů.

Požadavky:

• aktivně vás baví móda a design
• zajímáte se o udržitelnost a slow fashion
• chcete se zlepšovat nejen v psaní
• víte, že zkušenosti jsou důležité a půjdete do toho s námi bez finanční odměny

Nabízíme:

• zkušenou šéfredaktorku, která vám poskytne zpětnou vazbu
• zkušenosti z redakce internetového magazínu a světa módy
• vstupenky na módní události
• zprostředkování schůzek s návrháři

Více informací o Design Avenue naleznete zde a v případě zájmu pište na email: info@designavenue.cz.

Tři kopce, tři statky, tři farmáři. Boggis, Bunce a Bean, tři obávaní farmáři chovající drůbež. Boggis je zavalitý muž, který chová slepice. Bunce je naopak štíhlý farmář, který se stará o své kachny a husy. A Bean má krůty, ale hlavně pěstuje jablka na svůj alkoholický cider. Na druhé straně Mr. Fox, stejně obávaný, pro změnu ale zlodějíček drůbeže. Pan Lišák se ovšem po čase zodpovědně rozhodne pro ukončení své kariéry. Jednoho dne mu totiž jeho žena Mrs. Fox během zpackané loupeže sdělí, že je těhotná. Fox si proto hledá nové zaměstnání, které bude mít úroveň, které mu zajistí stálý příjem, ale hlavně které bude alespoň částečně manželce po chuti… Žurnalistika!

A tak se z Foxe stane novinář píšící své články do místních Gazette. Jeho nová práce jej však naprosto neuspokojuje a nejednou prohlásil, že jeho sloupky stejně nikdo nečte. Zprávy o dění ve městě a úvahy nad příchodem vlků do kraje ho zkrátka nenaplňují tak, jak by chtěl a odezva jeho čtenářů je… no, nijaká. Fox totiž dle svých slov chce, aby ho všichni měli za nejlepšího, dokonalého a fantastického a pokud všechny neohromí a neuvede v úžas, tak si nepřipadá dokonalý. A proto se rozhodne okrást již dříve zmíněné trio farmářů.

Jeho riskování, tvrdohlavost a přesvědčení, že si může všechno dovolit, ho pomalu ale jistě zatahují do pořádných problémů. Mazaný Fox se ovšem dokáže doslova vyhrabat z každé situace a díky borůvkám, typickému hvízdání a skoro až nadzvířecímu umění rétoriky, dokáže udělat z každé vážné a nebezpečné chvíle další vzrušují a veselé dobrodružství. Má totiž neustálou potřebu si dokazovat, jak je fantastický.

Kam se člověk podíval, tam byla známá tvář. Tak vypadalo pasování studentů prvních ročníků katedry žurnalistiky, mediálních a kulturních studií ve středu 7. listopadu. Tematický večírek lákal na hvězdy filmových pláten a rozhodně toho dostál. K vidění byly postavy z Pulp Fiction Jules Winnifield a Mia Wallace, Mrtvá nevěsta od Tima Burtona, Velma Dinkley ze Scooby-Doo, Spongebob Squarepants, Iron Man, Superman, Batman, Darth Vader, bezzubý Upír, rovnou všech Padesát odstínů šedi, Leon s Natalie Portman, Wednesday z Addamsovy rodiny, Catwoman, Cruella ze 101 Dalmantinů, Darla z Hledá se Nemo a nebo Harry Potter.

Samotné pasování proběhlo pod dohledem našich ostřílených ochránců a kantorů, tedy krásné Elfky, Bonnie a Clydea a dalších, kteří večer ozvláštnili a doplnili o nadstandardní zážitek. Večer se neobešel ani bez dvou přání k narozeninám a byla poctivě sežehnuta všechna hrdla začínajících studentů žurnalistiky nebo ostřílených odvážlivců na magisterském studiu. Následoval kvíz, který prověřil naše znalosti o těch nejtemnějších zákoutích katedry a vítězný tým Dark side gang si odnesl nejen spoustu kvalitní četby.

Na závěr je nutné zmínit organizátory celé akce a průvodce nevšedním zážitkovým večerem, tedy Simoně Šustkové, ale také Tomáši Vojkovskému, Byla to skvělá akce, jako vystřižená z nějakého fantastického filmu.

FOTO: Vojtěch Gawlas

Slušivé obleky a plandající ouška dělají svoje a snad i díky tomu je sledovanost této události značná a ve městě není snad nikdo, kdo by o soutěži nevěděl. Bob i Kip Casey upřednostňují živé vstupy, avšak psi mají zřejmě i v animácích větší popularitu než-li kočky, a tak Bob informuje občany města o aktuálním dění častěji.

První živý vstup s Bobem se točí kolem konkurzu na onu soutěž, který rozpoutal naprostou hysterii. Dělá rozhovory před divadlem, kde se srocují všemožná zvířátka. Krátké, avšak úderné odpovědi ukazují, že soutěž je senzací a že každý účastník přišel na konkurz ukázat, že zpěv je právě to, v čem vyniká. Co ale všechny jednoznačně spojuje, je vidina peněžní výhry, kterou Moon přislíbil výherci. Bob bedlivě naslouchá nově příchozím a nestačí se divit.

,,Je mi naprosto jasný, že se vám tu třasořitkové rozplývají o tom, jak nepřišli vyhrát, ale zúčastnit se. To sou kecy v kleci, já jim vytřu zrak! Ty PRACHY jsou moje!“ vyjádřil se Myšák v obleku. Zpívat ale neumí každý a Bob jakožto profesionál nasazuje vždy nic neříkající úsměv a pouze pokyvuje hlavou.

Oproti tomu Kip Casey se s nikým nemazlí a v momentě, kdy celý plán na obnovu slávy divadla doslova padne k zemi, vytáhne na Moona všechnu špínu a lži, které provázely celou soutěž. Bob ovšem zanedlouho opět přichází se senzací a to v momentě, kdy se zdá, že je vše ztraceno.

Oba novináři jsou vysoce profesionální a v branži jsou již pevně zaseklí dlouhými ostrými drápky. Přinášejí spolehlivé, objektivní a rychlé zprávy, díky kterým je každý informován o průběhu celé události. Jediné, co je ale divákům skryto, je vývoj před soutěží a samotné dění uvnitř divadla. Bob ani Kip se zkrátka neženou za neseriózními informacemi. Vulvár je na tak profesionální úrovni prostě pasé.