Pro odpověď nemusíme chodit daleko. Právě svoboda slova je určitě hlavním z důvodů, že takový pořad, který moderuje herečka a mezi jeho tvůrci se vyskytují pouze ženy, mohl vzniknout. Čistě ženský náhled na věc je přece jen něčím, co v českých médiích chybělo. Možná i proto je úspěch tak značný. Ženy (a nejen ony) se zkrátka ztotožnily s kritikou ve videích. Konečně někdo promluvil „za ně.“

Vraťme se ale k původní otázce. Proč zrovna Blesk a ne nějaké seriózní médium? Nebude to třeba tím, že v posledních letech je čím dál obtížnější rozlišit seriózní deník od když ne přímo bulváru, tak alespoň stranických novin? Předpokládám, že zaměstnanci tisku pana premiéra mají dost práce spíš s nepsáním o přešlapech svého vlastníka, který se navíc nedávno stal předsedou vlády a tudíž by se mohl na titulních stránkách objevovat ještě častěji, než s vymýšlením nových konceptů.

https://www.facebook.com/bbkokoti/videos/1790956904324562/

Nedávno přišel Blesk ještě s jednou novinkou. Vedení vydalo prohlášení, ve kterém odmítá zvát do předvolebních debat příslušníky SPD. Pro redakci pořadu Newsroom to zdůvodnili jako odpověď na politiku strany, která neodpovídá na kritické dotazy redakce a nepouští redaktory Blesku na své akce. Tomio Okamura toto rozhodnutí označil za cenzuru. Jenže je tomu skutečně tak? Může nazývat cenzurou rozhodnutí vedení soukromého periodika?

Žijeme v době, kdy jsou média osočována z neobjektivity a z nedostatečného prostoru pro obě strany. Každý může říct svůj názor a na sociálních sítích si může každý anonymně „kopnout“ do kohokoli. Není pak obtížné ztratit se ve spleti toho, co pravda je a co není, co ještě objektivní je a co už ne. Dokud ale budou existovat redaktoři a média, která nebudou vždy skákat tak, jak (nejen) politici pískají a dokud se budou snažit plnit svou úlohu hlídacího psa demokracie, ještě není nic ztraceno.

https://www.facebook.com/newsroomct24/videos/2170405806529729/

Martin Sixmith (Steve Coogan) pomaluje odhaluje tajemství Philomeny Lee (Judi Dench). Půl století mlčela o křivdě řeholnic, které nabídly jejího nemanželského syna bez svolení k adopci, zatímco ona u sester pracovala. Během těchto let se jej pořád snažila hledat, ale neúspěšně.

Sixmith vytrvale shání kontakty, které by mu mohly pomoct Anthonyho najít. Když nepořídí u sester, ptá se v místních barech. Hledání jej zavede z Irska až do Ameriky a postupně odhaluje pravdu o Anthonym. Úspěšný asistent prezidenta zemřel před osmi lety. Přesto své hledání novinář neukončí. Teď už mu nejde o reportáž, chce zjistit celý Anthonyho příběh kvůli Philomeně.

Jenže co když bude pravda příliš bolestivá jak pro Philomenu, tak i pro něj? A odhodlá se takový příběh zveřejnit?

Mary Mapes (Cate Blanchett) pracuje jako producentka zpravodajského pořadu „60 minut“. Je spolehlivá, zkušená a s Danem Ratherem (Robert Redford), tváří zpravodajství, tvoří dokonalý tým. Když tedy dostane tip na reportáž o prezidentu Bushovi, dokáže si ji nejen obhájit před vedením, ale i sestavit tým schopných investigativců.

Dokumenty mají prokázat, že se prezident vyhnul nástupu do armády během války ve Vietnamu. Je ale před prezidentskými volbami, ve kterých Bush podruhé kandiduje. Kvůli stoprocentnímu vyloučení možnosti, že by šlo o padělky, nechá Mary ověřit pravost dokumentů u čtyř odborníků. Nyní je cesta k reportáži volná a redakce zpravodajství žhavou novinku zveřejní.

Jenže po odvysílání se nechává slyšet několik lidí, že dokumenty jsou padělané a všichni chtějí hlavu té, která za reportáží stojí. Bush volby vyhrává a hon na Mary začíná.

Prokáže se pravost dokumentů, nebo půjde ke dnu Mary a celý její tým?

Celý program zahájil ředitel festivalu Jakub Ráliš přivítáním diváků. Zahajovací snímek pak přišel představit jeden z jeho režisérů, Michael Pitiot. „Zjistil jsem, že o oceánech toho vím velmi málo a je urgentní, abych to napravil,“ vysvětlil, proč se zabýval zrovna tematikou oceánů. Vzpomenul také jednoho z kameramanů Roba Stewarta, který loni při natáčení svého snímku pod vodou zemřel.

Samotný film se zabýval postojem člověka, jako superpredátora, který si svět přetváří podle sebe. Snímek byl rozdělený do několika částí. Nejdříve popisoval vznik podmořského života a představil některé z vodních živočichů, poté poukázal na místa naší planety, kde je největší riziko vyhynutí z důvodu rybolovu a také naznačil, jakým problémům bude lidstvo čelit, pokud nebude přemýšlet o svém jednání.

Závěr patřil otázkám diváků na samotného režiséra. Kino Metropol zaplnili diváci do posledního místa.

Academia Film Olomouc se zaměřuje na popularizaci vědy. V letošním roce má deset programových sekcí, program je tak pro účastníky nabitý od úterý až do neděle. Součástí festivalu nejsou jen projekce, ale i přednášky a koncerty.

Bitsey Bloom (Kate Winslet) pracuje vždy sama, pro své zásady si klidně odsedí několik dní ve vězení, přesto si připadá častokrát méněcenně kvůli svému pohlaví. Není tedy divu, když si při domlouvání rozhovoru s usvědčeným násilníkem a vrahem prosazuje samostatný rozhovor. Nakonec s sebou musí vzít praktikanta, ovšem jak sama říká „není to naše reportáž, je to moje reportáž.“

Pro Bitsey je profesor filosofie jasným vrahem. Jenže je rok 2003 a v Texasu se za vraždu dává injekce smrti. Co když je ale studenty oblíbený Gale (Kevin Spacey) skutečně nevinný, jak sám tvrdí? Všechny důkazy jsou proti. Bitsey působí, že má hroší kůži a zpočátku vypadá, že Galeově verzi příběhu neuvěří. Jenže najednou se objeví nejasnosti a hlavně videokazeta v jejím pokoji, která definitivně rozhodne o dalším jednání novinářky.

Může ale Bloom zabránit popravě a dokázat Galeovu nevinu, když to nedokázal ani jeho právník?

V čem spočívá práce studentského porotce a jak jsi se k ní dostal?

Studentští porotci jsou rekrutováni z řad vysokoškolských studentů humanitních oborů. U mě hrál roli fakt, že se rozhlasem, konkrétně režií rozhlasových her, zabývám aktivně už tři roky. Práce spočívá v naposlouchání zaslaných soutěžních příspěvků, jejich kritickém zhodnocení a stanovení vítěze.

Jak probíhá den porotce? Musíš poslouchat všechna díla, nebo si je třeba rozdělíte, podle toho, jak vás zajímají?

Porotci předem naposlouchají všechna zaslaná díla. Letos jich bylo přihlášeno přes dvacet. Do finále pak postoupí pět až šest nejpovedenějších, které je možné si poslechnout na veřejném poslechu. Porotce musí být přítomen celou dobu, aby v debatě, která se odehrává po skončení každého příspěvků, mohl poskytnou autorovi feedback.

Podle jakých kritérií díla hodnotíte?

U rozhlasových her hodnotíme námět a jeho rozvíjení, aktuálnost a závažnost tématu, dále nápaditost režijního zpracování, herecké výkony a úroveň zvukového designu.

Kdo si musí hry/reportáže/dokumentu všimnout, aby se dostala na festival rozhlasové tvorby?

Svá díla může do soutěže přihlásit kdokoli, nijak omezené to není.

Sám spolupracuješ s brněnským ČRo. Co podle tebe může přinést festival rozhlasové tvorby „obyčejným posluchačům“?

Myslím, že festival je tak trochu zamýšlený jako popularizace nemainstreamové rozhlasové tvorby. Dost dobře ale nevím, jestli lze ve formě, ve které je současný festival koncipován, tento cíl splnit. Pro všechny rozhlasové nadšence je to ale určitě dobrá příležitost, jak si udělat přehled o současné rozhlasové tvorbě.

Další patnáctiminutový příspěvek se zabýval sarkasmem na síti Instagram, a tím, jak popisek na fotce určuje její význam. Zuzana Šrámková svůj příspěvek s názvem Spolupráca obrázka s textom na sociálnych sieťach: prípadová štúdia sarkazmus na Instagrame dokládala na konkrétních příspěvcích na Instagramu. Součástí prezentace byly i obrázky bez popisků, na kterých autorka výzkumu následně ukázala, jak se změní význam celého příspěvku při přidání textu.

Štěpán Žádník z Masarykovy univerzity svůj výzkum nazval Zachovat si tvář na Facebooku. Zahrnul do něj několik osob, u kterých zkoumal, jaký dosah příspěvků si nastavily, kdo si může jejich statusy zobrazit, či jaká je pravděpodobnost, že si přidají do přátel cizí osoby.

Poslední část bloku patřila Aleně Hesové z Univerzity Palackého. Ta se zaměřila na důvody a způsoby užívání Facebooku dětmi mladšími 13 let. „Seděli jsme u štedrovečerní večeře a má neteř měla v jedné ruce příbor a ve druhé mobil. Po chvíli jsem to už nevydržela a zeptala se, co tam dělá. Řekla mi, že je na Facebooku, ale co tam dělá jsem už z ní nedostala,“ popisovala. Hesová se zabývala nejen dětmi samotnými, ale i jejich rodiči a důvody, proč jim sociální sítě dovolují, či naopak zakazují.

Přednáška se uskutečnila v rámci konference Mediální r(e)voluce si připravili studenti katedry Mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky. Úterní program se skládal z diskuzí s významnými osobnostmi české žurnalistické scény, ve středu představili své výzkumy doktorandi z univerzit po celé republice, úvodní přednášku konference proslovil Petr Bílek.

Seznam.cz uvádí dva hlavní důvody pro uzavření. Jedním z nich je Obecné nařízení o ochraně osobních údajů (tzv. GDPR), které vejde v platnost na konci května 2018. „Od 25. května začne platit Obecné nařízení o ochraně osobních údajů. Abychom mohli změny, které z něj vyplývají, implementovat na Spolužácích, museli bychom službu od základů přepsat. Toto řešení se ukázalo jako neefektivní a finančně příliš náročné, proto jsme dospěli k rozhodnutí službu ukončit a úsilí i peníze věnovat do rozvoje jiných služeb,“ popisuje Veronika Prokopová, produktová manažerka služby Spolužáci.cz na oficiálním blogu společnosti Seznam.

Na začátku letošního roku službu použilo jen 20 000 návštěvníků a čísla stále klesala. „Pokles nových uživatelů jsme na Spolužácích začali pociťovat v roce 2015. Ačkoli měla služba původně sloužit zejména pro žáky a studenty, používali ji spíše absolventi, kteří skrze ni udržovali vzájemné kontakty,“ přidává Prokopová další důvod.

Spolužáci.cz fungují od roku 1999, po pěti letech jej koupila právě společnost Seznam.cz. Největší návštěvnost server zažíval v roce 2009, kdy se měsíčně přihlásilo 1,5 milionu uživatelů. Tehdy jej překonala jen služba Lidé.cz, která patří také pod Seznam.cz.

Seznam vyvíjet alternativní službu neplánuje.

Právě její reportáž o nekalých praktikách v americké administrativě a odhalení identity tajné agentky CIA ji zavede nejdříve před soud a později i do vězení. Protože osoba, která vyzradí identitu tajného agenta, je považována za hrozbu národní bezpečnosti, ujme se případu federální vyšetřovatel. Jenže ani její malý syn, ani manžel ji nepřesvědčí, aby svého informátora odhalila americké vládě.

Ženu, která je za svůj článek nominována dokonce na Pulitzerovu cenu, nezlomí ani hrozící rozpad jejího manželství z důvodu dlouhého odloučení, protože vazba se nakonec protahuje.

Ani věhlasný právník Albert Burnside (Alan Alda) ke svému překvapení nedokáže Rachel obhájit před Nejvyšším soudem.

Kdo je zdrojem informací novinářky, když si i pod takovým tlakem stojí za svým?

Celý program se odehraje 3. dubna na Katedře mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky. Prozatím přijali pozvání studentů Jindřich Šídlo, šéfreportér serveru Seznam Zprávy, komentátor Hospodářských novin Petr Honzejk, či Josef Šlerka z Nadačního fondu nezávislé žurnalistiky.

„Letos jsme studentskou konferenci spojili s doktorandskou, která na tu naši bude navazovat další den samostatným programem. Celá akce má název Mediální (r)evoluce, naše nese podnázev ‚Novinařina v nesnázích‘, doktorandská část pak ‚Média a kultura v digitální době‘,“ vysvětluje za tým organizátorů Studentské žurnalistické konference Martina Lusková.

Návštěvníci se mohou registrovat od středy 21. března. Další hosty a více informací najdete na facebookové události. Vstupné na konferenci je zdarma.