Program bude pro příznivce festivalu, který se uskuteční ve dnech 19. – 22.3.2017, opět velmi rozmanitý. „Návštěvníci se mohou těšit na tradiční soutěžní kategorie, ale také na různé workshopy, přednášky a semináře v úzké spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci,“ uvádí ředitel festivalu Josef Podstata.

Akce začne v pondělí veřejným poslechem a diskuzí v rámci kategorie Dokument. V odpoledních hodinách se pod záštitou Katedry mediálních a kulturálních studií a žurnalistiky uskuteční konference na téma média a demokracie, která bude vedena v anglickém jazyce. První festivalový den pak vyvrcholí slavnostním zahájením, které proběhne v koncertním sále Reduta Moravské filharmonie Olomouc.

Úterý již tradičně patří mezinárodní kategorii Reportáž a divadelnímu večeru. Letošní divadelní představení s názvem „Ticho, nahrává se!“ je směřováno do nových prostor Divadla Na cucky na Dolním náměstí. Doprovodný program doplní beseda v olomouckém rozhlasovém studiu, kde se s čestnou prezidentkou festivalu Hanou Maciuchovou potká zahraniční zpravodajka Českého Rozhlasu Marie Woodhamsová.

Středa se ponese ve znamení dramatu. Mimo tuto soutěžní kategorii festival nabídne i obvyklý pestrý hudební program. V Jazz Tibet Clubu proběhne každoroční Radio Wave Live Session a v samotném studiu Českého rozhlasu Olomouc mohou posluchači navštívit program s názvem „Koncertní středa.“

Poslední den festivalu je věnován doprovodnému programu. Semináři s ředitelem Českého rozhlasu Reném Zavoralem na půdě Katedry divadelních, filmových a mediálních studií a akci Radia Junior v olomoucké Korunní pevnůstce. Čtvrtek také již tradičně patří slavnostnímu zakončení festivalu, kde budou oceněni nejlepší tvůrci čtyřiatřicátého ročníku Prix Bohemia Radio. Galavečer se uskuteční v Arcibiskupském paláci a vstup je pouze na pozvání. Veřejnost však může poslouchat přenos z celého večera prostřednictvím stanic Dvojka a Český rozhlas Olomouc nebo sledovat stream na Youtube kanálu Českého rozhlasu.

„Velmi se těším na zahajovací den, kdy celá velká událost vypukne a naše roční příprava bude zužitkována, přičemž pevně věříme, že v dobrém. Samozřejmě se ale těším také na poslední večer festivalu, který doufám proběhne s oprávněným pocitem spokojenosti nad odvedenou prací,“ doplňuje Podstata.

Prix Bohemia Radio je festivalem rozhlasové tvorby, pořádaný veřejnoprávní institucí Český rozhlas. Tradiční soutěžní přehlídka se v Olomouci koná potřetí v řadě. Soutěžní kategorie festivalu jsou dokument, drama a od minulého ročníku také reportáž. Kromě odborných cen vyhlašuje festival od loňského ročníku i ceny studentských porot.

Asi pro nikoho už nebude velkým překvapením, že se o Štědrém večeru chystá ČT o přízeň diváků bojovat s pohádkou Anděl Páně 2, kterou v minulém roce zhlédlo v kinech více než 1 milion diváků. Jde o milou pohádku o anděli Petronelovi (Ivan Trojan), a jeho pokušiteli čertu Uriášovi (Jiří Dvořák). Věčně nespokojený Petronel se Uriášem nechá zlákat k utrhnutí jablka ze stromu Poznání, které se však zakutálí na Zem. Aby se jablko nedostalo do špatných rukou, musí popleta Petronel a věčně škodolibý Uriáš na Zemi situaci vyřešit. Jako vždy se oba setkávají se zlem a nepoctivými lidmi, kteří budou nakonec po zásluze potrestáni. Nechybí zde ani láska, hudba a spousta vtipných momentů.

První svátek Vánoční bude patřit pohádce s názvem Nejlepší přítel. Příběh o hledání lásky, vytouženém štěstí a především přátelství, které hory přenáší a je silnější než všechny zlé síly, kterých bude v pohádkovém pekle jistě spousta. Pohádku stojí zato zhlédnout už díky obsazení, které se známými jmény jen hemží. Mimo jiné se v této novince z režisérské dílny Karla Janáka můžete těšit na Zdeňka Piškulu, Hanu Vagnerovou, Jiřího Langmajera, Jiřího Lábuse, Ondřeje Sokola nebo Miluši Bittnerovou.

Za zmínku stojí jistě i poslední z pohádkových novinek. Česká televize již potřetí v řadě uvede příběh pro ty, kteří mají nějaký sluchový hendikep. Půlhodinová pohádka Nejkrásnější dar, ve které se rolí zhostili neslyšící herci, bude ke zhlédnutí ve znakovém jazyce. Celý počin samozřejmě není ochuzen ani o český dabing a skryté titulky.

Zpravodajskou cenu si již tradičně odnesla DVTV, která mimo to získala i Cenu popularity. Obsahovou inspiraci ovládl web HlídacíPes.org Ondřeje Neumanna, který se v minulých ročnících umisťoval vždy na druhé příčce. Osobností letošního roku se stal Janek Rubeš z internetové televize Stream.cz a cenu za Marketingovou inspiraci obdržel Kazma se svou One man show Prostřeno.

Odborná porota složená ze stovky významných osobností mediálního, internetového a podnikatelského prostředí rozhodovala o výsledcích hned v osmi kategoriích. Mezi odborníky byli například Petr Dvořák z České televize, Jan Pokorný z Českého rozhlasu nebo také Dalibor Balšínek z Echa24. Do hlasování veřejnosti se zapojilo na 70 tisíc hlasujících, kteří rozdali přibližně 285 tis. jednotlivých hlasů konkrétním projektům.

Kompletní výsledky

Kategorie pro veřejnost:

Cena popularity – DVTV

Zpravodajství – DVTV

Internetové obchodování – Alza.cz

Nástroje a služby – ČSFD.CZ

Zájmové weby – edna.cz

One (wo)man show – Databazeknih.cz

Kategorie pro odbornou porotu:

Veřejně prospěšná služba – cena České televize – Registr smluv

Projekt roku – Hlídač státu

Osobnost roku – Janek Rubeš

E-commerce inspirace – Alza.cz

Marketingová inspirace – One man show Prostřeno

Obsahová inspirace – HlídacíPes.org

Globální projekty českých tvůrců – Windy

Anticena – EET v oblasti e-commerce

Program čtyřiatřicátého ročníku bude opět velmi pestrý. „Návštěvníci se mohou těšit na tradiční soutěžní kategorie, ale také na různé workshopy, přednášky a semináře v úzké spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci,“ uvádí ředitel festivalu Josef Podstata.

Festival přinese v každém dni jednu soutěžní kategorii. Bohatý bude i doprovodný program. V rámci festivalu se uskuteční konference s tématem média a demokracie, divadelní představení, beseda se zahraniční zpravodajkou Marií Woodhamsovou i tradiční Radio Wave Live Session.

Prix Bohemia Radio je festival rozhlasové tvorby, pořádaný veřejnoprávní institucí Český rozhlas. Tradiční soutěžní přehlídka se v Olomouci koná již potřetí v řadě, příští rok připadne na 19. až 23. březen. Soutěžní kategorie festivalu jsou dokument, drama a od minulého ročníku také reportáž. Kromě odborných cen vyhlašuje festival od loňského ročníku i ceny studentských porot.

Euro se nás možná právě proto ptá, chcete víc? No, kdo by nechtěl. Již 46. letošní vydání týdeníku se věnuje financím a píše o tom, která firma dává nejvíc. IBM, ČEZ, Škoda nebo Kofola. Špatná zpráva pro naše redaktory, asi bychom měli změnit studijní obor. Ekonom nezůstal pozadu a ukazuje přehled platů.

Respekt se politiky, která byla v minulých týdnech na obálkách nejčastěji, stále drží zuby nehty a přináší rozhovory s šílenci, kteří se rozhodli vstoupit do jámy lvové a derou se na post prezidenta republiky. Mimo jiné se zabývá i tím, jakou kandidáti volí cestu, tak uvidíme, třeba se dozvíme, že Mirek pojede tramvají z Žižkova, Jirka vlakem z Kladna a Michal půjde pěšky.

Echo a Týden vsadili na klasiku, která každého správného čtenáře přiláká vždy. Sex a harašení. Instinkt to zas zkouší přes Absolonovou.

Mediální magazíny se nezapřely ani v tomto týdnu. I kdybyste se snažili a ždímali obálku do poslední kapky, originalitu, nápad a kreativitu prostě neuvidíte.

Z počátku snímek vypadá jako jeden z těch idylických příběhů, který divákovi ukáže, jak mladý, pracovitý, čestný, velmi skromný a talentovaný novinář přijde k Pulitzerově ceně za svou precizní a originální práci. Na první pohled se každému může zdát, že má náš Stephen našlápnuto na neuvěřitelnou kariéru. Mimo hlavní zaměstnání v palubním časopisu Air Force One funguje i jako dopisovatel, a tak má i styky s tituly Rolling Stone, George nebo Harper‘s. Všechny jeho články jsou zajímavé, neotřelé a investigativní. Vychází mu vše, na co si vzpomene. Jeho největší sólokapr poslední doby o hackerech se také dostane na titulní stranu, a tak autor sebevědomě slaví úspěchy. Každá idyla však jednou končí, a tak přichází i první zádrhel.

Kolegové z časopisu Forbes začínají zkoumat, jak je možné, že se redaktor dostává k článkům, které nikdo jiný nikdy nemá. Nastává proces ověřování, obvolávání zdrojů, neustálé hledání zmíněných jmen na internetu. Zdá se to být jako marný boj, zdroje jako by snad neexistovaly. Postupně začínají na povrch vyplouvat i pochybnosti kolegů o jeho ostatní tvorbě, ty se nakonec ukážou být oprávněné. Stephen totiž vydal přes čtyřicet článků, z nichž byla více než polovina smyšlená. Přichází velké odhalení a redaktorova  lhářská sebedůvěra je rázem pryč.

Co se filmařům musí tentokrát opravdu nechat, je velmi realistické pojetí chodu redakce. Pravidelné redakční porady, během kterých redaktoři přináší návrhy článků a představují, jak pokročili se svou současnou prací. Všechny možné pozice přes vydavatele, redaktory, korektory i editory. Nechybí ani zuřivý šéf, který velmi rád předvádí teatrální scény.

Snímek diváka zavede do zákulisí americké politické žurnalistiky počátku dvacátého století. Hank Azaria sehraje ve snímku roli šéfredaktora časopisu New Republic Michaela Kellyho, který ve skutečnosti zemřel jako válečný zpravodaj v Iráku. Hlavní postavou filmu je novinář Stephen Glass, ten patřil ke konci minulého století k velmi nadějným vycházejícím hvězdám politické žurnalistiky. Jeho kariéra prošla velkými zvraty a film tak ukazuje důležitou roli odpovědnosti novináře.

Internetová veřejnost vybere vítěze v šesti kategoriích. Prostřednictvím stránky https://kristalova.lupa.cz/hlasovani/ rozhodne o Ceně popularity, cenách za Internetové obchodování, Nástroje a služby, One (wo)man show a vybere i nejlepší zájmové a zpravodajské weby. Pro tyto kategorie byly nominovány například zpravodajské weby iRozhlas.cz a DVTV, internetový rádce Heureka.cz, obchod Alza.cz nebo také Kazma One man show.

Odborná porota složená z více než stovky významných podnikatelských a mediálních osobností jakými jsou například Robert Čásenský, Jakub Unger, Petr Dvořák nebo Jiří Majstr rozhodne o nejlepších projektech v kategoriích Anticena, E-commerce inspirace, Globální projekty českých tvůrců, Marketingová inspirace, Obsahová inspirace, Osobnost roku, Projekt roku a Veřejně prospěšná služba – cena České televize.

„Vedle ankety bude uspořádán také 12. ročník odborné konference Czech Internet Forum 2017, mapující aktuální stav českého Internetu z mnoha úhlů pohledu. Své názory zde přednesou odborníci z internetového marketingu a médií, e-komerce a telekomunikací. Anketa i odborná konference navážou na své velmi úspěšné předchozí ročníky,“ uvádí organizátoři na svém oficiálním webu.

Rozhodující hlasování pořadatelé ukončí první listopadový čtvrtek. Zdali na své loňské úspěchy naváže DVTV nebo zvítězí nové projekty, mohou příznivci sledovat 30. listopadu, kdy se uskuteční slavnostní vyhlášení výsledků a předání cen vítězům v pražském Divadle Archa.

Jak vypadá váš běžný pracovní den a co obnáší?

Každý je dost jiný. V práci jsem s menšími pauzami občas i více než dvanáct hodin denně, takže je to mnohdy náročné. K tomu ale musím dodat, že tyto dlouhé hlavní služby nemáme každý den. Jsme tu celkem čtyři editoři, v daný den slouží dva, někdy tři. Máme tu směny dost podobné třeba těm v nemocnicím, akorát pracujeme naštěstí s písmeny. Dopoledne v redakci plánujeme, domlouváme se s celostátní a okresními redakcemi a fotografem, máme poradu s redaktory, reagujeme na změny v inzerci. Poté má editor zhruba jasno, jak bude vydání vypadat a co do něj může umístit. Musíme rovněž  pečlivě sledovat aktuální události.

Odpoledne se pak celé vydání začíná rýsovat. S grafikem například řešíme vizuální stránku, s redaktorem, který píše otvírák, vychytáváme detaily. K večeru máme pak čas důkladně pracovat s texty, ladíme titulní fotografii a poutání na to nejdůležitější ve vydání. Až je vše hotové a zkontrolované korektorkami, noviny posíláme do tisku. Pak ještě namlouváme výtah z nejlepšího textu z vydání do rádií, které s námi spolupracují. Celý proces je hodně týmová práce.

Jak taková práce s články vypadá?

Ještě předtím než se začne psát si s redaktorem vyjasníme, kam daný text půjde a jakou bude mít formu a délku. Otvírák či feature má jiné parametry než reportáž, storka či rozhovor. Když vznikne, je u něj podstatné zkontrolovat, zda je dobře vystavěný a zda v něm nechybí nějaká podstatná informace či důležitá citace. Prostor v kauzách musí být dán všem účastníkům, jinak je to napadnutelné.

Také je důležité zkontrolovat faktické údaje, není skoro nic horšího, než když někomu zkazíte jméno. Základní věcí je psát pro lidi, takže touhle zásadou se při editování řídíme. Dále je potřeba text udělat čtivým. Čtenář, který si noviny koupí, chce zjistit to nejdůležitější, ne vatu. Což znamená odstranit a přepsat složité věty a dlouhá souvětí či citace, udělat zajímavý perex, vyhodit vycpávková slova, upravit úředničinu. Nejtěžší je pak podle mě vymyslet dobrý titulek. Ten rozhoduje, zda si čtenář text vůbec přečte.

Jak dlouho trvá editování jednoho vydání Olomouckého deníku?

Samotné editování zabere zhruba pětinu mé pracovní doby. Na úpravy článků mám klid většinou až po čtvrté nebo páté hodině odpolední, kdy odejde většina redaktorů domů. V redakci je přes den šrumec, takže až večer mám čas si vše urovnat a pracovat více s jednotlivými texty. Otvírák se snažím s redaktorem řešit přednostně, aby se nestalo, že tam chybí důležitá součást. S upravenými texty a fotkami pracuji přímo v našem programu na tvorbu novin. Celý proces editování končí až poté, co odstraním všechny „parchanty“ a strany projdou korekturou.

Stává se často, že máte vydání již připravené pro tisk, a poté zjistíte, že se stala nějaká důležitá aktualita a musíte kvůli tomu podobu titulní strany měnit?

Ano, například okolo sedmé osmé hodiny večer, když už máte vše zalomené, se stane něco, co musíte do vydání zařadit, například velká nehoda, požár či jiná pohroma. Každý den má někdo z redaktorů službu a za pokrytí aktuální věci zodpovídá. Ani já, ani redaktor z toho nejsme nadšení, ale k naší práci to patří. Některé texty se pak z vydání vyhodí, některé přesunou, to záleží na jejich závažnosti a aktuálnosti. Tištěné noviny mají tu nevýhodu, že další den už jsou v podstatě staré, takže při jejich výrobě je otázka aktuálnosti zásadní. Za ta léta praxe mi přijde, že největší zmatek v tomto ohledu přináší volby, například, když se ještě v noci rychle domluví vítězná koalice. Jinak opravu závažné a nečekané události, po kterých se musí předělávat kompletně celé přední strany, se dějí tak jednou do měsíce.

V krajské redakce plníte jako editor mnoho úkolů a povinností, co je tedy náplní práce šéfredaktora?

Ono záleží, jakého šéfredaktora, zda krajského nebo divizního. Tím, že jsme krajská redakce a řešíme momentálně i celou divizi (Olomoucký a Zlínský kraj, pozn. aut.), je u těch úkolů samozřejmě více. Šéfredaktor dohlíží doslova nad vším a vznáší připomínky a podněty k vydání, ale také řeší organizačně chod redakce, aby fungovala tak, já má. Také má za den velké množství schůzek. Jako editor sedím většinu času v kanceláři, zatímco šéf řeší i mnoho věcí okolo, které s konkrétním vydáním nemusí tak úzce souviset. Domlouvá například mediální spolupráce, které do vydání půjdou až za delší dobu. Nebo řeší speciální přílohy. Šéfredaktorská činnost je tedy spíše plánovací a organizační. Šéfredaktor nám editorům také před posláním do tisku kontroluje přední strany. Když řekne, že má být ve vydání něco jinak, musíme to upravit.

Sál pro návštěvníky, který se nachází až v pátém patře, byl na podobné studentské exkurze , jakou byla i ta naše, evidentně dobře připravený. Mimo plastové židle se v sále nacházely i čtyři velké obrazovky zabudované do zdi. Televize ukazovaly jednotlivé služby a práci ČTK.

Na jedné běžela zpravodajská relace ČT24, na dalších dvou se objevovaly nejnovější agenturní zprávy a fotografie z různých zahraničních tiskových kanceláří, se kterými má ta česká uzavřenou dohodu o spolupráci. Poslední a největší obrazovka, umístěná v čele místnosti, sloužila jako interaktivní tabule, kde nám náš průvodce kanceláří, tiskový mluvčí Jan Weisser, ukazoval, jakým způsobem se pracuje s informační databází, kterou „četka“ svým klientům nabízí.

První hodina, která byla pojatá formou přednášky, přinesla mnoho starých i nových informací. To, že se kancelář nespecializuje pouze na zpracovávání informací, ať už v tištěné, audio, vizuální nebo infografické podobě, ale pořádá i výstavy nebo má své vlastní knihy, překvapilo jistě nejednoho z nás.

Jak jsme se také dozvěděli, žurnalistická práce, pro kterou tuto instituci zná jistě každý, funguje na třísměnném provozu. Stejně jako je svět v pohybu čtyřiadvacet hodin denně, jsou celý den a celou noc v pozoru i novináři, kteří musí jednat při zjištění nějaké zásadní informace opravdu velmi rychle. Headline vzniká hned na to, co se informaci dozví, fleš nejpozději půl hodiny poté a samotná zpráva vzápětí do dalších třiceti minut.

Novinářskou redakci nám představil vedoucí sekce domácího zpravodajství. Velká místnost, propojené stoly, ticho, klid, spousty pracujících a velmi soustředěných redaktorů . A v kontrastu prázdné stoly fotografů a reportérů, kteří jsou v terénu nebo přijdou až na jednu z dalších dvou směn. Něco, co byste očekávali snad jen u klasického amerického filmu o životě novináře nebo nějakého velkého magazínu.

ČTK je tak místem opravdu zajímavých možností a spousty nekončící práce, avšak velkou zábavu, rozruch, novinářské napětí ani spěch a vzrušení od něj čekat nemůžete.

Foto: Anna Skopalová, Tomáš Vojkovský, WeB

Pubertální chlapec, který na první pohled sám tak úplně neví, co chce, píše do středoškolského periodika a undergroundových maloměstských novin. Náhodné setkání s vlastním žurnalistickým vzorem, hudebním kritikem Lesterem Bangsem však o jeho budoucnosti rozhodne. Jelikož je hudební průmysl přeci jen i v reálu trochu „punk,“ tak by ani ve skutečném světě nemohlo nikoho nepřekvapit, že se ještě během jednoho dne stává William redaktorem Bangsova prestižního hudebně-kritického časopisu Cream.

První velkou šanci dostal mladý autor hned vzápětí. Udělat rozhovor s kapelou Black Sabbath, o tom si nechávali mnohdy zdát i největší esa žurnalistiky. Našemu novináři, který v brašně nenosí nic než nepříliš moderní diktafon, a na kterém nadšení, energii a cílevědomost můžeme pozorovat přibližně minutu filmu, se to však podaří. Naivní mladý autor vyrazí dělat interview a přichází první překážka. Odpor k novinářské profesi je totiž znát nejen u současných politiků, ale i filmových muzikantů.

Wiliam dostává další a doslova životní šanci. Ben Torres ze známého a uznávaného hudebního časopisu Rolling Stone má pro chlapce, kterého nikdy neviděl a nezná jeho věk pracovní nabídku, kterou sděluje telefonicky. Wiliam je naprosto pohotový a bez zaváhání vše přijímá. Jestli něco autorovi nechybí, je to sebejistota v zatajování svého skutečného věku.

Turné, na které kvůli článku vyráží s mladou rockovou kapelou StillWater otevře mladému autorovi oči. Zjištění, že osobnosti nejsou k rozhovorům mnohdy vstřícné, chlapce nejednou dovedou až na pokraj vnitřních sil. Žurnalistika vykreslená v naprosto nerealistickém světle má však se skutečností jedno společné. Největším nepřítelem autorů jsou deadliny.

Když se na poslední chvíli přeci jen termíny podaří stihnout, pravda, kterou hlavní hrdina popsal se mnoha členům redakce časopisu zdá velmi nepravděpodobná. Přeci jen, bláznivé večírky, nevyrovnané osobnosti, neustálé hádky, přešlapy, nenávist a neprofesionální přístup, by navenek od kapely, která je jednou z největších vycházejících hvězd, nikdo nečekal. Autorizaci článku kapela samozřejmě odmítá, což mladého autora, který se v zájmu svobody slova takřka řídil heslem „pravda zvítězí“ zdrtí, a nastává naprostá ztráta zájmu o cokoli, co je spojené s novinařinou. Pokud by takto reagovali všichni novináři, nebylo by na trhu jediné periodikum.

Není se však třeba obávat, happy end nás čeká i v tomto filmovém dramatu. Frontman kapely nakonec vydání článku povolí a splní tak sen mladého pisálka, který zažívá svůj debut na obálce Rolling Stone.