Noviny psané v němčině mají mezi cizojazyčnými periodiky v České republice díky své tradici zvláštní postavení. Během několika staletí své existence se radikálně změnila nejen jejich forma, ale i povaha a množství jejich odběratelů. Prager Zeitung (PZ), noviny působící na české mediální scéně již od roku 1991, byly zatím posledním nositelem tradice německé kritické publicistiky u nás. I když od minulého roku již nevychází, stále se drží na webu a jejich současný redaktor Marcus Hundt hledá cestu k jejich znovuobnovení.
Jaká je situace novin dnes, a co vedlo k tomu, že Prager Zeitung nemá v současnosti takovou podporu a jejich tištěná verze musela skončit ?
Poslední tištěné vydání vyšlo dva dny před Vánoci předminulého roku, ale finanční situace nakladatelství byla již od doby jejího založení na začátku devadesátých let velmi napjatá. Jen vzácně vydavatelství vykazovalo černá čísla. Nejlépe se mu vedlo mezi lety 2003 až 2005. To souviselo především s vyšším zájmem rakouských a německých podnikatelů se vstupem ČR do EU. Podporu od Českého státu měly PZ pouze během devadesátých let, kdy společně s tištěným vydáním vycházela jako příloha publikace spolku německé menšiny, tzv. „Landes-Anzeiger“. V principu neměly naše noviny šanci na podporu, když je vždy živila inzerce a jsou tedy komerčním produktem. Proto jsme pro noviny, respektive vydavatelství, pokaždé hledali investora, který by byl schopen ztráty dorovnat. Periodikum, které má polovinu svých čtenářů a odběratelů v zahraničí si nepřipisuje žádné vysoké zisky, obzvláště když dodávky listu lidem, co nás odbírají v zahraničí s sebou přináší poměrně vysoké náklady. Také příjmy z inzerce se po finanční krizi před osmi lety extrémně propadly. Čím dál tím méně podnikatelů mělo zájem o inzerci v Prager Zeitung.
Podle mého názoru hrálo taky roli, že vedoucí osoby českých dceřiných společností v rakouských a německých rukou nebyli Rakušané či Němci, ale Češi a tudíž pro ně byla investice do německojazyčných novin, například ve formě inzerce, méně zajímavá. Hlavní podílník vydavatelství Prago-Media, které se staralo o vydání novin, už tedy nemohlo vyrovnávat jejich ztrátový provoz. Při svém vstupu na trh před sedmi lety si vydavatelství dalo za cíl být ekonomicky soběstačným, bohužel to ale nevyšlo.
Co se plánuje do budoucna?
Nový projekt. Se zmizením Prager Zeitung se objevila mezera v českém mediálním prostředí , kterou se ještě nikomu od konce minulého roku nepovedlo zaplnit. Je důležité , aby se na trhu objevilo německojazyčné médium o Česku a z Česka, poskytující dobrou novinářskou práci a ne jen krátké denní aktuální zprávy. Tematicky by se mohl zabývat evropskou integrací, přeshraničními projekty, přinášejícími kulturní a hospodářské kontakty Česka a německy mluvících zemí a samozřejmě tématy ze společných dějin. Obsah má být zdarma, tedy veřejně přístupný a finanční otázky by řešila inzerce, sponzoři s hospodářské sféry a příspěvky čtenářů. Cílem je přinášení zpráv s pozadím o tématech z ČR dobře rešeršovanými příspěvky – nikoliv povrchové zprávy. Kvalita místo kvantity.
Jaká je vaše čtenářská základna a tematická skladba vašich novin ?
Naši čtenáři jsou hlavně v Německu žijící Němci a Rakušané, kteří se z různých důvodů zajímají o dění v Česku. Mimo to jsou tady také Češi a dlouhodobě zde žijící Němci a z toho důvodu se zabýváme širokým spektrem témat. Druhá skupina se zajímá hlavně o věci, co bezprostředně ovlivňují život zde: politická rozhodnutí , ale i tipy na výlety a rady pro zde žijící cizince atd. Ta první sleduje spíše nadčasové aspekty českoněmeckých dějin. Největší ohlas je pak po kulturně zaměřených příspěvcích: recenze německých knih souvisejících s Českou republikou , rozhovory s umělci atd. Zkrátka, lidé z Německa a Rakouska se zajímají víc o historii, literaturu a kulturu, a místní preferují „Stadtmagazin“ s aktuálními tématy jako jsou výstavy, různé kulturní akce a tipy pro volný čas a politicko-společenskými zprávami s pozadím.
Co jste se snažili nabídnout proto, abyste byli lepší než konkurence českých i německých médií?
Česká media a jiná německá periodika pro nás vlastně nikdy nebyla konkurencí, protože to, co jsme nabízeli my, bylo v podstatě ojedinělé. Zaprvé proto, že jsme psali německy a zadruhé kvůli tomu, že jsme vždy vydávali zprávy, co jdou do hloubky a s tématy, co jsme v němčině zpracovávali jako jediní.
Jak funguje a fungovala vaše spolupráce s Čechy?
Spolupráce s Čechy zpravidla fungovala dobře. Mimo jiné z toho důvodu, že jsme na českém trhu byli vždycky něčím zvláštním. Právě němčina nám často otevírala dveře. Myslím, že pro nás bylo mnohdy lehčí, než pro naše české kolegy dostat se k rozhovoru s některými lidmi. Hlavně proto, že právě NEPOCHÁZÍME odtud, nýbrž z Německa a Rakouska. Zaprvé proto, že německý žurnalista k vám nepřijde každý den a zadruhé proto, že ti lidé často chtěli, aby je mohli číst i lidé v zahraničí.
Mimo to jsme kooperovali s českými časopisy a navzájem jsme si vyměňovali články. Proto je podle mně důležité, mít v redakci i české žurnalisty. Některé příspěvky časopisů Respekt a Reportér jsme taky přeložili do němčiny a zveřejnili. Čeští kolegové jsou pak rádi, že jim vyjde něco i v cizí řeči. Čas od času děláme i ankety na ulicích a politicky či společensky významné Čechy žádáme o příspěvek do novin. Jak jsem říkal, zpravidla to probíhalo bez problémů.