18. duben v roce 1930 připadal právě na Velký pátek. V ten den také britské rozhlasové stranici BBC došly zprávy. Tehdy byla stanice teprve v začátcích, vysílala pouhých 8 let. Ke zpravodajským informacím se zpravodajské stanice dostávaly především pomocí tiskových agentur (nejvíc od Reuters), ale také díky oficiálním oznámením, například ohledně dopravy nebo vládním oznámením. V té době bylo normální, že se vláda snažila ovlivnit vysílání ve svůj prospěch.

Den před Velkým pátkem tehdejší ministr vnitra poskytl rozhovor pro noviny. Obsah rozhovoru se ale vládě nelíbil, takže chtěli zabránit jeho šíření. Po dobu Velikonoc noviny nevycházely, a tak jediné riziko představoval rozhlas. Rozhodli se tedy požádat i BBC, aby se o rozhovoru nezmiňovali.

Tiskové agentury ten den žádné nové zprávy nevydaly a redaktoři ještě nebyli tak aktivní, aby se vydali hledat zajímavé informace sami. A tak ve 20:45 moderátor do rádia řekl: „There is no news“ (tedy nejsou žádné zprávy). Poté čtvrt hodiny hrála klavírní hudba.

18. dubna přitom v Indii proběhlo povstání několika stovek lidí proti Británii a odpojili komunikační zdroje města. Tato informace se však do redakce nedostala včas.

Narodil se ve Vacíkově na Příbramsku do rodiny lesníků. Na střední školu chodil do Semil a poté studoval v Praze Elektrotechnickou fakultu na ČVUT. Po čtyřech letech se ale rozhodl vydat jinou cestou. Přestoupil na FAMU, kde v roce 1972 dostudoval scenáristiku a dramaturgii. Už během školy přispíval například do časopisů Student, Mladý svět a Literární listy.

V roce 1973 Steigerwald začal pracovat pro Filmové studio Barrandov jako scenárista, později i jako dramaturg. Po šesti letech ale tuto práci musel opustit kvůli politickým důvodům. Dále působil v Činoherním studiu v Ústí nad Labem a od roku 1988 také v Divadle Na zábradlí. Tam byl nejdříve autorem a dramaturgem, později se stal šéfem činohry. Mezi jeho dramata patří například Dobové tance, Tatarská pouť nebo Foxtrot.

Od roku 1994 Steigerwald pracoval jako volný spisovatel a žurnalista. V Lidových novinách zastával pozici zástupce šéfredaktora a od roku 1998 dělal po 16 let komentátora pro Mladou frontu Dnes. Napsal také několik knih, jako je Obrana sprostých slov, Dějiny v manéži či soubor fejetonů Co s námi bude?

Minulý rok získal třetí místo v Ceně Johanna Steinbrenera v kategorii fotografické a výtvarné knihy za své dílo Šumava patafyzická. Nyní žije se svou druhou manželkou Evou Salzmannovou. Dva syny má s první ženou, Ernou Dománovou.

Josef Richard Vilímek starší se narodil 1. dubna 1835 ve Vamberku. V Praze vystudoval Německou technickou univerzitu a poté se věnoval novinařině. Své články a poezii vydával pod pseudonymem Jan Velešovský. V roce 1856 ale musel z Prahy z politických důvodů odejít.

V roce 1858 Vilímek založil časopis Humoristické listy, kde působil jako publicista, editor i ředitel. Ve stejném roce otevřel spolu s Josefem Novákem Slovanské knihkupectví. Tomu se věnoval devět let.

Do Českého zemského sněmu zvolili Vilímka v roce 1868. Patřil mezi 81 signatářů státoprávní deklarace českých poslanců, kteří hájili české státní právo a byli proti centralistickému směřování země.

Zkušenosti z univerzity využil v roce 1872 při založení tiskárny v pražské Spálené ulici. V těchto prostorách se poté vyučil jeho syn Josef Richard Vilímek mladší. O dvanáct let později Vilímek starší založil moderní nakladatelství Josef Richard Vilímek, které se stalo jedním z nejvýznamnějších nakladatelství. Rok po založení předal Vilímek nakladatelství svému synovi a sám dále působil v Humoristických listech.

Tři roky před smrtí sepsal Vilímek paměti s názvem Ze zašlých dob. Zemřel 16. dubna 1911 v Praze ve věku 76 let.

V pondělí od 19 hodin v Plzni na vánočním koncertu vystoupí Rozhlasový orchestr pod vedením dirigenta Vlada Valoviče. Zpívat bude i Debbi, Ivana Regešová, Simona Martausová, David Deyl a Dětský pěvecký sbor Českého rozhlasu. Ke konci zahraje kapela No Name.

Koncert budou moderovat Jitka Novotná a Roman Bomboš. Vstupenky jsou k prodeji na pokladně Měšťanské besedy nebo na jejich webu. Cena se pohybuje od 150 do 350 korun.

Gustav Brom založil Rozhlasový orchestr v červnu roku 1940. Původně měl název Taneční orchestr Československého rozhlasu. Hudebníci v něm hrají hlavně jazz a swing.

Časopis Downbeat skupinu zařadil mezi deset nejlepších big bandů světa. Rozhlasový orchestr spolupracoval s hudebními hvězdami i ze zahraničí. Na koncertech hostoval například Maynard Ferguson, Dizzy Gillespie, Bill Ramsey nebo Diana Ross s The Supremes.

Ted Turner studoval tři roky na Brownově univerzitě. Poté ho vyhodili kvůli erotickým hrátkám na koleji. Začal pracovat v reklamní agentuře v Atlantě. Tuto firmu vlastnil jeho otec, který však v roce 1963 spáchal sebevraždu. Agenturu tak převzal Ted. O sedm let později koupil televizní stanici UHF. Zde začínají jeho životní úspěchy.

Spolu s Reesem Schonfeldem založili v roce 1980 zpravodajskou televizi Cable News Network (CNN). Byl to první kanál, který vysílal celých 24 hodin zpravodajství. Za vydělané peníze si o šest let později koupil filmové studio Metro-Goldwyn-Mayer. To však brzy prodal kvůli dluhům, které měl z koupě baseballového klubu Atlanta Braves a basketbalového týmu Atlanta Hawks.

Za svého života daroval miliardu dolarů Organizaci spojených národů. Na přelomu století Turner koupil zábavní firmu Time Warner a internetovou firmu AOL.

Deset let žil v manželství s herečkou Jane Fondovou. Rozvedli se v roce 2001. Získal také mnoho ocenění, například Humanista roku nebo International Emmy.

Dnes Turner trpí demencí. Zpravodajství už denně nesleduje, říká, že zprávy na CNN mu přijdou nevyvážené.

Náplň práce:

• Vyhledávat a zpracovávat témata do zpravodajství ČT
• Denně samostatně přinášet nové zpravodajské tipy
• Psát články a ověřovat informace
• Postupně se vzdělávat v oblasti hlasové výchovy a v práci s obrazovými materiály, možnost spolupráce na pořadech Studio 6, Události v regionech, Události, Události komentáře
• Možnost významného kariérního růstu na redaktorské a editorské pozice v Redakci zpravodajství ČT

Požadavky:

• SŠ/VŠ vzdělání
• Minimálně půlroční praxe ve zpravodajském médiu podmínkou
• Osobní novinářské kontakty výhodou, výborné komunikační schopnosti pro frekventovaný telefonický a písemný kontakt s respondenty
• Perfektní práce se zdroji informací – zpravodajskými agenturami, mediálními databázemi, databázemi státní správy atp.

Více informací najdete zde.

Náplň práce:

• střih zpravodajských a publicistických reportáží

Požadavky:

• ovládání střihového programu AVID Media Composer nutností
• ovládání AVID Interplay
• praxe ve střihu
• znalost střihačské skladby
• úprava zvuku v AVIDu
• znalost Final Cut Pro výhodou
• práce s Adobe After Effects výhodou
• schopnost komunikace a práce v kolektivu
• nástup možný ihned

Více informací najdete zde.

Náplň práce:

• sestavování aktuálních zpravodajských relací a jejich bezchybná interpretace v živém vysílání

Požadavky:

• VŠ nebo SŠ vzděláním s maturitou

• sebevědomý a bezchybný mluvený projev

• vynikající znalosti českého jazyka

• časová flexibilita (nepravidelná pracovní doba) a vysoké pracovní nasazení

• novinářská praxe (praxe v rozhlasové žurnalistice výhodou) min. 2 roky

• dobrá znalost práce s PC a internetem

• schopnost týmové práce

• spolehlivost, samostatnost, kreativita

• organizační a komunikační schopnosti

• všeobecný přehled

• ochota pracovat i o víkendech

Více informací najdete zde.

Co tě vedlo k práci právě v rozhlase?

Původně jsem vystudovala pedagogickou fakultu, ale sklony k veřejnému vystupování jsem měla od útlého dětství. Moderovala jsem veškeré akce na škole a účastnila se různých soutěží. Po vysoké škole jsem vyučovala hudební výchovu a literárně-dramatický obor na základní umělecké škole, ale pořád mi něco chybělo. Potom přišel rok 1990 a vznik soukromého rádia v Hradci Králové. Přivedl mě tam kamarád a bylo rozhodnuto. Už jsem zůstala. Tenkrát vlastně nikdo pořádně nevěděl, jak se „dělá“ soukromé rádio. Učili jsme se metodou pokus omyl. No a pak už mě omrzelo pouštět písničky a reklamy, tak jsem se zašla podívat do rozhlasu a už tam zůstala…

Je něco, čeho lituješ? Změnila bys nějaké rozhodnutí během kariéry?

Nedá se říct, že bych litovala. Jen jsem byla jeden čas příliš posedlá prací a myslela jsem si, že beze mě by rádio spadlo. A potom přišel nový ředitel a moje vzdušné zámky se částečně rozpadly. Ale jak se říká, všechno zlé je k něčemu dobré. Tenkrát jsem si uvědomila, jak moc je pro mě důležitá rodina. Bez ní by se mi tenkrát zhroutil celý svět. A dnes jsem ráda, že to tak dopadlo.

Co je naopak tvá nejzajímavější zkušenost?

Nejzajímavějších zkušeností bylo víc. Moc si užívám přímé přenosy z různých míst Pardubického kraje. Je to trochu adrenalin, technika selže, přesto si musíme nějak poradit. Třeba na tajemném hradě Svojanov jsem se opravdu bála. A když jsem stála na pódiu ve Vysokém Mýtě nebo v Moravské Třebové a úplně zaplněné náměstí nám tleskalo, tak jsem měla opravdu krásný pocit.

Kde všude si tě můžou posluchači naladit, v jakých pořadech tě uslyšíme?

Uslyšíte mě, pokud si naladíte ČRo Pardubice, tedy frekvenci 104,7 FM. Moderuji Dobré dopoledne. A když nejsem na vysílacím pracovišti, běhám s mikrofonem po Pardubickém kraji a natáčím reportáže. Většinou jsou to příjemné věci o tom, co se komu v kraji povedlo. Slyšet mě můžete také na všech regionálních stanicích při vysílání pořadu Kontakt v osm večer, Hobby magazínu nebo v Pochoutkách. Teď nově jednou za měsíc vysílám i pro děti, které ladí Rádio Junior.

Co z toho tě baví nejvíce?

Myslím si, že s blížící se padesátkou se mi daří stále lépe uspořádat si věci tak, aby mě bavilo rádio jako celek. Takže jeden týden moderuji a druhý si od toho ráda odpočinu a rozjedu se natáčet nějakou reportáž na druhý konec kraje. Byly doby, kdy jsem byla stále jen na vysílacím a zpětně musím říct, že člověk trochu ztratí kontakt s vnější realitou. Samozřejmě mi vychází velmi vstříc náš šéfredaktor Zdeněk Novák, který moje projekty podporuje.

Jak probíhá tvůj běžný pracovní den?

Záleží na tom, jestli je „vysílací“ nebo „natáčecí.“ Když vysílám Dobré dopoledne, jsem v osm ve studiu a v devět už „míchám“ našemu zprávaři zprávy, a pak už se rozjede program pro naše posluchače. Některé reportáže si natáčím do svého vysílání sama, máme tam soutěže, telefonáty posluchačů, my naopak voláme známým osobnostem a po jedenácté přichází host a s ním si povídám o všem možném. Kvalitou matrací počínaje a spalničkovou epidemií konče.

A co tedy ten „natáčecí“ den?

Pokud nevysílám, mám na každý den naplánovanou cestu za zajímavým člověkem. V poslední době mě nadchla šperkařka z Horky u Chrasti, farmářka z Rodinné farmy v Luži a v neposlední řadě kominík, se kterým jsem vylezla až na komín a sledovala, jak ho vymetá. To vše samozřejmě se zapnutým mikrofonem. Výsledek si mohou posluchači poslechnout v pořadu Kdo umí, ten umí na vlnách ČRo Pardubice a Dvojky.

Co považuješ za nejnáročnější ve tvém oboru?

Nejnáročnější je vždycky to, když se učíš něco nového. Jak se dnes říká, musíš vystoupit ze své komfortní zóny do zóny zcela neznámé. A protože nikdo učený z nebe nespadl, ze zkušené moderátorky je rázem nováček. V mém případě se to týká hlavně technických novinek, které často úplně rozhodí naučené postupy. Je to jako když jezdíš autem a najednou ti řeknou, že jednička je čtyřka a volant je na druhé straně. Ale už jsem si dávno zvykla, že nestačí jen přemýšlet o tom, co a jak řeknu, ale i o tom, co kde zmáčknu. Mozek ti v rozhlase prostě nezakrní…

Máš do budoucna nějaký sen, který by sis chtěla splnit?

Moc ráda bych načetla nějakou dobrou audioknihu. Třeba pro lidi, kteří jedou v autě na výlet. Nějaký příběh, klidně i pohádku. Aby jim to zpříjemnilo cestu. To by mě bavilo.

Jakub Arbes se narodil 12. června 1840. Dětství trávil na Smíchově, a proto se zde odehrávala i jeho díla. Jeho rodina byla chudá, otec pracoval jako obuvník, kterým se měl vyučit i Jakub Arbes. Byl ale velmi nadaný, takže ho rodiče poslali na studia. Chodil do nižší reálky u svatého Jakuba a poté do novoměstské vyšší německé reálky, kde ho učil český jazyk Jan Neruda. Stal se Arbesovým vzorem a později i přítelem. Po dokončení reálky začal studovat polytechniku, kterou však nedokončil, a vydal se raději na cestu spisovatele, novináře a publicisty.

Svou novinářskou kariéru začal v roce 1867 v časopisu Hlas. Poté odešel do Kutné Hory, kde působil v redakci listu Vesna kutnohorská. Roku 1868 se vrátil zpět do Prahy a získal místo redaktora Národních listů, což bylo jeho první stálejší pracovní místo. Po pěti letech ho však Němci za své články odsoudili na 15 měsíců ve vězení v České Lípě. Rád v nich totiž kritizoval tehdejší společnost a politickou situaci. Po skončení trestu i nadále působil v Národních listech, ale v roce 1877 dostal výpověď, což nesl velmi těžce.

Další pracovní místo nalezl v redakci časopisu Politik, i odsud jej k jeho smůle propustili. Jako satirický novinář si Arbes velmi rozuměl s Mikolášem Alšem, se kterým rok vydával časopis Šotek. Kromě toho založil další podobně tematicky založené časopisy, jako například Volné slovo, Hlas předměstí, Věstník Jednoty řemesel nebo Slovenský kalendář.

Od roku 1881 působil Arbes jako volný spisovatel a žurnalista. Bylo to pro něj těžké období, vzhledem k příležitostným honorářům často strádal, dostával málo peněz. Kromě finančních problémů měl i ty zdravotní. Ke konci života postupně ztrácel zrak.

V letech 1876 až 1879 působil jako dramaturg Prozatimního divadla. Vymyslel nový literární žánr romaneto, což je krátká, napínavá povídka s výraznou pointou. V tomto stylu napsal třeba díla Svatý Xaverius a Ukřižovaná. V literatuře rád psal o záhadách a tajemnu, které se rozřešily racionálním vysvětlením.