Ovčáčkův tweet narážel na výroky premiéra Bohuslava Sobotky ohledně uprchlické krize. V tomto tématu se evidentně názor prezidenta a premiéra liší. Odborníci či lidé z praxe v Newsroomu upozorňují mimo nejasnost, čí názor je ve sto čtyřiceti znacích prezentován, ještě na jedu věc. A to sice na to, že mluvčí jednoho ústavního činitele hodnotí jiného ústavního činitele, tím spíše, že jde zrovna o ty dva nejvyšší v ČR. „Úředník, byť ve vysoké funkci Kanceláře prezidenta republiky, nemá právo na samostatné úsudky, které se týkají ostatních ústavních činitelů,“ hodnotil bývalý mluvčí prezidenta Havla Ladislav Špaček projev hradního mluvčího pro server Lidovky.cz. Nicméně politolog Lukáš Jelínek zmírňuje ony rozhořčené poznámky a říká, že česká mediální veřejnost si zvykla na mluvčí, kteří o nastolených tématech spíše mlčí, než aby plnohodnotně plnili svou funkci. Co víc, takové, kteří přidávají i „něco navíc“, jako právě Ovčáček, spíše zdá se odsuzujeme.

Dále také nesmíme zapomínat na to, jak pevný a důvěrný je vztah mluvčího s osobou nebo institucí, kterou zastupuje. Je zjevné, že mezi prezidentem Zemanem a jeho mluvčím panuje naprostá důvěra. Oba měli možnost toto dokázat už v minulosti, například v kauze Peroutkova článku. Dá se tedy předpokládat, že pokud se mluvčí se svým představitelem dohodnou na tom, jaký postoj k dané věci zastávají, názor jednoho je i názorem druhého. Média nicméně s touto myšlenkou „názorového splynutí“ bojují. Protože se nabízí otázka, komu výrok připsat.

Další bývalí mluvčí předních politických představitelů Michael Žantovský a Libor Rouček v Newsroomu řekli, že v tomto konkrétním případě i obecně, pokud prezident nijak neokomentoval Ovčáčkovo vyjádření, de facto s ním souhlasí. Oba taktéž dodávají, že nadřízený má právo se k danému výroku svého mluvčího jakkoli vyjadřovat, nebo ho dokonce nekomentovat vůbec. Rouček, který byl mluvčím Miloše Zemana v době, kdy byl Zeman předsedou vlády, také říká, že měl téměř absolutní autonomii a nebylo mu přesně nařizováno, co má komentovat a jak. Dá se tedy předpokládat, že stejný princip důvěry aplikuje Zeman i na Jiřího Ovčáčka.

Má vůbec médium veřejné služby informovat o zdravotním stavu Karla Gotta? A pokud ano, jak? Česká televize se rozhodla, že ano. Karel Gott je osobností, která přesahuje vymezení zajímavé osoby. Šestasedmdesátiletý zpěvák je výraznou postavou nejen hudby, ale zasahuje do společenského života obecně. Ale informace musí být ověřené, věcné a podané co možná nejcitlivěji. A na druhé straně je zde i otázka na osobnosti a jejich rodiny. Jaké jsou možnosti a způsoby komunikace celebrit se zhoršeným zdravotním stavem.

Nejen Karel Gott, ale i Anna K., Jiří Bartoška, Michal Viewegh, Libuše Šafránková a další. Ti všichni se ocitli v hledáčku bulvárních, ale i seriózních médií. Je na nich samotných, aby podpořily rovnost a férovost informování veřejnosti o tom, co lidi zajímá. Ti všichni řešili jak a kdy mluvit o svém zdravotním stavu a stejné dilema řešila i média. „Je vhodná otevřená komunikace. To znamená nezastírání skutečnosti,“ řekl pro Newsroom manažer v showbyznysu Janis Sidovský. Milan Kruml, mediální analytik, ale dodává, že by vše mělo zůstat ve zpravodajské rovině, bez zasahování do soukromí. Také by měla média upustit od rádoby odborného náhledu na věc. Říkat, jaká je šance na úplné uzdravení, kolik lidí také trpí touto chorobou, jaké mohou nastat komplikace, nejsou témata pro zpravodajskou relaci, ale pro lékařské konzilium či odborný magazín.

Etika médií, práce se zdroji, ověřování. Neoddělitelná součást každé takové události. Navíc v případu zpěváka Gotta informace a to mnohdy i neověřené či dokonce nepravdivé, přebírala zahraniční média. Zvláště pak německý tisk, jelikož je mnohonásobný Zlatý Slavík u našich západních sousedů velmi populární. Newsroom dále upozornil na fakt, že osobnosti samy včasným prohlášením předcházejí mediálním spekulacím. Analytik Kruml dodává, že je ale zbytečné poskytovat „exkluzivní“ informace například formou rozhovoru. To by mohlo vést až k „mediálnímu voayerismu“. Lepší je tedy komunikovat přesné stručné a nepříliš podrobné informace.

V porovnání seriózních a bulvárních médií referujících o Karlu Gottovi je vidět, že ta seriózní se správně uchýlila k obecnému popsání špatného zdravotního stavu. Viz tabulka níže.

Co se zdroje informací o zdravotním stavu Karla Gotta týče, největší rozdíl mezi bulvárem a nebulvárem je užívání anonymních zdrojů. Zatímco bulvární média uvedla anonymní zdroj u 38 svých příspěvků, u těch seriózních to dle průzkumu společnosti Newton Media nebyl ani jeden. „Myslím, že česká média Karla Gotta, nechci říct šetří, ale chovají se korektně,“ říká sociolog médií Jaromír Volek. A ukazuje rozdíl mezi aktuální situaci a tzv. terorem intimity v podání médií na britské celebritě Jade Goodyové, která podlehla rakovině děložního čípku v roce 2009. Tehdy, dle Volka, Goodyová sama přistoupila na vstup médií do svého privátního života. Dále Volek přidává, že společnost promítá své každodenní problémy, zdravotní potíže, úzkosti do případu Karla Gotta a to lidi integruje do veřejného života.