Setkáváme se netradičně v Budapešti, kam si přijel za festivalem Sziget. Jelikož se jedná o velkou kulturní akci, bereš to jako součást práce? Přece jen kultura je tvoje doména.

Beru to jako součást práce i z toho důvodu, že jsem žádal o akreditaci na festival skrz můj podcast, čemuž tak bylo i minulý rok. Loni jsem na Szigetu nahrával krátké rozhovory s českými influencery, kteří mě zajímali. Byly to takové krátké Sziget talks o festivalu a celkově o hudbě. Bylo tam zahrnuto i doporučení, co navštívit v Budapešti. Letos mám v plánu něco podobného. 

Lidé tě mohou znát z Refresheru, kde děláš ankety a rozhovory. Kdybys měl srovnat moderování podcastu, kde jsi s člověkem zavřený ve studiu a dělání anket v terénu. Co ti je bližší?

Rozhodně se cítím víc při nahrávání rozhovorů ve studiu. I do Refresheru jsem šel s tím, že budu dělat primárně rozhovory. Při zkušebním natáčení jsme připravovali anketu, což mě velice bavilo. Přijde mi to jako taková sonda do různých sociálních bublin a vrstev společnosti. Pokaždé mluvíš s úplně někým jiným. Když děláme ankety se seniory, tak je hezké pozorovat, jak se nejdříve stydí, protože si myslí, že se jedná o reportáž na Novu do hlavních zpráv. Potom jim vysvětlíme, co je Refresher a ve výsledku se z toho stává až edukační materiál. Ukazují ti, jak je hezké žít. Celé je to plné emocí a lásky. To mě na tom asi baví nejvíce. Nikdy nevíš, co z toho vlastně vyjde a jaké moudro ti ten člověk předá.

Svůj podcast My děti ze stanice 2020 vydáváš pod záštitou Elite bloggers. Jaké ti to jako začínajícímu podcasterovi dalo výhody?

Když jsem před třemi lety přišel do Elitu, tak jsem si ještě vybíral mezi konkurenčním studiem. Chtěl jsem mít pohodlné zázemí, kam si budu moct pozvat hosty a zároveň to bude jednoduché na ovládání, jelikož jsem vůbec nevěděl, jak to funguje. Napsal jsem do Elitu a do GoOutu. V Elitu se mi to líbilo víc, a tak jsme se domluvili. Atmosféra studia je velice „cozy,“ takže mi dává pocit takového „safe space.“ Celý Elite je předělaný starý byt na kanceláře a studio. To je pro mě asi hlavní benefit.  Nedokážu si představit nebo vlastně dokážu, protože to dělám v Refresheru, že natáčím rozhovor ve studiu, kde jsou kolem mě jen černé plochy, světla a kamery. Tady je to úplný opak. Je to vlastně i díky tomu, že je to jen audio, kde jsou jen dva mikrofony a zbytek jsou dekorace. 

Tvůj podcast před měsícem oslavil tři roky. Když si začínal, měl jsi nějaké představy o tom, jak podcast funguje? Popřípadě jak moc byly odlišné od reality?

Do věcí chodím rád po hlavě a tohle byl taky jeden velký punk. Vůbec jsem nevěděl, jak tyhle věci fungují. Na rozhovory jsem se hodně připravoval, dělal si průzkumy, ale naopak ze zázemí podcastu jsem nevěděl vůbec nic. Vybavuju si, že jeden z hostů po mě chtěl zesílit zvuk ve sluchátkách a já vůbec netušil, jak se to dělá. Asi jsem v podstatě žádné představy neměl. Věděl jsem, že chci dělat rozhovory formou podcastu. Vůbec jsem nepočítal s tím, že by to trvalo tři roky. Myslel jsem, že si udělám pár epizod a nazdar. Nakonec se z toho stala taková srdeční záležitost až droga.

Všichni tvoji hosté v epizodách zní mile a sympaticky. Stalo se ti někdy, že bys s nějakým hostem nebyl na stejné vlně? Podle čeho si hosty zrovna vybíráš?

Hosty si vybírám čistě na základě svého přesvědčení, kdo je mi sympatický na první pohled. Ať už tím co komunikuje, co představuje nebo jakou myšlenku šíří. Většinou na ně přicházím skrz sociální sítě, přes které je i oslovuju. Když vidím, že je něco aktuálního ve světě kultury, umění, muziky a ten člověk mě baví, tak si ho pozvu. Nebo když tuším, že něco připravuje, tak ho také oslovím. Rozhodně se stalo, že mi někteří hosti nebyli sympatičtí a nedopadlo to úplně z mého pohledu dobře. Velkou roli hraje i ta forma audia. Přijde mi, že zde člověk hodně věcí schová. Kdyby se jednalo o video, tak vidíš, že jedna nebo druhá strana se necítí komfortně. V audiu lze hodně věcí schovat, zaobalit a ve výsledku to zní pak hezky.

Máš nějakou epizodu, která ti byla nejbližší?

Nejbližší epizody jsou ty s přáteli, kteří něco tvoří například moje dlouholetá kamarádka Barča Gajová. Je hezké vidět, kam se ten člověk posouvá a probereš s ním i témata, které byste u kávy nerozebrali. Další člověk, který pro mě byl srdcovou záležitostí byla Danuše Nerudová. Byl to zase jiný druh štěstí a uvědomění si určitého posunu. Ve výsledku, když si do podcastu zveš své idoly z uměleckého světa, tak ti dojde, že všichni jsme jen lidi.

Máš na české scéně někoho, koho by si v podcastu rád viděl, ale ještě jsi se neodhodlal k tomu ho pozvat?

Mám a už jsem se i odhodlal ho oslovit. Oslovil jsem Dagmar Havlovou, které jsem už dvakrát psal a dvakrát mi odpověděla její asistentka, že paní Dagmar bohužel nemá čas na takové aktivity, jelikož se věnuje své nadaci. Také bych rád pozval Ewu Farnou. Té už jsem také psal, bohužel zatím nemám odpověď.

Některé epizody nahráváš i živě před diváky. Letos si měl zastávky v Praze a Olomouci. Máš v plánu přidat i další města?

Říkám si, že je to nejlepší z toho našeho rybníku. Prahou zastaneš hlavní město a Čechy a Olomoucí zas Moravu. Bohužel Slezsko vynechávám. Možná to přijde, ale tohle jsou pro mě srdcové města, takže je to pro mě jednodušší na organizaci. Znám tam hezké prostory a vím, kde by bylo dobré to uspořádat. Ale rozhodně se do budoucna nebráním nějakým jiným příležitostem, kde podcast udělat.

Nejvíce si tě lidé spojují s módou. V minulosti si měl kolaboraci se second handem 1981 a s Pumou. Před dvěma týdny si vydal novou kolekci. Kde bereš inspiraci pro tvojí tvorbu módy a jak dlouho trvá takovou kolekci vytvořit?

Primárně se ani o módu jednat nemělo. Jen jsem hledal způsob, jak převést svoje skicy, malby a grafiky na něco hmatatelného. Myslel jsem si, že móda je nejjednodušší na výrobu. Později jsem zjistil, že to tak není. Nápady se někdy rodí v nejmíň očekávanou chvíli. Stačí k nim pár minut na realizaci, použití olejomalby „ze zásoby“ a během pár dnů zrealizovat produkci od výroby, tisku, až po e-shop a PR. Jako třeba nový drop Tu playa mi playa. Polemizuje nad tím, co víc k životu potřebujeme, než oversized uniformu letních parných dnů. Dnů plných prázdninové pohody, přeplněných koupališť a fronty na točenou zmrzlinu s langošem. Ale ne vždy je to tak jednoduché. Kolaborace s Pumou se řešila v řádu měsíců. Nyní připravujeme novinku k sedmdesátému pátému výročí Pumy, která vyjde na podzim a domlouváme ji už od jara.

Zdroj foto: Jan Bican

Poslední březnový týden se uskutečnil festival dokumentárních filmů Jeden svět, který pořádá organizace Člověk v tísni. Snímky byly zaměřeny na lidská práva. Festival v Olomouci, ale i v ostatních městech, zahájil dokument Kuciak: Vražda novináře. Po projekci následovala debata s investigativní novinářkou Zuzanou Šotovou, která působí v Investigace.cz.

Během besedy si diváci mohli poslechnout otázky od moderátora nebo se do debaty dokonce sami zapojit. Šotová mluvila o Kuciakově schopnosti výborně hledat ve veřejně dostupných informacích. ‚‚Je podle Vás Kočner špičkou ledovce nebo je za případem ještě mnoho lidí?‘‘ zajímalo diváka. ‚‚Myslím si, že proces odkrývání bude trvat ještě dlouho,‘‘ odpověděla Šotová. Publikum se dále ptalo, zda je nebezpečnější mluvit s politiky nebo mafiány. ‚‚Řekla bych, že s politiky. Mafián neuspořádá tiskovku a neřekne, jak jste špatné médium. Když chcete mluvit s mafiány, mluvíte s jejich právníky. Čím víc má dotyčný vyšší postavení, tím jsou na vás milejší, jelikož chtějí klienta dobře reprezentovat,‘‘ řekla Šotová.

Návštěvníky kina Metropol zajímala práce novinářů, která se zaměřuje na politiku. ‚‚Budou v Česku novináři odvážnější?‘‘ ozvalo se z publika. ‚‚Nedokážu si představit, co to znamená. Zda budou novináři politikům koukat pod ruce? Máme silná nezávislá média, která dělají svojí práci dobře,‘‘ odpověděla Šotová. ‚‚Zvedne se v Česku taková vlna, aby zkorumpovaní politici odešli z vlády?‘‘ zajímalo diváka. ‚‚Snad ano. Doufám, že k tomu přispívají naši novináři a tyto dokumenty,‘‘ řekla Šotová. Obecenstvo se ptalo na aktuální situaci na Slovensku: ‚‚Má novinářská obec možnost ovlivnit společenské mínění a nějakým způsobem pomoct Slovensku se vymanit ze situace, do které se řítí?‘‘ (podle průzkumů na Slovensku opět vede strana SMER, kterou založil zkorumpovaný politik Robert Fico) ‚‚Úlohou novinářů je předat dostatek informaci, aby se společnost mohla rozhodnout a lidé nemohli říct, že o něčem nevěděli,‘‘ vysvětlila Šotová.

Dotazy byly zaměřeny především na práci Šotové. Mluvilo se hlavně o rizikách tohoto povolání. ‚‚Setkala jste se někdy s rizikem spojeným s novinařinou?‘‘ zajímalo diváka. ‚‚Výhružky nám chodí každý den. Pořád je ale vyhodnocujeme na úrovni výhružek a ne hrozby,‘‘ vysvětlila. ‚‚Změnila se od vraždy Kuciaka ochrana investigativních novinářů?‘‘ ozvalo se z publika. ‚‚Nenávistné zprávy jsou teď vnímané vážněji. Ani policie je nebere na lehkou váhu,‘‘ vysvětlila Šotová. Došlo také na téma změny organizovaného zločinu v průběhu let. ‚‚Zločinci se stávají globálním korporátem. Zjistili, že je mnohem lepší spolupracovat, práci si rozdělit a potom i profit. Jsou také technologicky vyspělejší,‘‘ podělila se o postřehy novinářka.

Zpravodajský web Investigace.cz se zabývá přeshraniční korupcí a organizovaným zločinem. Nezisková organizace vznikla roku 2013. Novinářský tým se věnoval například kauze Pandora papers. Novináři z Investigace.cz se podíleli, spolu se slovenskými kolegy, na založení Kočnerovy knižnice. Jedná se o 57 TB dat, které souvisí s vraždou Kuciaka a organizovaným zločinem na Slovensku. Nejvíce dat vytvořil slovenský podnikatel Marian Kočner, obsah dat odhalil jeho vazby na slovenský soudní systém. Dokumenty z Kočnerovy knižnice pomohly odhalit i další případy, ve kterých Kočner figuroval. Členové projektu Kočnerova knižnica tyto data analyzují.

Koncem března spustila Economia nový web Centrum Výběr, který nabízí obsah všech titulů vydavatelského domu. Nyní na stránce najdeme například rubriku Gastro zázraky, Podivné zločiny nebo Na co jste se chtěli zeptat. V budoucnu budou připojena i jiná média.

Doména Výběr.centrum.cz nabízí články, fotografie, videa nebo rozhovory z Aktuálně.cz. Najdeme zde obsah z webů Žena.cz, PročNe a Ekonom. Nechybí analytické články nebo infografika Hospodářských novin. Služba je zcela zdarma. Nyní ale plnou verzi mohou užívat jen přihlášení uživatelé Centrum.cz, Volný.cz a Atlas.cz.

Tomáš Eder v tiskové zprávě uvedl, že web Centrum Výběr bude správnou inovací platformy Centrum.cz. Uživatelé se podle Edera mohou těšit na další novinky. Bližší informace ale neuvedl. Cílem společnosti Economia je, aby byl uživatel vždy v dění.

„Řada článků, které naši redaktoři vytvořili a vytváří, je aktuální i s větším časovým odstupem a mnohdy právě tento odstup ještě více zvýrazní hodnotu textů a neměly by proto zaniknout. Proto i s tímto dříve vyprodukovaným obsahem budeme na vyber.centrum.cz,“ odpovídá asistentka vedení a specialistka na interní komunikaci Alena Lundová na otázku, jaká byla motivace k založení nového webu.

Televizní americký kanál Fox News čeká v polovině dubna soud. Vše odstartovala pomluva, kterou médium podle důkazů úmyslně vypustilo. Společnost Dominion Voting System požaduje 1,6 miliardy dolarů jako odškodnění. Lživou informací mělo dojít k poškození jejich podnikání.

Moderátoři Fox News po volbách roku 2020 odvysílali zprávu o zmanipulování voleb v neprospěch Donalda Trumpa. K tomu mělo dojít, podle televizní stanice, prostřednictvím hlasovacích přístrojů, které firma vyrábí.

Začátkem března byl zveřejněný dokument, který obsahuje korespondenci mezi představiteli Foxu. Texty budou u soudu sloužit jako důkazný materiál na straně Dominion. Jejich obsahem jsou SMS zprávy a emaily moderátorů a vedení Fox News, ve kterých údajně vyjadřují pochybnosti ohledně zmanipulování voleb.

K šíření informace, podle Dominion, vedla obava televize o ztrátu diváků. Obvinění Fox News odmítá. ,,Fox News Media je velice pyšná na své pokrytí voleb z roku 2020, které dosahovalo nejvyšších standardů americké žurnalistiky. Budeme se u soudu aktivně bránit proti této nepodložené žalobě,“ uvedla žalovaná společnost.

Touží po investigativní novinařině a nejradši by zkoumala případy podobné těm v knihách Agathy Christie. Zvídavá Esra, novinářka istanbulského časopisu, nedostává ke zpracování články, které by si přála. Musí psát o běžných tématech, které si vždy udělá po svém. Nyní má za úkol sepsat důvody k návštěvě hotelu Pera Palace k příležitosti jeho 130. výročí fungování.

Při vstupu do budovy ještě Esra netuší, co ji tady čeká za dobrodružství. Jejím průvodcem je Ahmet, majitel hotelu. Muž začne vyprávět zajímavé příběhy, které novinářku zaujmou. Ihned má plno nápadů, jak historky zpracovat. Dozvídá se o milostném příběhu Peride a Mustafa Kemala Atatürka. Také navštíví pokoj číslo 411, ve kterém Agatha Christie napsala Vraždu v Orient expresu. Ahmet Esře ukáže klíč z doby, kdy se Agatha na jedenáct dní z pokoje ztratila. Kvůli silnému dešti stráví dívka noc v hotelu.

Těsně před půlnocí objeví klíč, který jí ukazoval Ahmet. Při odbití půlnoci se pokoj začne otřásat jako při zemětřesení. Když všechno utichne, Esra jde zjistit, co se stalo. Ve vstupní hale je ale teď mnoho lidí ve staromódních šatech a výtah, který byl mimo provoz, nyní funguje. Po přečtení novin zjistí, že se ocitla v roce 1919.

Při pobytu v minulosti se snaží najít vraha Peride pomocí novinářských dovedností. Během svého vyšetřování musí Esra předstírat, že je Peride, jelikož si jsou velmi podobné. Jejím úkolem je zastavit atentát na Mustafu, jinak nikdy nedojde k válce za nezávislost. Se vším jí pomáhá Ahmet, který o tajemství hotelu celou dobu. Všechno se komplikuje přítomností Halita. Jedná se o Turka, který je na britské straně, jak se ze začátku zdá. Halit a Esra se do sebe zamilují. Láska ale musí jít pro záchranu budoucnosti stranou. Celý případ vraždy začíná dávat smysl v momentě zjištění, že nejsou jediní, kteří o cestování časem vědí.